Je to tu zas. Můj pomyslný pohár trpělivosti se opět naplnil a dneska konečně přetekl a začal bryndat. Ano, dneska je tu další článek z rubriky "píšu, abych se uklidnila a nikomu fyzicky neublížila". Dneska si postěžuji na britsko-americko-kanadsko-prostě-západní společnost plnout bojovníků za sociální spravedlnost. Normálně mi z toho odpadnul můj umělý nehet z Primarku, když jsem psala název této vyšaškované skupiny. 

Teď tu měl být obrázek popřípadě gif, ve kterém Shane Dawson utrousil poznámku, že všichni bojovníci za sociální spravedlnost se můžou jít vycpat. Bohužel jej nemůžu najít a tak si to můžete jen představit. 


Nedávno jsem se rozohnila nad tím, jak lidé používají slovo štěstí, aby zmenšili význam vašeho úspěchu - červený diplom? Štěstí! Bylo za tím sice tisíc hodin dřiny, učení a úkolů navíc, ale největší zásluhu na tom má štěstí. Ugh! 
Řekla bych, že štěstí je taková naše česká výmluva a na západě se tolik nevyskytuje, nicméně západ přišel s něčím daleko horším, protože v tomto případě vás to nutí ke studu za svůj vlastní úspěch. A je to slovo priviledged/privilegovaný. 


Neberete mě zle, já moc dobře rozumím, že oproti dětem z Afriky privilegovaná jsem a opravdu mám to štěstí, že jsem se narodila v civilizované Evropě, nicméně, tento pojem díky bojovníkům za sociální svobodu úplně ztratil význam. Dneska se totiž slovo privilegovaný používá jako omluva za vlastní neúspěch o to hůř, nabádá to k tomu, aby se člověk za ten úspěch styděl. Prostě pointa je úplně jinde, než by měla být. 

Představte si, že jste deset let na vysoké, studujete od rána až do večera, po nocích pracujete, abyste nemuseli žít na ulici, pak pět let pracujete za horší plat než prodavač zmrzliny, jen abyste na životopisu měli nějaký ten experience a pak konečně dostanete tu vysněnou lukrativní pozici, kterou jste chtěli. A Bůh ví, že si ji zasloužíte. Zkrátka odměna za ta léte dřiny a námahy. A pak přijde nějaký ten bojovník za sociální svobodu a odfkne si s tím, že jste takovou pozici dostali, jen protože jste privilegovaní, což je většinou založeno na tom, že jste bílí popřípadě na tom, že nevypadáte jak od popelnic.  

HOW DARE YOU! - Ben Shapiro

Nejhorší na tom je, že na to společnost začíná slyšet a člověk se opravdu cítí tak, že možná udělal něco špatně. Totéž se třeba týká holek, co mají krásnou vytrénovanou postavu. Vždycky se najde někdo, kdo bude tvrdit, že je to tím, že ta 'nána' vyhrála genetickou loterii a že má rychlý metabolismus... pak si ten někdo otevře dnes již třetí cheeseburger a napíše na twitter něco o tom, jak obezita (pardon, měla jsem na mysli křivky) je reprezentace zdravého životního stylu, a že CEO od Victoria's Secret může třeba chcípnout zatímco ona nána se napije vody a jde si zacvičit, jako to dělá každý den, co si hlídá kalorický příjem a nenacpe do sebe, co jí přijde pod ruku. 

Samotné se mi stalo, že mi kdosi na internetu řekl, že jsem hloupá, protože jsem si dovolila říct, že ne za všechno může společnost, a že občas jsme svého štěstí strůjci. Obvykle kolem sebe neházím tituly, ale ty reakce mě baví tolik, že na to většinou odpovím, že vím, že můj MSc v molekulární medicíně je indikátor debility, samozřejmě. Na to mi dotyčný sociální bojovník vítězoslavně odpoví, "HA! Tady je vidět, že k vysoké není třeba intelekt, ale peníze a postavení". Ano peníze jsou třeba, přesně proto jsem poslední čtyři roky držela dvě práce najednou, ale to postavení? Kdo si ti lidé myslí, že jsem?:D Ve finále to dopadlo tak, že vlastně jsem bílá a že lidé jako já můžou za otrokářství (bože, vždyť ani nejsem američanka, natož potomek nějakého otrokáře, natož člověk, co otrokaří) a to je jediný důvod, proč jsem slavila veškerý sebemenší úspěch v mém dosavadním životě. UGH! Už zas vzteky nevidím. 

