PO EDINBURSKÝCH STOPÁCH HARRYHO POTTERA

Je až k nevíře, že po takové době života v zahraničí jsem nikdy nesepsala článek, ve kterém se s vámi podělím o nějaké ty tipy o tom, co navštívit ve Skotsku a jak se nenechat chytit do turistických pastí.

Minulý víkend jsem zase jednou vyrazila do Edinbugu (už asi po páté) a tentokrát jako turista, protože do teď jsem do hlavního města Skotska mířila jen za účelem návštěvy známých a přátel a levnějších letenek do Prahy (protože Aberdeen má trochu přehnané představy o tom, co je přijatelná cena za letenku… kamkoliv).

WHAT TO SEE IN BOSNIA AND HERZEGOVINA

When it comes to a summer holiday, my favourite place to go in Croatia. For Czech people, Croatia is something like Spain - everyone goes there. Even when we were part of a Soviet block and Croatia was a part of former Yugoslavia, we were going there (however it was not very easy for us to travel). Long story short, we just love Croatia.

Kdo by neznal Chorvatsko. Letní destinace, do které každé léto míří tisíce čechů už od dob staré Jugoslávie. 

Stari Most, Mostar

One of the best areas to go for holidays in Croatia is a region called the Makarska Riviera. The coast is full of beautiful beaches and great family resorts and it is on a south but not too much so the journey there does not take ages (unlike resorts near Dubrovnik).

Jak asi většina z nás ví, Makarská riviera je jedním z nejpopulárnějších regionů pro české turisty, protože je plný krásných pláží, čisté vody a není až tak daleko, jako třeba Dubrovník.

Kočuša Waterfals, Bosnia and Herzegovina

Not many people (that are not Czech or Slovakian) will know what kind of beauty this land offers and I would like to share with you my tips where to go for a day trip from your family resort in Makarska Riviera. Please note, that I am referring to car trips, I do not have many experiences with public transport in Croatia and Bosnia.

Tento článek je asi víc pro cizince, než pro čechy, kterří znají Chorvatsko a okolí víc než svou vlastní domovinu, ale i tak bych vám ráda představila několik míst, které se dají během pobytu v Chorvatsku navštívit, pokud máte auto.

This will be a 2 part series and over the next two weeks, I will show you the most beautiful places in Croatia and Bosnia and Herzegovina that you can visit when you are on holiday in Makarska Riviera.

Článek jsem rozdělila do dvou částí, a druhou přídám během následujících tvou týdnů.

Mostar, Bosnia and Herzegovina

1. Mostar, Bosnia and Herzegovina

I am sure all of you seen the pictures of a famous bridge but do you know something more about its history? The city of Mostar is a beautiful but sad memorial of the Yugoslavian war. There are still many buildings with the bullet holes in it, kids beg for money streets and if you focus on something else than just a tourist zone you will realise that a poverty is very much present.

Mostar is one of the very few places that bring two completely different cultures together and you will see not only European Christian churches but also many oriental looking mosques.

What to see: Stari Most (The Bridge), markets, Koski Mehmed-pašina džamija mosque - they let non-muslims in as well so this is a very unique opportunity.

Prices: Cheap - main meal around five euros and you can pay with euros, Croatian kuna or convertible mark (KM) which is a Bosnian currency. I would recommend paying with KM if you can so you will not end up overcharged. Many places including the markets take a card.

What to try: Pljeskavica, Cevapi or Cevapcici and Bosnian coffee

What to be careful about: Thiefs and bills - as every tourist place, people like to steal your stuff and ad extra money on top of your bill. Also, those guys on the bridge will not jump unless someone pays them so do not waste your time.

Stari Most, Mostar, Bosnia and Herzegovina

1. Mostar, Bosna a Herzegovina

Asi všichni známe fotku onoho slavného mostu, ale kolik z vás ví alespoň trochu o jeho historii? Město Mostar je krásný, ale smutný pomník jugoslávské války. Po městě je stále nespočet budov s prostřelenými zdmi, děti žebrají o peníze a pokud se zaměříte i na něco jiného než turistickou zónu, uvědomíte si, že Bosna a Herzegovina stále žije ve velké bídě, kterou si málo z nás asi umí představit.

Mostar je také jedno z mála míst, které spojuje dvě úplně rozdílné kultury, a tak uvidíte nejen evropské křestanské kostely, ale i orientální mešity.

