(Rádobyumělecká fotka toho, co jsem kdysi naházela na stůl a myslela si, že to bude cool. Spoiler alert... není to cool)
1) Konec třeťáku - prázdniny aneb maturita je stále dalekou budoucností. Po prázdninách ale opravdu začnu!
2) Prázdniny utekly jako voda a než jsme se pořádně probraly z monstrózní a tak trochu permanentní kocoviny, je tady zase září. S přípravou začnu až po maturáku.
3) Je po maturáku. Celá třída vzpomíná na nezapomenutelné momenty, kdy strohá třídní učitelka tancuje spoře oděna na stole před ředitelem školy. Učení počká na Vánoční prázdniny - to budu mít času dost.
4) To už je zase Silvestr? Vždyť byl včera Štědrý den! Dobře, po novém roce ale opravdu začnu.
5) Poslední měsíc prvního pololetí. Mám toho až nad hlavu s doháněním známek a docházky. Příprava na maturitu tudíž rozhodně ještě nepřichází v úvahu. Navíc mám času pořád ještě dost.
6) Začíná druhé pololetí závěrečného ročníku, které je o několik týdnů zkráceno, a tak učitelé blázní s uzavíráním známek pomalu už v únoru. Maturita se mi teď skutečně nehodí. A ačkoliv mám stále hafo času, už si začínám naprosto vážně říkat, že je na čase začít.
7) To to uteklo! Zítra je poslední zvonění a mé maturitní materiály leží stále netknuté hluboko ve skříni. Mám několik týdnů na učení. Hned jak se zítra vrátím z posledního zvonění domů, usedám k učení. Už je vážně na čase!!
8) Státní část maturity za námi, mám ze všeho smíšené pocity, ale všechno nejspíš v cajku. Možná s odřenýma ušima. Mám dva týdny na ústní část a ze 100 otázek mi jich zbývá 99 k učení.
9) Začínám si vést rozvrh s všemi možnými barvičkami. Systém nikdy nezklame. Pokud se každý den naučím 7 otázek, maturitu složím jedna báseň.
10) Uvědomuji si, že tvorba parádního rozvrhu mi zabrala tři dny a tím pádem počet otázek na den narůstá. Začínám se trochu stresovat.
11) Projíždím facebook a instagram svých spolužáků. Podle fotografií a statusů se všichni plně učí. Naházím tedy všechny své dosud netknuté papíry s otázkami, učebnice a obrázky na jednu velkou hromadu a vyfotím to. Hodím to na instagram/facebook s komentářem "Jde do tuhého" protože už opravdu jde do tuhého a vy nechcete před spolužáky vypadat, že máte skluz.
12) Do maturity zbývá týden. Konečně jsem se dopracovala k nějaké četbě. Uvědomuji si, že některé otázky je naprosto zbytečné se učit, a proto vyřazuji polovinu otázek z AJ a ČJ.
13) Pět dní do dne D. Seznam otázek, které jsou podle mého zbytečné k učení, protože 'to nějak okecam', se zvětšil o zbylé okruhy z literatury a angličtiny. Snažím se do hlavy narvat co nejvíc informací, ale pořád se nemůžu zbavit hlodavého pocitu, že je pořád ještě docela dost času.
14) Mám jen 48 hodin. Konečně mi dochází, že jde do tuhého a tak se zoufale snažím zachránit, co se dá. Mé tělo začíná pociťovat kofeinový šok a energeťák už nemůžu ani cítit. NESTÍHÁM!
15) 24 hodin do maturity. Máma mi vštěpuje, že bych před velkou zkouškou měla spát. V hlavě jí ukazuji vztyčený prostředníček, protože ona prostě nechápe, že to vůbec neumím! Přečetla jsem si sice všechny otázky, ke kterým bych neřekla bez přípravy ani slovo, ale mám pocit, že mi to nepomohlo ani trochu.
16) 12 hodin. Pomalu slevuji ze svého předsevzetí, že před maturitou naspím alespoň šest hodin. Sedím tedy na posteli v marné snaze naučit se něco nového. Bohužel se soustředím jen na to, jak nic neumím a tak se zoufale houpu ze strany na stranu, protože to mi zaručeně pomůže.
17) 10 hodin. Stále sedím na posteli. Kruhy pod očima mi sahají až k pupíku. Trpím momenty zoufalého smíchu, které střídá ještě zoufalejší pláč, protože si vůbec nic nepamatuji.
18) 9 hodin. Do pokoje opět přichází rodič, aby mě zahnal spát. Tentokrát uposlechnu a vysílena pláčem usínám.
19) Den D, hodina H. Do mého nástupu zbývá asi 30 minut. Měním si vyděšené pohledy se spolužáky, kteří stejně jako já, mají výraz odsouzence jdoucího na smrt.
20) Zbývá pět minut. V tu chvíli přichází seru-na-to víla a já cítím, jak už na to všechno prostě s prominutím seru.
21) Ze dveří vykoukne profesorka, kterou jsem jakživ neviděla, a volá moje jméno. Opuští mě seru-na-to víla. Můj žaludek se snaží naučit pár akrobatických kousků a mě je samozřejmě patřičně nevolno.
22) Při příchodu do třídy se snažím všechno zachránit roztomilým úsměvem, který působí dojmem, že trpím zácpou.
23) Usedám k potítku s otázkou, kterou jsem si přála ze všeho nejméně. Stává se ze mě věřící a co vteřinu konvertuji z víry na víru doufaje, že se alespoň jeden z bohů chytne.