No nic, co je morále tohoto článku? Až vám někdo bude vykládat něco o štěstí a privilegiích, klidně je pošlete do háje. Není vaše vina, že někdo nebyl schopen využít své příležitosti (každý máme jiné, to já beru, ale někteří své možnosti zavrhnou jen proto, že jejich příležitosti nejsou stejné jako příležtosti dcery Billa Gatese.. má dceru?) a je naprosto nepřípustné, aby po vás někdo chtěl, abyste se za svůj úspěch styděli. 




** AD │ Gifted. Thank you Notino.co.uk for providing this product to review. 

When it comes to NYX, I associate this brand mainly with very decent affordable high-street lipsticks but It never occurred to me that they could make other products that would be really good as well. That's why I was very surprised when my good friend told me that her perfect looking eyelashes were achieved by using a mascara called Worth the Hype from NYX.

And since this brand was recently introduced at the Notino online shop, I decided to review this mascara in the name of our collaboration. 

Když se řekne NYX, vybavím si převážně jen skvělé rtěnky, které jsou podle mého jedny z nejlepších na trhu. Nikdy jsem si tuhle značku moc nespojovala s ničím jiným než výrobky na rty. Nejspíš proto mě překvapilo, když mi kamarádka sdělila, že za její perfektní řasy vděčí především řasence Worth the Hype od NYX. A protože Notino do svého repertoáru přidalo právě výše zmíněnou značku NYX a má současná řasenka je tak vyschlá, žeuž kartáčkem spíš řasy jen češu než barvím, rozhodla jsem se tuhle řasenku tedy také vyzkoušet.



I got the mascara in a black shade (I still do not get the purpose of blue or purple mascaras) and I have to say, it is truly black as Hiram Lodge's heart. The mascara colours the lashes and it dries quickly (which will probably result in the mascara drying out quicker but at the same time, I can sneeze without having the mascara all around my eyes). 

Řasenku jsem si objednala v černé barvě (jak jinak, modré a fialové řasenky moc nechápu) a musím říct, že je opravdu černá jak bota. Barví dobře a schne rychle (což z dlouhodobého hlediska asi nebude ideální, na druhou stranu, nemusíte se bát, že se vám řasenka obtiskne všude kam řasy dosáhnout).



The application wand is full of long bristles so it is pretty thick. I like these kinds of the wand the best but I have to admit that they are a pain to apply the mascara onto the lashes closer to the nose. Nevertheless, the mascara gives the lashes a great amount of volume and makes them appear longer. The important thing is to be careful with the amount of mascara you apply. Less is more this rule apply twice as much when it comes to the Worth the Hype mascara. The wand splits the lashes well but too much of the product splurges the lashes. 

Kartáček má hodně štětin a je poměrně silný. Takové kartáčky mám asi nejraději, ale je pravda, že se s nimi špatně manipuluje kolem vnitřního koutku oka. Kartáček nicméně řasám dodá objem a prodlouží. Jen je ale třeba dát si pozor, protože, jak se říká, všeho moc škodí, a v případě této řasenky do platí dvojnásob. Řasenka totiž řasy na začátku hezky rozdělí, ale pokud ji naneseme moc, řasy naopak slepí a pak se s tím nedá nic moc dělat.


The mascara does not smudge through the day so it can be easily used on the lower lashes with no issues. Any micellar water removes the mascara easily without making the lashes fall out(tried with micellar water from SAFFEE and Micellair Rosewater from Nivea). My only worry is that this mascara will be drying out too quickly, but there are no signs of it just yet.  

Řasenka se během dne moc nemaže, a tak se nemusíte bát použít ji i na spodní řasy. I tak se ale snadno odličuje aniž by pak padaly řasy (zkusila jsem odlíčit micelárkou od Saffee a micelárkou Micellair s růžovou vodou od Nivei). Jen mám trochu obavy, že řasenka bude mít tendence rychle vysychat, ale zatím to tak nevypadá.


