Showing posts with label Shhh. Show all posts
Showing posts with label Shhh. Show all posts

Trendy, kterých se v roce 2017 musíme zbavit

Dnešní článek bude trochu rozlučkou s rokem 2016 a pozitivním krokem do roku 2017. Určitě jste zaznamenali spoustu trendů loňského roku a stejně jako já si říkáte, prosím dost. Pojďme si je společně zrekapitulovat a současně dejme těmto šílenostem pápá. 

1) Czenglish Memes
... a celkovému užívání Czenglish. Kdekoliv. Kdykoliv. Je to ohavné prznění obou jazyků. Možná že si někteří jedinci připadají hrozně cool, když napíšou něco ve smysli "When jdeš do library", ale ve skutečnosti to vypadá, jako když neumí pořádně česky, a tak tato slova nahrazují těmi deseti slovíčky, co si náhodou zapamatovali z hodin angličtiny. Czenglish z tebe nedělá osobnost a už vůbec to neukazuje, že umíš anglicky. Naopak. 



2) Pumpičky na rty
Na přelomu 2015/2016 se objevil jistý trend inspirovaný Kylie Jenner. Nafouklé rty. Za prvé nechápu, proč je za tímto trendem zrovna osoba, která ještě před třemi lety neměla rty vůbec žádné. Nicméně co už vůbec nechápu, je, jak se někomu můžou líbit doslova a do písmene nateklé rty, jak kdyby vám někdo vyrazil pěsťovkou zuby. Takže, jak je vlastně možné, že se tyhle pumpičky tak hrozně zpopularizovaly? Kde je přirozená krása? 



3) Války mezi youtubery
Nevím, kdo jste. Nevím, co chcete. Nevím, proč mi vaše přihlouplé a drama-plné tweety létají na zdi, i když vás vůbec nenásleduji. Nejsem v našem youtube světě vůbec zběhlá. Nicméně i tak mi bohužel neunikla dramata ohledně nahých fotek youtuberek. A že toho bylo požehnaně. Nicméně nikoho to nezajímá. Nejste zajímaví. Nejste dokonce ani důležití. Proto si tyhle puberťácké nesmysly odpusťte a řešte si je sami mezi sebou. Děkuji. 



4) Feministky
Teď se zaměřím na něco, co mi leží v žaludku už poměrně dlouhou dobu. Feministky. Jsem holka a nestydím se za to. Nicméně občas mě výroky některých mých spoluobčanek skutečně nutí trochu se zastydět za to, že mám vagínu. 
Žijeme v západním světě v 21.století. Ženy tu mají stejná práva jako muži. Pokud budu chtít být zednice, můžu. Pokud budu chtít být jaderná fyzička, můžu. Nicméně pořád tu panuje takový trend, který je poslední dobou poměrně na vzestupu. A tím jsou feministky a jejich kvóty. Některé mé spoluobčanky mají totiž pocit, že rovnoprávnost je málo, a tak se kvůli nim vymyslela taková kravina, jako právě zmíněné kvóty. Kvóty na to, kolik minimálně žen musí zastávat tu a tu funkci. Což vede k tomu, kdy se na pohovor dostane daleko kvalifikovanější a pro pozici vhodnější chlap, nicméně přednost dostane nezkušená ženská, protože se musí naplnit kvóty. A tím se snižuje celá úroveň postavení. Myslím, že každý normálně uvažující člověk mi dá za pravdu, když řeknu, že by se všechny feministky měly zaměřit na boje za rovnoprávnost žen v muslimských zemích a jim podobné, kde má žena nižší hodnotu než kus housky. 



5) Diety
Jasně, že všichni rádi vypadáme dobře. A jasně, že budeme zkoušet veškeré způsoby, které nám dopomohou k těm hollywoodským křivkám. Nicméně jsou ti přeci jen jisté meze. Poslední dobou se rozmohla bezlepková dieta v kruzích lidí, kteří netrpí žádnou formou celiakie. Naopak, lepek jim vůbec ale vůbec nevadí. Takže kam se dostaneme? K tomu, že lidi idiotsky vyhazují peníze za už tak dost předražené bezlepkové výrobky, což poměrně komplikuje situaci pro ty z nás, kteří lepek skutečně nesnesou. Protože pokud je něčeho málo a je o to zájem, cena se vyhoupne výš. A věřte, že to je to poslední co celiaci potřebují. Vy dietáří s tím můžete kdykoliv seknout. Celiací nemají na výběr.