Co je k vidění: Stari Most, trhy, mešita Koski Mehmed-pašina džamija - do této mešity se může podívat i ne-muslim, a tak dostanete unikátní příležitost zjistit, jak taková mešita vypadá zevnitř. 

Ceny: Restaurace jsou cenově podobné jako v Čechách, jídlo se dá sehnat do pěti eur. Platit se dá eury, kunami anebo místní měnou, konvertabilní marka. Osobně bych doporučila všude platit místní měnou, protože ceny v KM mají všude, a tak se snadno uhlídá, kolik vám kdo účtuje. 

Co vyzkoušet: Pljeskavice, Čevapi a Bosenské kafe. 

Na co si dát bacha: Tak jako v každé turistické destinaci, i tady je třeba dát si pozor na zloděje a hlavně na to, kolik kde platíte, aby vám někdo nepřidal třeba deset euro k zaplacení. A ještě bych dodala, že skokani na mostě neskočí, dokud jim někdo nezaplatí, tak zbytečně nečekejte. 

Mostar, Bosnia and Herzegovina

2. Kravice and Kočuša waterfalls, Bosnia and Herzegovina

Once you cross the border to Bosnia and Herzegovina, you will see posters advertising Kravice waterfalls all around the place. Over the past years, Kravice became very touristy and therefore it is very busy. Kočuša is less known but equally as beautiful, however, unlike Kravice, you cannot swim in the water (you can but I would not recommend). Both places are 20 minutes away from each other so you can see both in only one day.

What to see: The waterfalls, obviously!

Prices: Restaurants near both places are cheap, again around five euros for a main meal. Entrance to Kočuša is free and the entrance to Kravice is five euros (it used to be 50 cents just few years ago). Kravice is far more touristy but the markets next to the parking lot are very cheap. Again, you can pay in kunas, euros and convertible mark.

What to be careful about: BUGS! They are everywhere. When you are swimming, be careful with the current from the waterfalls and do not forget that the stones just under the waterfalls are extra slippy.

Kravice Waterfalls, Bosnia and Herzegovina

2. Vodopády Kravice a Kočuša, Bosna a Herzegovina

Jen co překročíte hranice s Bosnou, všude na vás budou skákat bilboardy, které vás budou lákat k návštěvě tamního skvostu v podobě vodopádů Kravice. Za posledních pár let se Kravice změnily k nepoznání především pod tíhou turistů, a tak si asi dokážete představit, kolik se tam denně žene lidí. Vodopády Kočuša jsou méně známé, ale stejně tak nádherné, nicméně, v na Kočuše se nevykoupete (respektive můžete, ale asi bych to úplně nedoporučovala). Obě místa jsou od sebe vzdálená zhruba dvacet minut, a tak v pohodě zvládnete navštívit oba vodopády během jednoho dne. 

Co je k vidění: pochopitelně vodopády

Ceny: Restaurace vedle vodopádů jsou poměrně levné, jídlo opět vyjde na krásných pět euro a najíte se z toho dost. Kočuša je k vidění zadarmo, ale vstupné ke Kravicím vyjde na pět euro na osobu (jen pár let zpět vstupné bylo padesát centů). Je tedy vidět, že Kravice jsou turistickým sídlem, ale stánky kolem vchodu jsou o polovinu levnější než stánečky v Chorvatsku. Opět se dá platit v eurech, kunách anebo konvertibilních markách. 

Na co si dát pozor: Hmyz! Je naprosto všude (ughhh). A pokud plavete, bacha na proud od vodopádů. Voda není tak hluboká, vystačíte skoro všude, ale je třeba být opatrný. Je také třeba dát si pozor na kameny, jestliže plánujete šplhat pod vodopády. Ručíte tam sami za sebe a kameny kloužou. 

Kočuša Waterfalls, Bosnia and Herzegovina

What else to see: Medjugorje - I have not been there but I would like to visit it next time I am around. This place is known for the apparition of the Virgin Mary.

Co dalšího navštívit: Medžugorje - Na tomto místě jsem ještě nebyla, ale ráda bych jej příště navštívila. Tohle místo je známe díky zjevení panenky Marie.