Before
After

Summary: I like this mascara a lot. It gives my lashes enough length and volume so it definitely belongs to the better high-street mascaras out there and it is very similar to the high-end Hypnose from Lancome (in the sense of final look). I can tell many people will enjoy this mascara, however, it did not become my favourite. My number one is still the Volumissime Royale from L'oreal that is VERY similar to the Climax from Nars. 

Verdikt: Řasenka se mi líbí, myslím, že řasy udělá krásně dlouhé a relativně jim dodá i objem. Rozhodně patří k tomu lepšímu, co je na trhu k dostání, ale mým favoritem není. Z dražších kolegů je podobná řasence Hypnose od Lancome (výsledkem), kterou jsem dlouho zbožňovala, takže bude spoustě lidem vyhovovat. Nicméně mou úřadující jedničkou je stále řasenka Volumissime Royale od L'oreal, která je až nápadně podobná řasence Climax od Nars.


Mascara Worth the Hype from NYX is available from Notino.co.uk for 8.50. You can also get a waterproof version of this mascara for the same price.

Řasenka Worth the Hype od Nyx je k dostání na Notinu za 199 kč. K dostání je i voděodolná verze této řasenky za 239 kč.






Původně jsem tedy chtěla článek napsat o práci, kterou nesnášíte, ale osobně mi to přišlo až příliš hanlivé a v životě se mi stalo jen jednou, že jsem byla v práci, kterou jsem opravdu z duše nenáviděla a myslím si, že s brzkou promocí se mi ještě taková příležitost k práci, kterou nesnáším, určitě naskytne. 

Zaměstnání k životu patří, protože bez práce nejsou koláče respektive pěníze a bez peněz je to celé tak nějak na houby. Jasně, peníze nejsou všechno, ale jak se říká, je lepší brečet v novém Bentley než v polorozpadlém trabantu, co ani nenastartuje. Je samozřejmě nesmyl očekávat, že s prací a zaměstnáním budeme vždy 100% spokojeni a pokud máte takové ambice, nezbývá mi jen popřát vám mnoho zdaru, ale myslím, že práci, kterou budete vždycky naprosto zbožňovat asi nenajdete.




Pracovní spokojenost je podle mého založena na čtyřech aspektech bez ohledu na obor či pracovní zaměření. Jsou to peníze, čas, pracovní náplň a kolegové. Než jsem si našla první práci/brigádu, měla jsem za to, že každá slušná práce přinese hodně peněz za minimum času, bude mě naplňovat a navíc si najdu skvělé přátele mezi kolegy. Po několika letech ve světě dospělých musím bohužel konstatovat, že taková práce neexistuje. Každý aspekt je vždy na úkor toho druhého - pěníze přijdou s delší pracovní dobou a to i přes to, že máte smlouvu na úvazek, protože pokud máte to štěstí, že berete 90 tisíc měsíčně, musíte počítat s tím, že rozdíl mezi čtyřicetihodinovou smlouvou a stohodinovou realitou je dost podstatný rozdíl. Pokud najdete práci, která vám dá hodně peněz a sežere jen málo vašeho času, práce vás naplňovat nebude a pokud ano schytáte špatný kolektiv. 

Jedním z hlavních kroků jakéhosi řešení v nesnesitelné pracovní situaci je uvědomit si, že nemůžete mít všechno a v žádném jiném zaměstnání to nebude stoprocentně ideální a i práce, kterou momentálně považujete za nejlepší práci na světě bude mít své stinné stránky.


 Dalším krokem je uvědomit si, proč dannou práci děláte ve vztahu k vašim prioritám. Pokud jste student a sedíte za kasou, abyste měli na nájem, změna zaměstnání není tak velký problém, protože podobné peníze vám dají i jinde. Nicméně je třeba podotknout, pokud jste studující právník a nemůžete se dočkat, až se dostanete do oboru, mohu vás ujistit, že vás práce bude štvát ať už sedíte za kasou v Lidlu anebo v Bille. Já například pracuju jako shot girl. Ona práce mě tedy opravdu moc nenaplňuje a na životopise se tím asi moc chlubit nebudu (ve vztahu k výzkumu), ale na druhou stranu mi přináší hodně peněz za hodně krátkou dobu, což je ideální vůči škole, takže se budu muset povznést nad nějakým životním posláním a v práci zůstat, abych tu školu nějak dodělala. V jiném případě zase můžete být na vrcholu své kariéry, balanc mezi časem a prací je skvěle vyvážen, ale pokud vás kolegové deptají k neúnosné hranici šílenství, je třeba sednout si a ujasnit si, co je pro vás prioritní.