6) Man bun
Není to sexy. Ne, fakt není. Když se podívám na fotky, co kolují na twitteru oslavující chlapy, co mají man bun.. modelové na nich by vypadali dobře i plešatí. To je tím vymakaným tělem. Ne tím debilním chocholem na hlavě. Je to předsudek, ale i tak pokaždé, když narazím na kluka s man bun, automaticky si ho zařadím do kategorie "vymatlanec".



7) Konturování
Všechny milovnice make-pu rády konturují, o tom žádná. Já sama na konturování nedám dopustit. Nicméně, všechno má své meze. Konturujeme obličej a tím to hasne. Konturování poprsí, ramen, břicha a já nevím čeho všeho je tak kilometr za hranicemi toho, co se dá snést. Už tak je šok, když si odlíčíte svůj namalovaný obličej. Představte si, že si půjdete zaplavat. No prostě katasrofa. Já chápu, že ono vás to udělá vypracovanější, nicméně kdyby holka strávila ten čas na konturování leh-sedama, svaly si dokreslovat nemusí. 



8) 50 coats of... 
Nevím, jestli se to píše přesně, jak jsem nadepsala, nicméně všichni asi tušíme o co jde. Spousta youtuberek natočila video, kde si na sebe nandavá jisté typy make-upu. Třeba řasenky. A to hned v padesáti či více vrstvách. Proč?! Není to legrační, není to zajímavé, není to přínosné. Jen ztráta času a posléze i peněz. 



Tak tímto se s rokem 2016 definitivně loučím a doufám, že se s těmito hrůzami už letos setkávat nebudeme. Ale ono žádný strach. Lidé jsou pitomí a určitě se vytasí s něčím novým, stejně brilantním jako výše zmíněné trendy. A já budu mít zase za rok o čem psát. 




Já a blogr.cz

Zdravím. 

Takže dneska si popovídáme o tématu, které je docela aktuální. Alespoň co se českých a slovenských blogerů týká. Blogr.cz.
Pojmu to jako takovou recenzi něčeho, co může použít úplně každý stejně jako třeba rtěnku. Nejsem s nikým spjatá spoluprací ohledně tohoto tématu, takže článek můžete brát jako náhled nezaujatého člověka z davu.



Co je tedy ten blogr.cz?

Není tomu tak dávno, co se na facebooku objevila jistá 'senzace' pro české a slovenské blogery v podobě jisté blogové databáze v podobě blogr.cz. Proč ne. Nápad zajímavý. Nicméně už od začátku celé to halo trochu pokulhává. 
Vývojáři prezentují jejich web jako skvělou šanci, jak objevovat nové blogy a současně tak trochu propagovat ten svůj. Ještě než jsem se tedy nechala pohltit, trochu mě zarazil fakt, že současně s vlastním úsilím zveřejňování článku musím ještě ručně vložit nový článek na blogr.cz a pak nejlépe nasdílet samotný odkaz na facebook, aby mi to hodilo nějakou tu statistiku. Není to zbytečné? To byla má otázka hned od začátku.



Co já a blogr.cz? 

Ačkoliv jsem byla ze začátku dost skeptická, protože mi to připadalo zbytečné, blogr.cz je docela diskutované téma, a já jsem se to pro vás rozhodla prošetřit a sepsat. A tak jsem zatnula zuby a zaregistrovala jsem se. Pomocí facebooku, což ze srdce nenávidím, ale vypadá to, že není jiná možnost. 

A protože blogr.cz nevypadá, že by cokoliv usnadňoval, musela jsem začít ručně přidávat svoje články. A čekat, co se stane. 

