Studium v Čechách vs. Studium v UK

Dobré odpoledne. Jak jste si všimli, teď můj blog zeje prázdnotou. Je tomu tak, protože jsem se právě přestěhovala a wifi připojení je stále ještě na cestě. Navíc se mi blíží zkouškové, a tak se na Uni skutečně věnuji studiu a ne blogování. Nicméně, stejně jako Vánoce se blíží i uzávěrka přihlášek na školy v UK. Přesně proto přináším článek, ve kterém srovnávám univerzity v Británii a univerzity v čechách, protože mám zkušenosti s obojím. 
Pokud máte pocit, že jste něco takového už někdy četli, je to možné. Článek je starší zkopírovaný z mého starého blogu(zdravím Bronxy čtenáře) a vznikl téměř rok zpátky, kdy jsem byla ještě rozzývený prvák a nezkušené naivní kuře. Ale i tak doufám, že se vám bude hodit! 

1) Přijmací řízení - Začneme hezky od začátku. Je důlěžité se na školu vůbec dostat. V ČR jsou přijímačky různé. Každá škola to má trochuu jinak, záleží hodně na oboru. Ve většině případech můžeme počítat s náročným testem potažmo následujícím kolem v podobě ústního přezkoušení. V UK to funguje úplně jinak a osobně si myslím, že je to daleko lepší systém než funguje u nás. Přihlášky na školy se podávají cca do půlky ledna(pokud chcete na medicínu případně Oxford či Cambridge, uzávěrka je tuším že už kolem listopadu) přes stránku UCAS.com. Zaplatíte si buď 12 liber za jednu přihlášku, pokud jich chcete víc, suma je pokud si dobře vybavuji asi 25 liber s tím, že máte možnost odeslat 2-5 přihlášek. Už cena přihlášek se dost liší, vzhledem k tomu, že za pět přihlášek v UK zaplatíte stejně jako za jednu u nás. Navíc pro většínu britů je 25 liber jako pro nás padesátikoruna. Vaše přihláška musí obsahovat motivační dopis, kde vypíšete, proč chcete studovat zrovna tento obor a co pro to ve svém volném čase děláte. To považuji za velice výhodné, protože se na dané obory dostanou pouze ti, kteří o to mají skutečně zájem. To je bohužel nevýhoda českých škol - můžete se celý život zajímat o psychologii, pak se špatně vyspíte, pokazíte test a na vaše místo se dostaně někdo, kdo si to náhodou dobře natipoval a přihlášku si podal, jen aby by někde na škole.
Dalším bodem, který musíte splnit je reference od někoho z vašich učitelů. Zadáte kontakt a samotná škola už si vyučujícího zkontaktuje se žádostí o doporučení vaší osoby. Samozřejmě, že je asi nejlepší zažádat učitele dějepisu, pokud hodláte studovat historii, ale vy jako zahraniční studentni raději požádejte angličtináře, se kterým máte dobrý vztah. Reference je hodně důležitá v otázce přijímacího řízení.
V neposlední řadě po vás budou chtít zkoušky, v našem případě maturitu. Pokud ji ještě nemáte, musíte vyplnit známky, které očekáváte. A vzhledem k tomu, že většina škol po vás bude chtít průměr maximálně 1,2, máte povolenu jednu dvojku. Navíc si musíte ohlídat, co za předměty po vás chtějí. Pro zahraniční studenty je to obvykle jen jeden předmět z předepsaných - například na můj obor britové musí mít A-levels z chemie, biologie a psychologie, ale mně stačil jen jeden z těchto předmětů. Pokud se na školu dostane, ale nemáte ještě splněnou maturitu, budete přijati podmínečně s tím, že musíte známky dodat později. Co se týká zkoušek z angličtiny jako jsou Cambridgské zkoušky a tak, většina škol je má v požadavcích, ale po mně nikdo nic nechtěl - pokud chápu dobře, bylo to asi díky jedničce z maturity z angličtiny(což je docela sranda, protože CPE zkouška se rozhodně nedá s primitivní maturitou srovnávat).