Je také velmi důležité identifikace problému. Řekněte si nahlas, proč přesně onu práci tak nenávidíte a zapřemýšlejte, jestli má tento problém řešení. Pokud ano, řešte jej. Se šéfem, s HR, s policií. Chcete víc peněz? Řekněte si o ně. Chcete víc volna? Řekněte si o něj. Pomlouvá vás někdo v práci? Vyříkejte si to s nimi (pokud možno dospěle). Spousta vrtochů, které nás nutí k výpovědi se dá snadno vyřešit, ale problémem naší generace je, že se bojíme konfliktů, a tak raději utečeme, než abychom vystoupili z komfortní zóny. Na druhou stranu jsou situace, kdy řešení prostě neexistuje a v tom případě je třeba zvážit výměnu zaměstnání.



Abych to tedy shrnula. Pointa tohoto článku je asi ta, že čas od času prostě budeme muset leccos překousnout a řešením není výpověď v momentě, kdy narazíme na první problém nebo nedostatek. Je třeba nějaká sebereflexe je třeba si přiznat, že čas od času děláme z komára velblouda a kolikrát máme trochu přehnané nároky. Pracovat se zkrátka musí, a i když to občas není zrovna med, je to běžná součást života, před kterou se neschováme. 

Co vy a práce? Je nějaká práce anebo brigoška, ze které jste utekli s křikem? Někdy vám povyprávím o tom, jak jsem pracovala v prodejně nábytku a domácího vybavení, protože to byla hrůza hrůz (dokonce to bylo horší než týden v baru, kde mi nedali výplatu). No nic pac a pusu! 
**Disclaimer: Collaboration with Notino.co.uk. I received all the mentioned products in exchange for an honest review. 

MaxFactor, L'oreal a Revolution Pro přišli na trh s novými tekutými korektory a protože je slušných cenově dostupných korektorů velký nedostatek, rozhodla jsem se je otestovat doufaje, že alespoň jeden z nich udělá díru do světa.

MaxFactor, L'oreal and Revolution Pro introduced brand new concealers around the same time last year and since there are not many decent drugstore concealers, I was really looking forward to trying these out to see whether any of the brands finally managed to come up with something decent. 


MaxFactor Radiant Lift Concealer (7 ml)


Můj současný nejoblíbenější korektor je od MaxFactoru, a tak jsem byla zvědavá, jestli se mi bude zamlouvat i tenhle korektor. A abych byla upřímná, pořád vlastně nevím, co si myslet. Je to zkrátka takový průměr. Má střední krytí, pod očima je lehký, ale na výběr jsou jen 4 odstíny (ačkoliv ten nejsvětlejší je dostatečně světlý. Světlých korektorů pro nás bleduje je opravdu nedostatek). Navíc se tenhle korektor špatně vpíjí a tak i po důkladném rozetření je vidět, kde přesně korektor končí. Navíc je ho třeba docela dost, takže vydrží při denním používání tak dva týdny. Aplikátor je houbičkový a objem je 7ml. 

Celkově si myslím, že ani nenadchne, ale ani neurazí. Rozjasňující korektor Radiant Lift od MaxFactoru je k dostání na Notinu od 139 kč.



My current favourite concealer/illuminator is from MaxFactor so I was expecting something great from this concealer as well. At this point, I am still unsure what to think of this product. It is simply very average concealer if you ask me. It has medium coverage, it feels very light under the eyes but the shade selection is very poor (there are only four shades). It also does not blend really well and you can tell exactly where the concealed skin starts and where it finishes. On top of it, I use so much of it each time I use it so with daily usage, the concealer runs out after two weeks. It has a sponge applicator and the total volume is 7 ml. 


Overall, I think it is ok. Nothing special and nothing I would hate. Radiant Lift Concealer from Maxfactor is available from Notino for 4.90.

