OHLÉDNUTÍ ZA ROKEM BEZ NÁPLNĚ ANEB CO PO MATURITĚ

Jak už jsem možná zmínila (stodvacetkrát na sociálních sítích), brzy budu promovat. Můj undergrad je hotov a mně nezbývá nic jiného, než jít dál do zaměstnání, anebo pokračovat ve studiích. To samozřejmě nebude snadná volba, a tak ji trochu oddálím a místo úvahách o budoucnu sepíšu článek o tom, jak byl rok po maturitě úplně na pikaču. 

Rok po maturitě jsem se rozhodla vystudovat univerzitu ve Skotsku a od té doby slýchávám různé ego-posilující pochvaly typu "je skvělé, jak si jdeš za svým" anebo "you have your shit together". Pravda je ale taková, že nemám a nikdy jsem neměla. A tom bude dnešní článek - o krkolomné cestě od zdrávky přes žurnalistiku v Praze, FEL v Plzni až k Neuroscience ve Skotsku, o tom, jak jsem nevěděla, co bude dál a o tom, jak všechno dobře dopadlo. 



V květnu 2013 jsem úspěšně složila maturitní zkoušku na Střední a Vyšší zdravotnické škole v Plzni a poté cílevědomě usedla k přijímacím zkouškám na Karlovu univerzitu v Praze. Chtěla jsem studovat žurnalistiku a ačkoliv všechno nasvědčovalo tomu, že se na první pokus nedostanu, já si byla jistá, že v září 2013 nastoupím do Prahy se vší parádou. No, nenastoupila jsem. A protože jsem byla arogantní idiot, neměla jsem nic v záloze. A tak jsem v září místo do Prahy nastoupila na Fakultu elektrotechniky v Plzni - což byl samozřejmě jen sychr, který mi dopřál status studenta na tento prázdný rok, protože já opravdu nejsem technický typ (což by vám ostatně potvrdila moje učitelka fyziky ze střední). 

Tohle léto po maturitě a později i půl rok na FELce bylo snad nejtěžší období, které jsem do té doby prožila. S tímto neúspěchem se můj plán sesypal jako domeček z karet a já neměla v záloze plán B. Nevěděla jsem co dál, žurnalistiku jsem už zkoušet nechtěla a pokračování na FELce rozhodně nepřipadalo v úvahu. A tak jsem byla zmatená, zklamaná, smutná a veškerý můj optimismus se vytratil. Můj dlouhodobý sen byl jít do zahraničí, ale dobře jsem věděla, že pokud bych šla za prací třeba do Londýna, do školy bych se už asi nevrátila, a to jsem také nechtěla. 




Tak jsem se tedy babrala na FELce a postupně usoudila, že medicína (kterou jsem chtěla dělat od malička) bude tou nejlepší volbou. V mezičase jsem se vydala na dovču do Glasgow, kde jsem se poprvé začala aktivně zajímat o možnost studia v zahraničí. Do té doby pro mě studium na některé z prestižnějších univerzit bylo naprosto mimo mou ligu jak intelektuálně, tak finančně. Naštěstí jsem ale narazila na článek, ve kterém jsem se dozvěděla, že pro studenty z EU je studium na skotské univerzitě zadarmo (děkuji SAAS). A protože žádný z mých narychlo sesmolených plánů, které jsem měla, nebyl zrovna ideální, rozhodla jsem se zkusit své štěstí v zahraniční škole. 

Jak jsem se dostala k neurovědám už nevím, ale každopádně poslala jsem přihlášku na čtyři nejlepší školy ve Skotsku a jedna z nich mě přijala (respektive, v momentě, kdy jsem obdržela bezpodmínečné přijetí od University of Aberdeen, na ostatní jsem ani nečekala). A tak jsem se dostala do Skotska. Sbalila jsem si raneček ... dobře, lodní kufr... a vydala se vstříct mému novému životu v Aberdeenu. A víte co? Dopadlo to dobře. Našla jsem si přátele (snad) na celý život, přítele, poznala novou kulturu a po čtyřech letech na Uni si nesu spoustu neobvyklých zážitků jako třeba účast na přednášce nositele nobelovy ceny. 



A proč o tom vlastně píšu? Dobře si vybavuji, jak ztracená jsem byla, a jak moc nejistá sama sebou jsem se cítila po tom, co jsem se nedostala na školu, protože jsem nevěděla, co dál. Jsem si jistá, že si podobných obdobím projde nejeden maturant, a já vám chci jen říct, že všechno zlé je k něčemu dobré. Kdyby všechno vyšlo tak, jak jsem si původně přála, nejspíš bych byla zaseklá v Praze s vystudovanou školou, která asi nebyla tím pravým ořechovým a byla bych stejně ztracená, jako jsem byla, když jsem se tehdy na školu nedostala. 

Pokud nevíte, co dál, nezoufejte. Otevřete se novým možnostem a občas se zastavte a mkrněte kolem sebe. Ideální řešení může být hned na dosah ruky, a vy jste si jej prostě jen nevšimli, protože jste hledali něco, co za nalezení vlastně ani nestálo... ach jo metafory mi nikdy nešly. 

Každopádně, tohle je ode mě pro dnešek vše. Doufám, že se vám článek líbil. 

Follow me on Instagram │ Facebook │ Twitter │ Youtube │

2 comments