Follow me on Instagram │ Facebook │ Twitter │ Youtube │

FASHION DIARY: CRUDEN BAY

It took me good thirty minutes until I came up with an appropriate name for this post. I am not a fashion blogger. I do not have the sense of the fashion and I do not have enough interesting ideas to keep up with the fashion community. However, once in a while I like to dress up and I actually like the outcome of it - then I ask my boyfriend to snap this memorable moment and that's about it. I never think about the details and therefore this could never be a proper outfit post from a fashion blogger. 

Dalo mi pořádně zabrat, než jsem přišla s nějakým názvem pro tento článek, co by se tak nějak hodil. Nejsem fashion blogerka - nemám smysl pro módu a už vůbec nemám dostatek nápadů na outfity, abych udržela krok s módní komunitou. Nicméně, jednou za čas se mi povede nějaká pěkná kombinace a samozřejmě, že se nechám cvaknout - protože takový moment si zaslouží pamětní kámen. Bohužel pokaždé zapomenu na detaily, a tak z toho nikdy nemůže vyjít pořádný a profesionální článek řádné fashion bloggerky. 

The Fashion Diaries is going to be more less just a post with few snaps of my outfit, makeup and few words about the journey - let's be honest here, I get dressed up only if I am going out of Aberdeen lol. 

Fashion Diaries bude taková má "módní komnata" ne-fashion bloggerky, ve které vám ukážu, co jsem si na sebe oblékla, když jsem jela na výlet(protože to jsou jediné příležitosti, při kterých se snažím obléct na úrovni), prohodím pár slov o oné cestě a pak se možná také pochlubím makeupem. 

After very cold winter, it finally seems like a spring is coming. It was pretty warm today(for Aberdeen) and I have decided to get my spring outfit on for my wee trip to the Cruden Bay. 

Po poměrně studené únoru se konečně začalo ukazovat jaro a dneska bylo venku docela teplo(na Skotsko) a tak jsem se rozhodla, že na sebe hodím nějaký ten jarní kousek, abych vypadala na výletě do Cruden Bay reprezentativně. 

Shoes: ASOS │ Dress: Boohoo │ Coat: TK Maxx* │ Watch: Esprit │ Bag: Primark │ Belt: Primark 

* The coat is from the brand called Cosset, however, I could not find them online.  

When it comes to makeup, I have fallen in love with warm eyeshadows combined with the red lipstick all over again. Today, I have been using the BH Cosmetics 26 Shadow Blushed Neutrals Palette I've got from notino.co.uk and iconic Ruby Woo lipstick from Mac(and yet, I still do not think it is worth the ungodly price). 

Co se makeupu týká, poslední dobou se mi líbí kombinace teplejších stínů na oči a rudé rtěnky. Dneska jsem vytvořila look pomocí palety 26 Shadow Blushed Neutrals od BH Cosmetics, kterou jsem dostala od Notino.co.uk a ikonické rtěnky Ruby Woo od Macu(a pořád nechápu, proč jsou Mac rtěnky tak drahé). 

I had absolutely fab Sunday and hopefully, it will be getting only warmer and warmer because I am so done with this winter.  

Moje neděle byla funtastická a já jen doufám, že už se bude jen a jen oteplovat, protože mám té zimy už po krk(a hlavně už nemám co na sebe :D). 

-> GIVEAWAY <-

PS. To my IG followers - yes, this is the brand new coat I had to wash all over again because it got dirty from the seagull. 

Follow me on Instagram │ Facebook │ Twitter │ Youtube │

PHOTODIARY: DUNDEE │ CZ&EN

A while ago(probably three months ago) me and my other half decided to go to do some travelling. And since we do not own a car, we just took a train down to Dundee. I will not waste too much of your time describing where have we go to as I do not really remember but I will share some pictures with you as I wanted to do a post about this trip but I forgot. 

I also have a giveaway on my Instagram, so make sure you will participate - who does not want some free stuff, right? 

Nějaký ten pátek zpátky jsme s mou drahou polovičkou vyrazili na menší výlet do Skotského Dundee. Nebudu se tu moc vypisovat, protože už si moc nevybavuji, kam jsme vlastně šli a co jsme dělali, ale namísto toho přidám několik fotek z tohoto výletu.

Mimochodem, jsem nominovaná na Czech Blog Awards v kategorii instagram, takže pokud byste chtěli hlasovat, můžete tady. Každý hlas se počítá - ne že bych měla šanci ale tak co :D Děkuji předem. A jako bonus pro vás mám Giveaway, tak se zúčastněte. Stříbrný náramek ocení každá z nás. 