L'oreal Age Perfect Radiant Concealer (6.8 ml)


Korektor od L'orealu má z této trojky nejhorší krytí, ale sednul mi asi nejlépe. Je hodně lehký a rozjasňuje tmavá místa kolem očí, takže ve finále efekt vypadá lépe než třeba u daleko silnějšího korektoru od MaxFactoru. Aplikátorem je štěteček, což mně osobně vyhovuje nejvíc. Bohužel na trhu jsou jen tři odstíny a všechny jsou hodně světlé, ale jak je u L'orealu známo, nejsou dostatečně světlé. Mám ten nejsvětlejší a i tak je poměrně dost do oranžova, ale musím uznat, že oproti předchozím korektorům téže značky se tentokrát L'oreal trochu polepšil.

Korektor Age perfect of L'orealu je k dostání na Notinu za 199 kč. 

The coverage of this concealer is probably the worst out of the trio I am reviewing but It works the best for me. It feels very light and it actually brightens the area around my eyes so the outcome is comparable to a full coverage concealer. The applicator is a doe-foot brush which is probably my favourite of them all. Unfortunately, L'oreal came up with only 3 shades and all of them are light (however not light enough for people such as myself, although I can see an improvement compared to the older concealers from L'oreal). On top of it, the concealer slightly oxidises so it will get an orange undertone but it is not too bad. 




Revolution Pro Full Coverage Concealer (8.5 ml)


U korektorů s plným krytím je to buď anebo. A většinou to je právě to nechvalné anebo, protože každý kosmetický produkt, který má plné krytí, se dá snadno zvojtit. Naneštěstí Revolution Pro sáhnul vedle všude, kde se u tohoto korektoru dalo. Kryje, to ano, ale produkt je strašně těžký a hutný, takže se blbě roztírá a vytváří silný a nevzhledný nános. Korektor jsem tedy zkoušela smíchat s očním krémem (v poměru cca jedna ku jedné) a té hutnosti to pomohlo. I na obličeji pak korektor vypadá lépe a kryje pořád dobře, ale pořád je hodně těžký a když zaschne, vypadá jako téměř popraskaná porcelánová maska. Musím ale pochválit za neuvěřitelný výběr odstínů - celých 18, což je nevídané a neslýchané. Korektor v tomto případě nemá žádný aplikátor, je to osm a půl mililitrová tubička.

Krycí korektor od Revolution Pro je k dostání na Notino za 180 kč.

The thing with the full coverage makeup products is, that there is no in-between. It is either amazing or really really poor. Unfortunately, this concealer from Revolution Pro is on the poor side of the scale. It covers really well, however, the concealer itself is the way too thick and dense that it spreads really badly and it creates an unpleasant wall under the eyes. I tried to mix it with an eye cream which helped a lot with the thickness of the concealer. It looked much better on my face then as well but it remained really heavy and when it dried, I looked too much like a doll with really old paint. On the other hand, the shade selection is unreal and puts MaxFactor with L'oreal to a shame box. Revolution Pro offers EIGHTEEN shades. This concealer comes without an applicator. 



Top - Revolution Pro; Middle - Max Factor; Bottom - L'oreal

Abych to shrnula. Všechny tři korektory mají své plusy a své mínusy, ale vezmeme-li v potaz cenu, je jasné, že se s nedostatky prostě musí počítat. Znovu bych se k žádnému z nich asi nevrátila (i když ten od L'orealu bych asi klidně znovu zvládla). Jak jsem zmínila, oblíbence už mám - je to Eye Luminizer od MaxFactoru.

Co vy na to? Jaký korektor používáte vy?

To wrap it up.. All three concealers have their advantages and disadvantages and I think that's something we probably have to account for considering the price of these products. I will most likely not purchase any of these concealers again (well maybe the L'oreal one will have a comeback). I already have a drugstore favourite that has everything I could ask for - The Eye Luminizer from Max Factor. You can also purchase it from Notino


What concealer do you use?


Tenhle článek jsem měla v hlavě už nějaký ten pátek a původně se měl jmenovat "jsme svého štěstí strůjci", ale pak Ariana Grande přišla s novým songem, a ačkoliv je to jeden z jejích nejhorších výtvorů vůbec, na frázi "I want it, I got it" asi něco bude. 