A tak jsem psala. A čekala. A psala a zveřejňovala a zase čekala. A víte, čeho se mi dostalo, za skoro dva týdny na blogr.cz? Tři shlédnutí. Dvě přesměrování(bůh ví, co to je). Tak jsem se začala pídit po tom, kde jsem udělala chybu.
Ukázalo se, že dostatečně nehodnotím a nekomentuji ostatní blogy přes blogr.cz a také nesdílím svůj blogr.cz profil na sociálních sítích...

Jsem jediná, kdo si připadá jak totální idiot? Komentovat a hodnoti články mohu i bez blogr.cz. Taktéž si mohu nasdílet jen svůj vlastní blog bez přesměrování přes blogr.cz. Takže není to celé trochu zbytečné?

No nic, tohle se nevyvedlo. Zkusíme se podívat na ostatní funkce blogr.cz.
To, co vás na první pohled zaujme, jsou tématické kategorie, do kterých jsou blogy rozřazeny(nicméně opět vidíte jen ty populární). Pak někde dole se mihne nějaké to Nejnovější články nebo Naposledy komentované články. Pokud to má pomoci se zvýrazněním nových příspěvků, je to k ničemu, protože takhle dolů moc lidí rolovat nebude. Ale to je možná jen můj osobní typ. 



Nicméně to, co mě skutečně bije do očí, jsou ona Populární a žhavá témata. Nezlobte se na mě, ale tohle rozhodně není populární ve společnosti, na kterou se blogr.cz zaměřuje a tudíž je to úplně mimo. Nemyslím si, že by se až tolik z nás zabývalo kurzy, Radiožurnálem popřípadě Barborou Strýcovou(kdo to vlastně je?). Pokud vývojáři chtěli něco ve smyslu O čem se píše, případně téma týdne, možná by měli vygenerovat slova někde jinde, než z českého googlu. 

Co já na to?

Celý blogr.cz je naprostá ztráta času. Nenabídne vám víc, než facebookové skupiny, kam si ve finále všichni stejně házíme odkazy a k tomu myslím blogr.cz skutečně nepotřebujeme. Navíc všichni dřeme, abychom měli nějakou návštěvnost, a ti nejlepší z nás za to můžou dostat nabídky spolupráce, placené reklamy anebo si mohou pár stovek vydělat díky adsense. To si samozřejmě vývojáři uvědomují moc dobře, a tak proč se trochu nepřiživit, že? A pojmeme i malé blogy, protože ty dohromady nějakou tu ticku denně také hodí. Ne že by mě tedy zrovna vytrhlo vysharovat mé dvě libry dvacet za rok a půl, nicméně jsou tu blogeři, kteří si dávají na blogu hodně záležet a nemyslím si, že je vůči nim fér vypůjčovat si jejich návštěvnost a sdílet jejich ovoce. Pokud jste jedním s větších blogů, co má na blogru účet, zamyslete se nad tím, co tu píšu. 

+ Spousta blogů pohromadě
- Zbytečné
- Neprofesionální komunikace
- Pracné zacházení
- Přihlašování přes facebook
- Nejde zrušit účet(?!) 

Já vlastně ani nemám, co víc zahrnout. Myslím, že bodem zbytečné jsem shrnula všechno, co o blogr.cz potřebujete vědět. Takže za mě velké NENE.

PS: Pokud někdo víte, jak svůj účet na blogru zrušit, jen do mě, protože mě to při každém pokusu háže jejich error. A na blogru jsem bohužel tedy pořád a čekám, kdy se tento error vyřeší. Doufám že brzy. Nemyslím si totiž, že je úplně v souladu s právem držet mě někde, kde být nechci. Takže snad se jedná jen o krátký výpadek, a ne jen fígl, jak nás na blogru udržet. 

A co vy a blogr.cz?

Americké volby v několika gifech

Zdravím! 

Vítám vás u mé rekapitulace amerických prezidentských voleb 2016. 
Máme tu dva žhavé kandidáty. 


Pravděpodobně se několika hlasů dočkají další dva kandidáti, ale ty stejně nikdo nezná, tak proč se jimi vůbec zabývat. 

Ať už to dopadne jakkoliv, jsem si jistá, že USA čeká zářná budoucnost. 





Oba naši favorité volí vlastní taktiku. 