Follow me on Instagram │ Facebook │ Twitter │

PERFECT PLACES: DAVID WELCH WINTER GARDENS │ CZ&EN

After living in Aberdeen for more than three years, I wonder how is it that there are still some nice places in this town, I did not know about. For example this weekend my boyfriend took me to one of the biggest winter gardens in whole Europe hidden in Duthie Park(HOW DID I MISS THIS PLACE?!). It was definitely one of the nicest ways how to spend late afternoon Sunday in Aberdeen. 

V Aberdeenu žiji už něco přes tři roky a pokaždé mě překvapí, když se objeví nějaké to hezké místo, o kterém jsem vůbec nevěděla. Například teď o víkendu mě přítel vzal do jedné z největších zimních zahrad v celé Evropě, která se ukrývá v Duthie Parku(Jak mi tohle uniklo je mi skutečně záhadou). A rozhodně to byl jeden z nejlepších způsobů, jak strávit nedělní odpoledne.

David Welch Winter Garden was opened in 2001 and now it is third most visited winter garden in whole Scotland. 

Zimní zahrada Davida Welche byla otevřena v roce 2001 a v dnešní době je to třetí nejnavštěvovanější zimní zahrada ve Skotsku. 

Thistle - the national flower of Scotland. / Bodlák - národní kytka Skotska. 

Tohle sem pro jistotu nebudu ani psát anglicky, ale přítel poznamenal, že je docela trefné, že zrovna bodlák je národní kytkou Skotska, protože stejně jako skotové píchá, je agresivní, ale svým vlastním způsobem je docela hezký. 

What do you think? Would you visit this place if you had a chance? 

Co vy na to? Navštívili byste tohle míst, kdybyste měli příležitost?

Follow me on Instagram │ Facebook │ Twitter │

iDays Festival 2017: Martin Garrix, Justin Bieber & Bastille │ CZ&SK

Zdravím. Dneska se společně podíváme na druhou část mého výletu do italského Milána. Jak už jsem zmínila v posledním článku, hlavním důvodem této cesty byl festival iDays. Abych byla naprosto upřímná, do poslední chvíle jsem netušila, že se jednalo o festival, protože když jsem si kupovala lístky, celá show byla představována jako koncert Justina Biebera a hlavně Martina Garrixe. A pokud trochu sledujete dění v hudbě, asi tušíte, jak jsou na tom show Martina Garrixe, co se ceny týká - je to proto, že je skoro vždycky součástí nějakého velkého festivalu typu Tomorrowland. Takže když jsem viděla v nabídce lístky za šedesát euro, a to nejen na Garrixe ale i na Biebera, nemohla jsem odolat. Navíc Miláno mě vždy lákalo, takže to bylo několik much jednou ranou.

Všechno to začalo v neděli, osmnáctého června. Byl to den po přítelovo narozeninách, venku opět příjemných pětatřicet. Viděla jsem, že spousta lidí, co mířili na stejný festival jako já, se vydali na místo už brzy ráno. Tuhle myšlenku jsem ovšem zavrhla, protože bych také na přímém sluníčku mohla odpadnout už před začátkem festivalu, a to bych skutečně nerada. Navíc už jsem ve věku, kdy nepotřebuji být přímo u pódia, protože si všichni kolem mě mohou trhnout fuseklí a přestat se na mě lepit. Abych byla naprosto upřímná, lístky jsem si kupovala z čistě italské stránky, takže jsem nerozuměla ani slovo a tak nějak jsem usoudila, že levnější lístek bude na sezení. Omyl, bohužel. 

Do nedaleké Monzy jsme vyrazili až po polední. Já si chtěla s přítelem užít nějaké té romantiky kolem Milána a kamarádky se chtěly zase prospat, takže jsme se sešly v centru až kolem druhé hodiny. Dala jsem Aaronovi pusu a vyrazila za hudbou. Nebudu lhát, moc se mi nechtělo. Bylo mi nepříjemné nechávat přítele jen tak samotného, ale asi stokrát mě ujistil, že mu to nevadí a že je to pořád lepší alternativa, než aby se mnou šel na Bieberův koncert. 