Spoléháme na štěstí a náhodu

Musím říct, že není moc věcí, které mě rozpálí do běla, ale jednou z nich je, když někdo někomu řekne "wow, ty máš ale štěstí". Když jsem byla mladší, tuhle frázi jsem slýchávala neustále (dneska už tolik ne, asi je to proto, že už toho tolik ze svého soukromí nesdílím). "Ty máš ale štěstí, že jsi se dostala na školu v zahraničí", "ty jo,ty máš štěstí, že můžeš cestovat", "ty máš štěstí, že máš fotku s Justinem Bieberem", "ty máš štěstí, že jsi zhubla", "štěstí tohle", "štěstí tamto"... Ani jedna z výše zmíněných věcí nebyla o štěstí. Na školu v zahraničí jsem se dostala, protože jsem strávila hodiny hledáním informací o tom co a jak s přihláškou, jak vůbec všechno finančně zvládnout, jak napsat motivační dopis tak, abych zaujala a dostala se na školu, na kterou jsem chtěla. Cestovat jsem mohla, protože jsem celý rok chodila do práce a dávala si peníze stranou a namísto útraty finančního daru k narozeninám v baru za pár létajících jelenů jsem si to pětikilo dala stranou. S tou fotkou to bylo zrovna tak - propočítávání pravděpodobnosti a trochu vyčůranosti, ale celkově to byla sázka na jistotu. Hubnutí ani snad nebudu komentovat. 






Myslím si, že lidé používají slovo štěstí jako výmluvu, proč oni to a to nemůžou. Zní to totiž lépe, když někdo řekne, že takové štěstí nemá než když přizná, že se mu nechce investovat tolik času a práce. 

Je také strašně jednoduché říct, že nemůžu, protože ta cesta nebude tak jednoduchá, jako má soused. Žijeme ve světě, ve kterém nemáme všichni stejné podmínky a někdo má tu cestu asi trochu jednodušší v určitém aspektu, ale věřte tomu, že se to vyváží zase jinde. Někdo chce být CEO a pokud jste ze zámožné rodiny s kontakty, asi je to pro vás jednodušší se k pozici dostat, nicméně díky těm kontaktům jsou na vás kladeny vyšší nároky než na mě, které třeba bude trvat cesta na danou pozici o dvacet déle, ale nikdo nebude pochybovat o tom, že tam patřím, protože tatínek se za mě nemusel přimlouvat. Všechno má své plusy a mínusy. Důležité je, že dneska v našich končinách (tím myslím západní svět a moderní Evropa). má každý šanci se dostat tam, kam si zamane, pokud opravdu chce a dá do toho všechno. Jak jsem řekla, ten strat máme každý jiný, ale to neznamená, že tu příležitost všichni nemáme stejnou. Z tohoto důvodu mě strašně rozčiluje tahle nová vlna ublížených feministek, osvícených levičáků a bojovníků za sociální spravedlnost, protože tyhle skupiny šíří myšlenku, že pokud nejste "priviledge", nemáte šanci to někam dotáhnout. A pokud jste to někam dotáhli, může za to váš původ a rasová nadřazenost. 



Šaty: Greenpoint Fashion
Kabát: Primark
Boty: Koi Footware
Hodinky: Daniel Wellington

Já vám naopak chci říct, že můžete všechno na světě. Stačí jen chtít i přes to, že ta cesta nebude vždy tak jednoduchá a růžová, jak byste si asi přáli. Ne všechno půjde podle plánu a kolikrát jej budete muset změnit a improvizovat. Bude třeba nějaká ta investice.. peněz, času, úsilí.. Čas od času bude třeba udělat krok zpět a vykročit jiným směrem, ale pokud opravdu chcete, tohle překonáte. A nesázejte na štěstí, protože to je jen mýtus, který platí jen u výher v loterii. Spoléhejte sami na sebe a vaše odhodlání. 


Jsem asi ta poslední rádoby beauty bloggerka z Čech, co nikdy neotestovala nic od polské značky Ziaja. Tedy až do teď. Tuhle značku vídám všude. Na instagramu, na facebooku, na blogu, na twitteru... zkrátka všude, kam české blogerky dosáhnou. Sama jsem se k této značce nikdy neměla. Paradoxně mě odrazovala nízká cena, protože cena je podle mého často indikátorem kvality, a nebudu lhát, jsem trochu rozmazlená (díky Notino <3). Neměla jsem tedy od kosmetické sady s kozím mlékom moc velká očekávání.

If you were a part of Czech blogosphere, you would probably have heard of a brand called Ziaja. I probably the last Czech blogger who did not have tried this brand just until now. Ziaja comes from Poland and it is super affordable skin and body care brand. I have to admit, one of the reasons I have not tried this brand before is its price because when it comes to skincare I am really spoiled (thank you Notino <3) and a price is a quality indicator in 99% of cases. So as you can tell, my expectations were really low. 