A také volí jiné strategie ohledně financování kampaní. 





Oba jdou příkladem v péči o vlasy. 



A pokud se nezadaří a třeba Hillary práce nepůjde od ruky... 


Vždycky tu budeme mít efektivní náhradu.


Ale nepředbíhejme. Připomeneme si legendární kroky a výroky našich kandidátů. 





Samozřejmě vše není růžové.. Donald něco zastane..


A Hillary to vyvrátí..


A každý má na své straně zastánce. U Hillary třeba Barack Obama.. 


A spousta dalších celebrit..  




Bohužel Trump tolik populárních přiznivců nemá. 


Ale což protože, jak sám Trump říká... 



Oba naši kandidáti mají také spoustu odpůrců. A každý se s nimi potýká trochu jinak.. 

Třeba Hillary..

Nebo trochu méně drastické zato kontroverznější 



Tak uvidíme, jak to celé dopadne. Každopádně oba kandidáti si svých hlasů nesmírně cení. 



Ale konec srandy. Na konec něco k zamyšlení... 









Nenech se semlít heartbreakem!

Asi to vypadá, že jsem trochu zoufalá, protože tento článek je trochu starší. Narazila jsem na něj na mém starém blogu a myslím, že stojí za to, abych ho opět vyzdvihla z hlubin. 
Matně si vzpomínám, že jsem tento žblb sepsala, když jsem byla tak trochu ublížená díky jednomu skotovi, který asi nehledal totéž, co já - dík kámo, jsem ráda, že to dopadlo, jak tak dopadlo, protože není nad pocit, kdy ty jsi udělala upgrade a ex naopak downgrade. 



1) Zaměstnejte se!
Alespoň přes den, protože nejhorší, co můžete udělat, je zůstat celý dny doma s kýblem zmrzliny a tři dny starou řasenkou utápějíc se v sebelítosti. Nejlepší je na to přes den téměř nemyslet. Celý ten heartbreak vás donutí udělat většinu věcí, které jste dost slouhou dobu odkládali, protože čím prázdnější program, tím více prostoru na přemýšlení, a to se nám zrovna nehodí, že?


2) Vypoťte to!
Doslova a do písmene. Nahoďte se na správnou vlnu - nasaďte sluchátka a rozhýbejte své faldy v posilce. Nejen, že všechnu energii z vzteku, ublížení a zklamání využijete správným způsobem, ale navíc si vytrénujete krásně postavu.



3) Buďte sociální!
Samozřejmě, že po rozchodech se nám zrovna nechce mezi lidi, ale měli bychom se pokusit to celé překonat. Ovšem pokud zamýšlíte jít na pořádnou party, dejte si limit dva koktejly - při větším množství alkoholu budete jednat dost iracionálně(více než obvykle. Věřte mi, mluví ze mě osobní zkušenost). Pokud vás ale přepadne velmi silná zášť k pobytu mezi lidmi, udržujte se v kontaktu alespoň přes sociální síť. Je lepší nebýt na to sám. Ovšem vyvarujte se kontaktu s oním protějškem!!



4) "It's ok not to be ok"
Teď budu asi trochu v rozporu s bodem 1, ale je v pořádku cítit se mizerně. Večer tomu zkrátka nezabráníme, pokud tedy zrovna nejsme v práci na baru plném lidí a všichni po vás zase sakra něco chtějí! Ačkoliv vám každý bude říkat, že vám onen heartbreaker nestojí a vy to ze slušnosti odkýváte, přijdou momenty, kdy nás to přepadne. Budeme ležet v posteli, slzit, poslouchat společné oblíbené kapely, songy, při kterých jsme prožili hezké společné chvíle a budeme vzpomínat na dny, kdy všechno bylo v nejlepším pořádku. To je normální a kdybychom se pořád jen kontrolovali a drželi dál od projevu emocí, bylo by to asi i docela nezdravé. Jen tomu dejte volný průběh, vybrečte se, ono to chce zkrátka a dobře jenom čas.