Jak jste se dočetli v předchozím článku, já a italská doprava nejde moc dohromady, takže to byl téměř zázrak, že jsme se na vlakové nádraží dostali bez sebemenších obtíží. Ovšem tahle poklidná cesta měla menší zádrhel, když jsme kupovali lístek na vlak. Trochu jsme zmateně běhali kolem, když v tom se nám nabídl nějaký Ital, že nám pomůže. Děkovali jsme mu, když nás dovedl k automatu, ve kterém jsem si mohli koupit lístek na vlak. To by ovšem nebyla Itálie, kdyby si onen chlap neřekl o "peníze na kafe" za to, že ušel čtyři kroky a ukázal na automat. Poznatek dne - to co běžným lidem připadá jako slušné vychování se dá v Itálii snadno zpeněžit. 

Po poměrně náročné cestě vlakem, kdy se má kamarádka Nikoleta sedíc uprostřed vlaku s náloží z McDonaldu, nechtěně stala modelem nějaké pochybné existence, co si jí "nenápadně" celou cestu fotografoval, jsme dorazili do Monzy, kde nás čekal přeplněný autobus, který nás měl dovést k okruhu formule 1, kde se celá akce odehrávala. Cesta byla opět poměrně náročná, protože skromný autobus pro padesát lidí nabral asi sto pasažérů a já trochu litovala, že jsem nekývla na taxíka, který mi nabízel odvoz k okruhu za pouhých dvacet euro. Namísto toho jsem se mu vysmála s tím, že za dvacet euro bych mě odvezl tam a zpátky tak desetkrát a že ne všichni turitsté jsou idioti. 

Když jsme konečně vystoupili z autobusu, čekala nás úmorná cesta pěšky až k areálu. A že byla vyšťavující. Já navíc byla ve stresu, protože jsem si pořád ještě musela vyzvednout lístek kdo ví kde, a tak chápete, jak moc jsem si tu cestu v tom nesnesitelném horku užívala. 

U chatičky, kde jsem si měla vyzvednout lístek, jsme se rozdělili, protože holky měly stejně lístek dopředu a já jen na stání, takže jsem je nechala jít. Já sama jsem zamířila k okýnku, kde se mě začali vyptávat na bydliště, což se docela zkomplikovalo vzhledem k mé české adrese na občance a trvalému bydlišti ve Skotsku. Nakonec se lístek našel, ale já měla za úkol najít původní email, což by asi nebyl problém, ale tak padesát tisíc návštěvníků festivalu tak trochu přetížilo síť a já se nemohla napojit na net, a tak nezbývalo jít na to jinak. Trochu jsem hodila očko, usmála se a kluk mi dal lítek bez ověřování emailu. Tak se na ty Italy musí. 

Čekala mě ohromná štreka, takže když jsem viděla první bar, málem se mi štěstím prolomila kolena. Nakoupila jsem si zásobu vody a vyrazila ke kontrole tašek - při pohledu na frontu jsem se málem rozbrečela. Nakonec jsem se ale stejně odhodlala a šla naproti svému upečenému osudu. 

Po dvaceti minutách ve frontě jsem měla všechny zásoby vody v sobě. Takhle rychle jsem nikdy litr vody nevypila - tímto bych také ráda poděkovala pořadatelům, co na nás neustále lili vodu, abychom předešli úpalům. 

Prošla jsem kontrolou tašek, která byla po útoku v Manchesteru na můj vkus docela fádní a vyrazila k turniketům. Za nimi byla ulice přeplněná bary a já se opět málem rozbrečela štěstím. V celé té euforii jsem dokonce objednala pivo, což je pro mě velký krok, protože já pivo moc, respektive vůbec, v lásce nemám. Na druhou stranu nic jiného k dispozici nebylo a já věděla, že tohle sama za střízliva nedám. 

Chvíli jsem se plahočila kolem když v tom jsem narazila na Nikoletu, která mě očividně hledala. Nemohla najít cestu k podiu, kam měla své lístky a tak jsme se vydali hledat vstup. V mezičase začali hrát Bastille, které sice až tak neposlouchám, ale vzhledem k našim červeným spáleninám od sluníčka po celé kůži jsme byli na stejné britské vlně. Navíc jejich narážky na současnou politickou scénu mě vysloveně bavili.

