Je to tu zas. Můj pomyslný pohár trpělivosti se opět naplnil a dneska konečně přetekl a začal bryndat. Ano, dneska je tu další článek z rubriky "píšu, abych se uklidnila a nikomu fyzicky neublížila". Dneska si postěžuji na britsko-americko-kanadsko-prostě-západní společnost plnout bojovníků za sociální spravedlnost. Normálně mi z toho odpadnul můj umělý nehet z Primarku, když jsem psala název této vyšaškované skupiny.
Teď tu měl být obrázek popřípadě gif, ve kterém Shane Dawson utrousil poznámku, že všichni bojovníci za sociální spravedlnost se můžou jít vycpat. Bohužel jej nemůžu najít a tak si to můžete jen představit.
Nedávno jsem se rozohnila nad tím, jak lidé používají slovo štěstí, aby zmenšili význam vašeho úspěchu - červený diplom? Štěstí! Bylo za tím sice tisíc hodin dřiny, učení a úkolů navíc, ale největší zásluhu na tom má štěstí. Ugh!
Řekla bych, že štěstí je taková naše česká výmluva a na západě se tolik nevyskytuje, nicméně západ přišel s něčím daleko horším, protože v tomto případě vás to nutí ke studu za svůj vlastní úspěch. A je to slovo priviledged/privilegovaný.
Neberete mě zle, já moc dobře rozumím, že oproti dětem z Afriky privilegovaná jsem a opravdu mám to štěstí, že jsem se narodila v civilizované Evropě, nicméně, tento pojem díky bojovníkům za sociální svobodu úplně ztratil význam. Dneska se totiž slovo privilegovaný používá jako omluva za vlastní neúspěch o to hůř, nabádá to k tomu, aby se člověk za ten úspěch styděl. Prostě pointa je úplně jinde, než by měla být.
Představte si, že jste deset let na vysoké, studujete od rána až do večera, po nocích pracujete, abyste nemuseli žít na ulici, pak pět let pracujete za horší plat než prodavač zmrzliny, jen abyste na životopisu měli nějaký ten experience a pak konečně dostanete tu vysněnou lukrativní pozici, kterou jste chtěli. A Bůh ví, že si ji zasloužíte. Zkrátka odměna za ta léte dřiny a námahy. A pak přijde nějaký ten bojovník za sociální svobodu a odfkne si s tím, že jste takovou pozici dostali, jen protože jste privilegovaní, což je většinou založeno na tom, že jste bílí popřípadě na tom, že nevypadáte jak od popelnic.
HOW DARE YOU! - Ben Shapiro
Nejhorší na tom je, že na to společnost začíná slyšet a člověk se opravdu cítí tak, že možná udělal něco špatně. Totéž se třeba týká holek, co mají krásnou vytrénovanou postavu. Vždycky se najde někdo, kdo bude tvrdit, že je to tím, že ta 'nána' vyhrála genetickou loterii a že má rychlý metabolismus... pak si ten někdo otevře dnes již třetí cheeseburger a napíše na twitter něco o tom, jak obezita (pardon, měla jsem na mysli křivky) je reprezentace zdravého životního stylu, a že CEO od Victoria's Secret může třeba chcípnout zatímco ona nána se napije vody a jde si zacvičit, jako to dělá každý den, co si hlídá kalorický příjem a nenacpe do sebe, co jí přijde pod ruku.
Samotné se mi stalo, že mi kdosi na internetu řekl, že jsem hloupá, protože jsem si dovolila říct, že ne za všechno může společnost, a že občas jsme svého štěstí strůjci. Obvykle kolem sebe neházím tituly, ale ty reakce mě baví tolik, že na to většinou odpovím, že vím, že můj MSc v molekulární medicíně je indikátor debility, samozřejmě. Na to mi dotyčný sociální bojovník vítězoslavně odpoví, "HA! Tady je vidět, že k vysoké není třeba intelekt, ale peníze a postavení". Ano peníze jsou třeba, přesně proto jsem poslední čtyři roky držela dvě práce najednou, ale to postavení? Kdo si ti lidé myslí, že jsem?:D Ve finále to dopadlo tak, že vlastně jsem bílá a že lidé jako já můžou za otrokářství (bože, vždyť ani nejsem američanka, natož potomek nějakého otrokáře, natož člověk, co otrokaří) a to je jediný důvod, proč jsem slavila veškerý sebemenší úspěch v mém dosavadním životě. UGH! Už zas vzteky nevidím.
No nic, co je morále tohoto článku? Až vám někdo bude vykládat něco o štěstí a privilegiích, klidně je pošlete do háje. Není vaše vina, že někdo nebyl schopen využít své příležitosti (každý máme jiné, to já beru, ale někteří své možnosti zavrhnou jen proto, že jejich příležitosti nejsou stejné jako příležtosti dcery Billa Gatese.. má dceru?) a je naprosto nepřípustné, aby po vás někdo chtěl, abyste se za svůj úspěch styděli.