5) Stop probdělým nocím!
Stane se to často. Budeme o tom všem tolik přemýšlet, že nebudeme moci usnout do pozdních nočních hodin. Vezměte si kus papíru, tužku a vypište se ze všeho. Sepište si vaše pocity, strachy a emoce. Dvacet minut psaní a budete spát jako miminko. Navíc se vám uleví.




Pro inspiraci si přečtěte něco o tom, jak se s velkým rozchodem vyrovnala například Katy Perry nebo Jennifer Aniston. Jsou to docela motivační příběhy, protože ani jedna se nenechala položit, ale naopak se zaměřily více na sebe a jen a jen jim to prospělo.

GIVEAWAY!





Zdravím! Jak jsem již slíbila, plánovaná Giveaway je tu! 

V balení naleznete paletu očních stínů Iconic 1 od Revolution. sérum pro posílení vlasů AgeDefy od Pantene Expert Collection. Nude Eye pallete od značky Collection, M&M's horkou čokoládu a bronzový lak na nehty od MaxFactor. 

Podmínky soutěže: 
Doručovací adresa na území ČR nebo UK(omlouvám se, na Slovensko je to docela drahé:/)
Být fanouškem stránky na faceboku - zde
!!Update!! Napište klidně i jen smajlík pod tento post(prvních devět účastníků, co již v soutěži jsou, se to netýká). Díky, je to kvůli kontrole splnění podmínek:) 
Přihlásit mi odběr jako pravidelný čtenář(nepovinné)

Do komentářů mi napište jméno, pod kterým jste mi lajkli fcb stránku a emailovou adresu. 

Soutěž probíhá do 3.9.2016 do 18:00. Poté vylosuju jednoho výherce, kterého zkontaktuji během několika hodin. Vítěz má přesně den na to, aby mi do emailu odpověděl svou doručovací adresu. Neučiní-li tak, vylosuji nového výherce. 

Hodně štěstí :) 




100 coats of stupidity?!

Zdravím. Možná jsem trochu pozadu, ale dneska na mě vyskočilo video od Jenny Marbles "100 coats of things". Samozřejně jsem nechápala, ale Jenna je skvělá, a tak proč se nepodívat.
Ukázalo se, že "100 coats of..." je nový trend mezi beauty vlogery, kdy prostě člově vezme třeba make up nebo lak na nehty nebo rtěnku a tak podobně a napatlá na sebe sto vrstev daného produktu. 

Všichni, co Jennu sledují, vědí, že si ráda dělá legraci a paroduje lidskou pitomost. A tak mi to opět nedalo, a projela jsem youtube, abych zjistila, že lidé jsou skutečně tak hloupí, aby to dělali běžně s vážnou tvářǐ. 
Blogy, vlogy a youtube přišly s kdejakou pitomostí, ale tohle se posunulo zase o něco dál. A pokud se podíváte na kterékoliv video, zjistíte, že ti slavní beauty vlogeři používají na takovou ptákovinu poměrné luxusní značky. Je to možná tím, že si make up musím pořád kupovat sama a nikdo mi jej neposílá zadarmo, protože točím videa na youtube. Nicméně i kdybych dostávala všechno od Macu zadarmo, asi bych našla 100 lepších způsobů, co udělat s těmito dárky než napatlat si sto vrstev na svůj obličej. 

A rozhodla jsem se tedy několik z nich sepsat(ne všechny, protože na 100 coats of nemám čas ani trpělivost):
1) Dala bych jej kamarádce k narozeninám
2) Darovala bych je na charitu
3) Udělala bych giveaway
4) Napsala bych recenzi
5) Šla bych po ulici a vytahovala se, že mám něco zadarmo
6) Praštila bych s tím o zem, aby byla sranda
7) Vyhodila bych to
8) Použila to místo propisky
9) Vylila bych to do vany plné vody a pak se vykoupala, abych zjistila, jestli se obarvím.
10) Namalovala bych s tím ve spaní přítele, aby byla sranda.
11) Odnesla bych to do obchodu, kde se daný produkt prodává a požadovala bych vrácení peněz.
12) Nebo bych se tím naprosto normálně nalíčila jako obyčejný člověk, aby produkt splnil účel


Opět nevím, co ke článku za obrázek, a tak opět připojuji vtípek z Harryho Pottera. 