V kartónovém boxu od Ziaji jsem našla denní krém (50ml) , noční krém (50 ml) a krém na ruce (80ml). Sada je určena pro suchou pleť, která je náchylná k tvorbě vrásek. Většina krémů pro suchou pleť z levnější cenové kategorie je porměrně mastná a zanechává pleť nepříjemně opatlanou a zamaštěnou. Jak jsem řekla, nečekala jsem tedy moc.

I ordered a gift set containing three products from Ziaja's Goat milk collection - a day cream (50 ml), a night cream (50 ml) and a hand and nailcream (80 ml). The whole set is recommended for dry skin prone to formation of wrinkles. Most of the dry skin creams from the cheaper side of the price spectrum tend to be really greasy and cause many breakouts (at least on my skin), so once again, I did not expect much from this set. 


Nakonec jsem ale byla příjemně překvapena. Jak denní, tak noční krém pleť příjemně zvlhčí a dodají ji živiny. Oba krémy obsahují komplex složek z kozího mléka, vitamíny A a E a denní krém má v sobě navíc provitamín B5. Nevím jak vám, ale mně to nic moc neříká, ale píšu to sem pro případ, že tu mám experty na složení kosmetiky.

However, this set turned out to be a really nice surprise. Both facial creams nourish the skin and all products from the set contain vitamins A and E, goat's milk complex and the day cream also contains provitamin B5.  



S krémy jsem spokojená, nemastí, ale vyživí. Noční krém přes noc působí na jedničku. Ráno se probouzím pletí jako dětská prdélka a krém je opravdu moc příjemný na pleti. Vyhovuje mi asi o trochu více než ten denní krém, který je sice také opravdu příjemný, ale úplně neposlupracuje s mým makeupem, ačkoliv se krém doporučuje i jako podkladová báze.

I am pretty happy with the facial creams. They really do nourish the skin well without excessive greasiness. The night cream is awesome, it really gives me a smooth baby face overnight. I like it a bit better than the day cream, however, it also feels really good on the skin. It does not go on well with my makeup, although it is recommended as a primer as well.


V sadě také najdeme krém na ruce s kozím mlékem. Na takové krémy jsem vybíravá, a už dlouho mám stálici v krému z kakaového másla do Palmer's. A vzhledem k ceně jsem opět moc nečekala, ačkoliv jsem byla zase jednou příjemně překvapena. 

I should definitely mention the goat milk hand cream. I am very picky when it comes to hand creams and I already do have my faves. Considering the low price, once again, I was expecting pretty much nothing good but it turned out alright. 


Krém je sice poměrně řídký, zato ruce vyživí a zhydratuje. Do jisté míry. Pokud trpíte na hodně suché ruce zvlášť teď v zimě, omrkněte Neutrogenu anebo již zmíněný krém od Palmer's. Nicméně na každodenní užívání během roku takový krém bohatě stačí. Nezamastí ruce příliš moc a rychle se vstřebá, a tak se nemusíte bát na cokoli sahat (převážně na obličej, všichni víme, jakou paseku krémy na ruce na obličeji nadělají).

Dárková sada s kozím mlékem od Ziaji je dostupná na Notinu za 189 kč. 

The cream is pretty thin, although it nourishes hands well. To some extend. If you struggle with dry hands, I would recommend some hand creams from Neutrogena or Palmer's cocoa butter formula but the Ziaja's hand cream is perfect for day to day use. It absorbs well into the skin and does not leave the hands greasy and it actually feels nice and silky.  

The Goat Milk Cosmetic Set from Ziaja is available for 6.40 from Notino


Jediné poměrně výrazné mínus vidím v neúnosném množství plastu, které bylo na celý tenhle set použito. Nemluvím tedy o plastových kalíšcích, s těmi se tak nějak počítá. Box má totiž uvnitř plastovou výplň, aby produkty udržel na jednom místě, což si myslím, že není až tak nutné (je pravda, že tímto hřeší spousta dárkových sad). Naneštěstí, stejná plastová výplň je i v krabičkách na denní a noční krém. Dárkovou krabici bych asi překousla, jak jsem řekla, má to tak zbytečně každá druhá sada, ale ten plast v krabičkách na pleťové krémy je opravdu přebytek a není jej třeba. 