Vstup jsme našli a celé to dopadlo tak, že jsem šla dopředu společně s Nikoletou a její kamarádkou. Oddychla jsem si. Nešlo mi až tak o výhled jako tak o fakt, že jsem věděla, že bude šílené se po koncertě hledat. Narvali jsme se řádně dopředu, což bylo fajn... Dokud se na pódiu neobjevil Martin Garrix a všichni se nezačali cpát dopředu. Takže z mých třiceti centimetrů čtverečních prostoru se najednou stalo jen deset, což je v pětatřiceti stupních dost o zdraví. Zvlášť pokud si skupinky kolem vás začnou sedat, což znamená, že váš pidiprostor je ještě menší než původně. Navíc v momentě, kdy si slečny zapálili a jejich rozžhavené cigarety se pohybovaly asi tak milimetr a půl od mých nohou, měla jsem chuť je všechny pošlapat.  

Bylo šílené vedro. Naštěstí pořadatelé neustále rozdávali vodu - mimochodem děkuji mému silnému imunitnímu systému, protože jsem pila z flašek asi po sto lidech, takže jsem jen zázrakem nic nechytla. 

Na Martina Garrixe jsem se těšila z celého festivalu asi úplně nejvíc. Biebera jsem už viděla, takže to pro mě nebylo až tak zásadní. A Martin skutečně nezklamal. Měla jsem trochu obavy, že  bude jen hrát hudbu z rádia, což můžu udělat doma. Naštěstí měl momenty, kdy tvořil i na místě, takže jsem byla spokojená. Jen mě mrzelo, že v momentech, kdy nás vyzval "JUMP JUMP JUMP" všichni skočili tak pětkrát a pak se zbytek songu potýkali se závratí z dehydratace. Doufám, že to Martin nebral jako nezájem z naší strany. My se snažili, ale prostě bylo horko.

Když Martin dohrál, Biebz měl začít až za necelou hodinu a to jsem věděla, že už nedám. Omluvila jsem se a odebrala se o pár řad dozadu, kde jsem měla stále fajn výhled a tolik se nemačkala. Nicméně, asi to nebylo nutné, protože JB začal hrát už za deset minut - což je po mých zkušenostech s jeho show ve Vídni poměrně zvláštní, vzhledem k tomu, že tam měl hodinu a půl zpoždění. Ale alespoň jsem měla prostor a mohla konečně dýchat. 

Myslela jsem si, že mám s místem vyhráno. Našla jsem místo, kde jsem dobře viděla a za mnou nikdo moc nestál, takže jsem nemohla mým malým spoluobčanům zaclánět ve výhledu. Jenže! V momentě, kdy se Justin objevil na scéně, hoch se svou přítelkyní, kteří seděli na zemi přímo přede mnou, se akorát zvedli. A víte co? Hoch měl tak dva a půl metru - a to nepřeháním, protože mám sama metr osmdesát a kluk byl vyšší než já tak o hlavu a půl. Takže já našla nejvyšší osobu na celém festivalu a ještě si za ní stoupla. No paráda. Co se dalo dělat, nastavila jsem se tak, abych stála přímo mezi tímto párem a dobře tak viděla. Problém nastal v momentě, kdy si ti dva začali povídat, ale kdo si povídá při tak hlasitém koncertě? Kdo? Já vám to hned řeknu. Tihle dva! V životě jsem nezažila, aby si někdo při koncertu v prvních řadách tolik povídal! Takže v momentě, kdy Justin mluvil o tom, jak každý máme svůj "Purpose", jediné, na co jsem myslela, jestli "purpose" tohoto páru, je zničit mi zážitek z celého koncertu. UGH!!! Já sama jsem vysoká a tak vím, že ostatní štve, když stojím před nimi. Snažím se tomu trochu pomoci a stojím na jednom místě a pokud možno se moc nehýbu ze strany na stranu, protože vím, že se za mnou lidi rozestavěli tak, aby viděli - pochopitelně, když se pohnu, musí se hnout i oni, protože jim kazím výhled. Člověk by očekával, že tohle bude člověku s dvěma metry tak nějak známo. Bohužel. 