A jak jste na tom s tímto novým trendem vy? 

PS: Do konce týdne hodlám sepsat něco o Brexitu, poslední dobou se mě na to lidi ptají. Něco jsem sepsala už dneska, ale je to docela obsáhlé téma, tak bych to ráda pojala formou otázek, které mi můžete psát sem. Nerada bych vás totiž unudila k smrti;D s pozdravem, V. xx



Proč nikdo nečte tvůj blog

Zdravím. Dnešní článek asi nebude všem po chuti, nicméně rozhodla jsem se sepsat pár věcí, které mě jako čtenáře odrazují na stopadesát procent a v momentě, kdy na ně na nějakém blogu narazím, je to pro mě game over. Jsem si jistá, že více jak polovinu z toho dělám jako blogger také, nicméně mě nedostatek čtenářů až tak netrápí vzhledem k tomu, že píšu spíše proto, abych si udržela češtinu na použitelné úrovni.
Je mi jasné, že většině z vás prolétne hlavou, že já nemám co mluvit, a že blogování nerozumím, což je asi pravda. Nicméně, kdo je tu expert a ve finále já jsem čtenář, tudíž audience a myslím, že nebudu jediná, kdo se nechá těmito detaily snadno odradit.

(Tak nějak nevím, co k tomu za obrázky, tak přidávám několik Harry Potter vtípků, na které jsem nedávno narazila.) 




1) Gramatika
Opakuji to stále dokola. Vadí mi, když někdo píše aniž by se mohl reprezentovat alespoň náznakem znalosti gramatiky. A nemluvím o překlepech nebo o náhodných chybách popřípadě o takových těch chytácích českého jazyka typu malá velká písmena. Překlep udělá každý, jednou za čas se splete každý, ale pokud máte v každé větě tři do očí bijící chyby, konec.
Všimla jsem si, že především mladší blogerky(samozřejmě to není pravidlem) namítají, že nejde o gramatiku, že nejsou ve škole u slohového cvičení a diktátu, ale že jde o obsah. O obsah sice jde především, ale musíte jej umět prezentovat. Ona škola není tak úplně k ničemu.

2) Cizí jazyky
Já jsem ta poslední, kdo kritizuje snahu o procvičování cizích jazyků, ale co se týká blogu, jsou tu pravidla. Pokud neumíte anglicky, neobtežujte se psát na blog anglicky. Všichni víme, že pokud vycestujeme za hranice, o nějakou gramatiku v mluveném projevu nejde, zvlášť co se angličtiny týká. Nicméně je rozdíl mezi psaným a mluveným projevem. Jen si představte, jak na vás působí český článek se špatnou gramatiku, přeházeným slovosledem a tak podobně... Buď ho ani nedočtete a v lepším případě blog zavřete anebo jej ještě před tím zkritizujete. Přesně takhle se cítí rodilý mluvčí. A věřte, že to cizinci ani nečtou, pokud vidí neohrabaná slovní spojení nebo věty jako vystřižené z knížek pro čtyřletá děcka.



3) 'Co je v mém iPhonu'
A články podobného typu. Neberte si to zle, ale nikoho nezajímá, že máte v telefonu Candy crush, instagram a snapchat, protože každý má tyhle aplikace v telefonu. Pokud se rozhodnete sepsat podobný článek, ujistěte se, že máte v zásobě něco originálnějšího než facebook, protože kdo chce číst o facebooku, když všichni víme, jak to funguje a k čemu to slouží? Dokonce mi ani nevadí sponzorované články, protože většinou jde o malé neznáme společnosti, které snaží prorazit, což znamená, že je nikdo nezná. Pořád lepší, než dělat článek o tom, jak boží jsou filtery na snapchatu.