As I said, I am pretty happy with this set, however, there is a really huge issue with this set and Ziaja in general. They overuse a plastic to a ridiculous extent. Do not get me wrong, I accept the plastic cups as long as we all recycle them. My issue is the plastic filling of the big box to keep the products in place (which is an issue of many gift sets from many brands) and mainly the plastic filling of the small box for the facial creams which is absolutely unnecessary. There is something to think about, Ziaja. 

Za mě tedy rozhodně ano. Jak jsem řekla, opravdu jsem tak příjemné překvapení nečekala, a tak se tedy oficiálně přidávám do klubu milovníků Ziaji. Jakou další řadu anebo produkt byste mi doporučili vyzkoušet? 

I would recommend the products if you are not fussed about high-end skincare and your skin does not require special treatment. Have you ever tried this brand? 

Pomalu ale jistě jsme se přehoupli do roku 2019 a já musím konstatovat, že mě poměrně znervózňuje fakt, že mi za několik měsíců bude 25 let. Chápete to? To už je čtvrt století! A vlastně jsem na půl cesty k třicátinám. Jsem stejně daleko ke třiceti jako k dvaceti, což je poměrně zvláštní, protože mentálně jsem se zasekla někde u devatenáctého roku mého života.

Tak deset let zpátky jsem si myslela, že až mi bude 25, budu mít úspěšnou kariéru, vlastní dům popřípadě nějaký ten luxusní penthouse někde v Londýně a na levém prsteníčku mi bude zářit několika karátový diamant od zásnubního prstenu od mé drahé polovičky a pravděpodobně už budu mít první dítě na cestě. Realita je ale bohužel úplně jiná. Táhne mi na pětadvacet, školu pořád nemám hotovou a nevím, co po ní. Bydlím v dvoupokojovém podnájmu v Aberdeenu a v současné době nemám ani psa, natož dítě (a jen z představy dítěte je mi trochu nevolno). 


Problém je, že v současném věku bych už asi měla o podobných věcech vážně přemýšlet. Pravda, už jsem se naučila vést dospělácké řeči o daních (ačkoliv jsem student, a tak  zatím parazitím na vašich daních za což se upřímně omlouvám), hypotékách a pojištěních. Nicméně všechno ostatní (a tím myslím třeba tu svatbu a děti) si připadám ještě DOST mladá. Jenže realita je taková, že tak mladá už nejsem. 


Když jsem teď o Vánocích narazila na spolužačku ze střední, která mi oznámila, že se vdala, zůstala jsem stát jako opařená. Instinktivně se mi chtělo zařvat mocné "what the fuck!", nicméně mé zbytky rozumu a dobrého vychování mi v tom zabránily. Později, když jsem si v hlavě analyzovala onu situaci, došlo mi, že už prostě nejsem ve věku, kdy na svatby a těhotenství známých a přátel můžu reagovat "a sakra, to je mi líto" popřípadě "jak se to proboha stalo!", ale naopak je na čase upřímně pogratulovat. Vždyť už na to mají největší nárok, že? Po škole, se stabilní prací, hypotékou a dlouhodobým vztahem se nic jiného také čekat nedá, ŽE? 


Sama si říkám, že na podobné věci má času až až, protože si pořád připadám jako ta devatenáctiletá holka, co se právě přestěhovala do nové země a začala život na vlastní pěst. Jenže ono už to tak neni a od té doby uběhlo skoro pět let. V mezičase jsem prolétla několik krátkých a opravdu politování hodných vztahů až jsem konečně zakotvila (tam kde mám) u skvělého chlapa, se kterým jsem už TŘI ROKY (což je strašně dlouho, když se zamyslím nad mou nevalnou minulostí), vyzvedla si titul z vysoké a pomalu si vyzvedávám další. Vždyť já už si tu pomalu můžu žádat o občanství. Tak proč si pořád připadám tak nezodpovědně? Ach jo.

No to jsem si zase vylila srdéčko na téma dospělost a jak se mi to stárnutí vůbec nelíbí. Vy z vás, kterým je stejně jako mně, a které jste také bezdětné, bezmanželovaté a bezhypotékované, také si připadáte pořád na devatenáct?