K samotnému koncertu Justina Biebera. Bylo to podruhé, co jsem ho viděla na živo - ne tentrokrát s ním nemám fotku lol.  Poslední album už mi tolik neříká až na těch několik superhitů jako Love Yourself, ale i tak jsem si to užila. Justin, ve srovnání s Vídní, kdy působil dojmem, že ho to vysloveně sere(odpusťte ten slovník), vypadal, že ho to dokonce i baví. Byl uvolněný, hodně komunikoval a vypadal, že je na správném místě. Zahrál i pár původních hitů typu Baby, což byl pro mé šestnáctileté já naprosto skvělý zážitek. Skutečně nemám nic, co bych vytkla. Možná až na to, kdy se Biebz záměrně převlékal před očima publika - to bylo trochu cheesy, ale na druhou stranu, stejně tam byly jen holky a kluci, stejně jen létali kolem jako hejno nadržených vos, co hledali, kam by jen píchli. Takže proč vlastně ne.

Cesta zpátky byla dlouhá a únavná. Nevěděli jsme, jestli něco vůbec jede zpátky a tak adrenalin docela pumpoval. Dokonce to dopadlo tak, že jsem po cestě čůrala vedle ulice plné lidí, přeskakovala plot a předběhla asi sto lidí čekající na autobus. Zkrátka zážitek na celý život - především proto, že jsem opravdu to koupené pivo vypila. 

Tohle byl zážitek, který jsem chtěla mít už kdysi dávno. Na tento koncert jsem jela v klidu jako člověk, co si užívá hudbu a ne jako šílená pubertální fanynka. Navíc se mi do toho všeho vybil telefon(ach to iphoni) a já tak nemohla fotit a natáčet(všechny fotky až na pár fotek Bastille a Martina Garrixe jsou od Nikolet), což na jednu stranu bylo docela otravné, na druhou stranu mě to donutilo užít si koncert několikrát více. Tancovala jsem, zpívala jsem, zkrátka si to pořádně užila. 

Jak už jsem zmínila, po všech těch skandálech a já nevím čem všem, Justin vypadal spokojeně, což ve mně vyvolalo tak nějak příjemný pocit. Od roku  2013, kdy jsem jej viděla ve Vídni utekly už čtyři roky a bylo strašně fajn si připomenout, odkud jsme se oba dostali. Já v roce 2013 vážila 58kg, jedla zhruba 400 kalorií denně a potýkala se s depresivními stavy spojenými s váhou. Nevěděla jsem kudy kam a tak nějak jsem se ztratila. Bieber toho v té době měl asi také dost, mediální tlak, soukromé vztahy a já nevím, co všechno. Já jsem dneska úspěšně na konci třetího ročníku vysoké školy v UK, což byl můj sen už od mala, spokojená, o deset kilo těžší(což sice asi není esteticky moc hezké, ale lepší než vychrtlá a nemocná), mám skvělý vztah s rodinou a po boku mám kluka, co se mnou jel až do Milána, abych mohla jít na koncert - ano našla jsem ho(a když jsem ho našla já, najdete ho i vy). Nevím, jak je to s Justinem, ale myslím, že je definitivně na správném místě a svědčí mu to. Bylo fajn vidět nás tak nějak oba tam, kde máme být, protože čtyři roky zpátky tomu tak nebylo. 

Už to tolik neprožívám, ale vím, že byly doby, kdy mi i on společně s dalšími umělci svou tvorbou a příběhem pomohl dostat se z nejhoršího ven a věřím tomu, že i lidi jako já, co se jednoho dne otočili a řekli "možná to trochu přeháníš" a ne jen fanaticky uctívali všechno, co vyvedl, mu trochu pomohli překonat to divoké období tím, že mu dali trochu jinou perspektivu a to i přes to, že nás nezná a my neznáme jej. Chci jen říct na konec, že i když se neznáme, myslím, že jsme si vzájemně trochu pomohli dostat se do té současné pohody, ve které se oba pohybujeme. 

Tímto článkem bych ráda poděkovala Nikolet, Andrejce, Aaronovi, který mě doprovodil do Milána a jako nejlepší přítel na světě toleroval tento fangirl úlet, všem co nám pomohli dostat se do Monzy a zpět na hotel, slečně, co mi půjčila nabíječku, slečně, co půjčila Nikolet nabíječku a také chlapci v autobusu, co nám poradil, kdy bezpečně vystoupit. Také doufám, že dvě slečny ze Švýcarska, kterým jsem poradila kudy kam, se dostaly domů v pořádku. 

Bylo to fajn a doufám, že se podívám na podobnou akci znovu. 

V.xx