4) Kosmetické recenze
Opět kapitola sama pro sebe, Osobně mám kosmetické recenze ráda, ale opět není kosmetická recenze jako kosmetická recenze. Seznam recenzí, které ze zásady nečtu:

a) Cokoliv od Essence, Miss Sporty a podobných značek. Proč? Protože odpad zkrátka nepoužívám a nemyslím si, že by mě mohlo na těchto značkách cokoliv příjemně překvapit. Cena vůbec neodpovídá kvalitě, protože za to, co vám tyhle pseudoznačky provedou s pletí, by měli platit oni nám. Navíc tyto recenze jsou pořád stejné. Dobrá cena, ale přípravek nedrží, nebarví a tak dále. A všichni to ví.

b) Recenze na známé produkty. Kdybych měla dostat libru za každou recenzi o suchém šamponu Batiste, byla bych dost za vodou. Samozřejmě, že kdysi dávno to také byla novinka, takže recenze byly na místě, ale drtivá většina vám článek s recenzí na Batiste otevře a okomentuje jen proto, že chce zpětnou reakci a váš článek si ani nepřečte. Ani nemusí, protože přesně ví, co v článku asi tak bude. Mimochodem Batiste není zdaleka jediný známý produkt, zmíním navíc třeba balzám na rty Eos, laky na nehty od Rimmelu a podobných značek, které jsou v prodeji už asi 10 let, sprcháče od Rexony a tak dále. Otřepané produkty jsou super pro články typu New in nebo porovnávání jednoho produktu od několika značek, ale pro samostatný článek je to zbytečené, protože to nikdo číst nebude. Recenze si nechte pro novinky a zajímavé kousky.

c) Zaplacené recenze. Nebo chcete-li recenze ve spolupráci. Vím, že jsou blogeři, kteří se nenechají ovlivnit a skutečně napíšou, co si o produktu myslí, ale spousta blogerek vychválí produkt do nebes jen aby neztratila další potencionální zájemce o spolupráci a tím pádem produkty zdarma. Jenže čtenáři to poznají a pak je vaše důvěryhodnost naprosto v háji a věřte, že není nic horšího, než při psaní ztratit důvěryhodnost.



5) Kecy v kleci
'Don't judge', ''YOLO', 'Fuck everything'. Když to tedy bereme anglicky, já vám na to anglicky odpovím. SHUT THE FUCK UP! Nic mi nepije krev víc, než články s podobnými názvy. V drtivé většině mají anglicky psaný titulek a jsou plné hlubokých pubertálních filozofických mouder o životě - obvykle jako následek hádky s rodiči, protože ti odmítli zacálovat nový iPhone. Každý bloger čas od času sepíše nějaký ten článek plný filozofování, ale všichni cítíme ten rozdíl v takové té mentální vyspělosti - a tím rozhodně neříkám, že se řadím do té vyspělejší kategorie. Jen podotýkám, že s úvahami o životě by člověk měl počkat až bude mít alespoň nějakou tu zkušenost s běžným životem - kam se život s rodiči na jejich finanční podpoře s jedinou povinností, kterou je chození do školy, úplně neřadí.

6) Kam se chci podívat

Londýn, New York, Paříž, Los Angeles. Mám hrozně ráda články o cestování, ale v momentě, kdy otevřu článek s touto tématikou a vidím top 5 míst, kam se bloger chce podívat, jako jsou již výše zmíněná města, okamžítě vypínám. Jasně, že všichni bychom se tam rádi podívali, ale psát o tom na blog? Na světě je spousta míst, která jsou ještě hezčí, než nějaká Paříž, ale bohužel neplní každý druhý účet na tumblr a we heart it, takže hned ztrácí kouzlo. Teď to asi vyznělo špatně, rozhodně piště na blog co hrdlo ráčí, jen podotýkám, že s New Yorkem nikomu dech nevyrazíte a ve finále to ani moc lidí číst nebude.


7) Vulgarismy
Řekla bych, že mě nic neodrazuje víc, než článek plný sprostých slov a nadávek. Naštěstí jich tolik není, a tak se nemusím tolik rozčilovat. Nicméně, pár blogerů si stále myslí, že je to cool. Není. Samozřejmě, že občas takové to 'prdel' sedí jako nota na buben a jsem ochotna to tolerovat, pokud kontext opravdu sedí. Nicméně je to opět vyjjímka potvrzující pravidlo.

Doufám, že jsem nikoho neurazila. Mým cílem je pomoci ostatním blogerům, takže doufám, že článek splní účel. V. xx