2) Co vlastně studuji? V tomto odstavci bych ráda shrnula všechno o průběhu výuky a tak podobně. Na rozdíl od českých univerzit se nemusíte lopotit s osmi předměty za semestr, kdy sedíte ve škole od nevidim do nevidim. Moje škola funguje na kreditový systém s tím, že za školní rok musím nasbírat 120 kreditů. Každý předmět má 15-30 kreditů, takže to vychází přibližně 4 předměty na semestr. Super ne? Předepsané mám tři na každý semestr s tím, že další si volím. Skvelé je, že ačkoliv studuji pod School of medical sciences, můžu si zvolit doslova a do písmene cokoliv. Od literatury přes fyziku po právo.
Systém výuky se liší v závislosti na tom, co vlastně studujete. Většina humanitních předmětů má dvě hodinové přednášky a jeden hodinový tutoriál(řekněme cvičení) týdně. Pokud studujete humanitní obor na britské univerzitě, ve škole skutečně moc nepobudete. Oproti tomu v knihovně strávíte víc jak půlku studentského života. Zkrátka a dobře, oproti českým univerzitám, v UK nedostanete titul z humanitního odvětví zadarmo. Řekněme, že humanitní obor nevyyyžaduje žádné logické chápání, respektive se to zkrátka stačí nadrtit. Jenže v UK si můžete být skutečně jistí, že si to rozhodně vydřete stylem, že po promoci z vás bude kapat krev. Vím to i z vlastní zkušenosti, protože jsem si v prvním pololetí dala jako volitelný předmět Historii dvacátého století a moh zodpovědně říct, že humanitní předmět už si nikdy nezvolím, protože i v prváku toho bylo až nad hlavu.
Oproti tomu obory jako studuji já, kde potřebujete trochu logické myšlení a tak podobně, fungují trochu jinak. Většina těchto oborů má tři hodinové přednášky týdně a jednou za dva týdny dvou až tří hodinové laborky(opět můžeme přirovnat ke cvičení). Strávíte sice ve škole víc času, ale pokud danou látku pochopíte, doma se už tolik šprtat nemusíte. Je to vlastně za odměnu, že jste se narodili obdařeni nějakou tou logikou.
Co se týká rozvrhu, samozřejmě se to liší podle univerzit, ale chci říct, že se nemusíte obávat první přednášky v sedm ráno a poslední v osm večer každý všední den jako tomu mnohdy bývá v Čechách. Navíc drtivá většina univerzit sestavuje rozvrh tak, aby student měl kromě víkendu ještě jeden den volna. Na Aberdeen uni je to konkrétně středa.
Britské univerzity si zakládají na stoprocentní docházce na praktikách, laborkách, tutoriálech, zkrátka na obdobách našich cvičeních. Samozřejmě že existují omluvenky, ale Rodinné důvody vám nikdo neuzná zvlášť pokud jimi omlouváme kocovinu, která nám brání vůbec vstát z postele.
Co se přednášek týká, ty stejně jako v ČR povinné nejsou, ale docházka se doporučuje. Na druhou stranu, všechny materiály z přednášek a mnohdy i celé záznamy najdeme na internetovém portálu školy, což se na českých univerzitách moc často nestává.

3) Zkoušky. Už jen z toho slova máte osypky? Já také.
Na univerzitách v UK nefungují zápočty jako takové. Stačí splnit docházku na tutoriálech, vypnit testy na internetu, napsat esej, cokoliv vám zadají. Většina z toho se také započítává do výsledné známky.
Samotné zkoušky jsou také trochu jiné než u nás. Opět je tu rozdíl mezi humanitními předměty a předměty technického či přírodovědného rázu. Humanitní předměty jako historie nebo filozofie jsou psané ve smyslu dostanete zadaných šest otázek, tři si vyberete a odpovíte na ně v krátké řekněme eseji. Počet slov se různí podle předmětů a ročníků. Já z historie měla napsat 600 slov ke každé otázce. Co setýká ostatních předmětů(v mém případě Introduction to medical sciences, psychology a chemistry for life sciences), jednalo se o testy 'abc'.Dejme tomu, že je to skutečně snadnější než psané zkoušky, i když to je asi dost možná věc názoru, protože i u testů abc jsem se dost zapotila. Nutno dodat, že některé předměty mají zkoušku kombinovanou, v mém případě to byla chemie, ale tam šlo vpsaných odpovědích spíš o postup při výpočtech než o nějaké dlouhé recitování toho, co jsem kde načetli.
Na konec odstavce o zkouškách dodám asi to nejlepší. Neexistje nic jako ústní zkouška. Proč? Protože u ústních zkoušek je dost problém s objektivitou.Ústní zkoušky jsou pro někoho výhodné, pro někoho nikoliv. Záleží na vašem vztahu s profesorem. Tomu se chtějí britské univerzity vyhnout.

4) Studentský život. V tomto ohledu vnímám rozdíl mezi Británií a Českou Republikou asi úplně nejvíc. Jak už vyplývá z rozvrhu, je patrné, že briské univerzity podporují soukromý život. Nabízejí spoustu aktivit v rámci různých sportovních klubů, society a tak podobně. Máte čas na brigádu - dokonce se od vás tak nějak očekává, že budete pracovat, i když žijete s rodiči nebo jste na studentské půjčce(případ místních studentů) a peníze na střechu nad hlavou nepotřebujete. Alespoň to mi řekl můj osobní poradce - další věc, univerzita se vám snaží pomoct jak jen to jde. To je jedna z věcí, kterou jsem zapomněla zmínit v předchozím odstavci. Na rozdíl od většiny českých univerzit, britské univerzity se vás nesnaží potopit a nepustit vás do dalšího ročníku.
Zpět k otázce práce. Jak jsem zmínila, tak nějak se to od vás očekává, a upřímně se tomu nedivím. Naučíte se nějaké zodpovědnosti a je to rozhodně zkušenost, která vám pomůže do budoucna, až budete hledat práci v oboru. Je tedy pravda, že ne každý kdo nemusí, tak pracuje. To už je hodně individuální otázka a záleží na studentovi.

5) Národnostní rozdíly. Abych pravdu řekla, skutečně nevím, jak tento bod pojmenovat. Možná by bylo trefnější, jak čech přežívá v zahraničí, to posuďte sami.
Jedním z obrovitánských rozdílů, který vnímám asi nejvíc, je, že jsem najednou jedna z nejstarších v ročníku, ačkoliv jsem vždycky patřila k těm úplně nejmladším. Není to však tím, že jsem měla rok po maturitě pauzu. V Čechách jde většina lidí na univerzitu ve dvaceti. V Británii, tedy tentokrát konkrétně ve Skotsku(Anglie to má jinak) můžou lidé na školu už v sedmnácti letech(upřímně lituji těchto mláďat o freshers weeku). Je tedy pravda, že těch sedmnáctiletých na uni moc nepotkáte, ale čerstvých osmnáctek je tu požehnaně. A musím se přiznat, že jen ty dva roky mmohou být propastným rozdílem. Máme dost kamarádů, kterým je osmnáct a mám je opravdu ráda, ale v mnoha ohledech jsou to ještě puberťáci. Vím, že já samotná nejsem žádný moudroň, ale jak jsem již řekla, dva roky jsou v tomto věku skutečně rozdíl. Stačí si jen vzpomenout, jaká jsem byla dva roky zpátky. Proto čas od času mají studenti jako já pocit, že trochu vyčnívají a nezapadají, nebo spíš ani nechtějí v některých případech zapadat.
Ohledně náročnosti výuky v prváku.. Pro studenty ze střední Evropy je prvák poměrně snadný. Je to tím, že ačkoliv se to nezdá, máme skutečně kvalitní systém středního a základního vzdělání. Nebudu tu rozepisovat jak funguje systém v UK, to je na další sáhodlouhý článek, ale zkrátka oproti Britům máme mnohem širší okruh přehledu a víme víc do hloubky. Takže prvákem, který slouží jako ročník, který všechny dostane na stejnou úroveň, propluje student z ČR i doela snadno. Oproti tomu, slyšela jse, že drhák je docela makačka. Tak uvidíme.
Navážu na předchozí podpod ohldně náročnosti výuky. Problém, na který můžeme často narazit, je, že spousta znaostí je pro nás automatická a tak nějak naprosto jasná. A tak často nedostaneme dobrou známku jen proto, že nerozepíšeme postup nebo nevysvětlíme odbornym termín, který užijeme, protože dannou pro nás základní znalost pokládáme za samozřejmou.



No to je asi vše, pokud máte otázky, rozhodně to do mě valte, ve volném čase ráda odpovím. Doufám, že tento článek někomu pomůže :)

4 comments

  1. Ahoj, můžu se zeptat, jestli máš nějaké stipendium? :) Nebo kolik za školu platíš?
    Děkuji,
    Míša

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj, za školu neplatím, skoská vláda hradí školné Skotům a studentům z EU. Nicméně ve zbytku UK je školné 9000£ ročně. :)

      Delete
  2. Super článek, tvůj blog sleduji právě proto,že jsi v zahraničí na uni. Já bych se ráda dostala do Anglie, takže všechno kolem toho mě zajímá :) Jinak osobně mi přijde, z toho, co jsem všechno četla, že uni v Anglii jsou lepší než v ČR - hlavně to, že fakt připravují na normální život, i ten kreditový systém vypadá dobře :) Super článek :)

    ReplyDelete
  3. Super článek, určitě pomůže spoustě lidem :)
    Beauty by K.

    ReplyDelete