Oblíbenci z Youtube

Ahoj.

Dneska jsem se rozhodla sepsat článek, který bych v žádném případě nečekala, že kdy zveřejním, protože z celý ten nápad s youtubery se mi z 99,9999% hnusí. Doufám, že tím nikoho neurazím, ale většina youtuberů ať už z čech nebo ze zahraničí produkuje úplně stejná videa, která se od sebe liší tak maximálně názvem(a to většinou ani to ne). V dnešní době je strašně těžké najít někoho, kdo je jistým způsobem originální a trochu jiný než ta rozmazlená děcka, co si od rodičů vyškemrali kameru za 50k, aby se mohli na youtube tvářit, že jsou důležití a jejich názor někoho zajímá(i když je pravda, že naše současná generace bohužel čerpá moudra právě od youtuberů). Neberte to zle, ale i přes to, že třeba takové herce a zpěváky také až tolik neuznávám jako pány tvorstva, pořád jsou to lidé, co mají nějaký um a talent. V současné době youtuber už vlastně ani nemusí umět základy programování, kódování a já nevím cosi, protože dneska se všechno dělá jak pro dementy. Takže bych to zvládla i já. Na druhou stranu, kdybych takovou možnost měla, asi bych to taky neodložila jen z principu. Dokud to vydělává.. Nicméně pokud mi jednou moje dítě přijde s tím, že neví, kdo je to Tesla, ale místo toho mi vyjmenuje top 1000 youtuberů, vydědím jej. Nebo nedej bože, aby náhodou jednou nepsalo Ježíškovi a já nenašla žádost o "já youtuber" nebo jak se ten zázrak moderní literatury jmenuje.

No nic, to byl takový úvod, po kterém polovina čtenářů a milovníků youtube zablokuje jak moji stránku, tak pravděpodobně i můj facebook, případně twitter. Vrhneme se tedy na těch pár výjimek, které jsem v tom moři plném odpadu objevila.

Jenna Marbles

Dobře, objevit Jennu Marbles není nic tak záslužného, protože je jedna z nejznámějších postav celé youtube scény. Nicméně Jennu mám ráda, protože je občas až bolestně upřímná. A taky střelená. Nicméně kdykoliv mluví o nenávisti k lidem(samozřejmě jen v legraci), tak nějak se mi uleví. Asi nadává i za mě. Nevím.



Captain Sauce

Tenhle účet jsem objevila poměrně nedávno, zhruba dva týdny zpět a řekla bych, že v oblíbenosti dosáhnul úrovně Jenny Marbles. Je tedy pravda, že kromě jeho série k The Sims 4, jsem nic moc jiného od něj nesledovala. Nejsem zas až takový hráč. Je tedy pravda, že jsem přemýšlela, že se pustím do hraní online, protože to prý holkám s velkým poprsím docela nese... Zapomeňte, že jsem něco takového vypustila do světa, haha.
Jak už jsem naznačila, Captain Sauce hraje počítačové hry a k tomu jednoduše mluví. Nicméně jeho komentáře mě dostávají do kolen dnes a denně(doslova, protože jeho The Life of Kevin je pro mě stejnou vášní jako Chirurgové). Má skvělé nápady, navíc vám kromě zajímavého herního příběhu představí i všechny možné aspekty celé hry.


My Pale Skin

Samozřejmě bych nemohla vynechat někoho z oblasti beauty. My Pale Skin je youtuberka podle akcentu z Velké Británie. Na youtube najdete milion beauty recenzí a návodů a tak podobně, nicméně je hodně náročné najít někoho, kdo vám dá upřímný a hlavně rozumný názor a popis produktu. Už proto, že většínu produktů si kupuje všechno sama. Další věcí je, že je rozumná co se týká cen. Když jsem poprvé narazila na My Pale Skin, po jednom videu mi na youtube skočila nějaká australanka, která se mi snažila namluvit, že 40 amerických dolarů za štětec na make-up je jak řekla "reasonable". Není. Pro nás, co nedostáváme všechno od sponzorů to rozumná cena skutečně není.
My Pale Skin navíc nepoužívá takový ten idiotský filtr, díky kterému vypadá bez chyb i bez make upu - to si pamatujte pro příště, kdy se vám líčení podle youtube vůbec nedaří a to i přes to, že používáte stejné produkty jako daná youtuberka. 




A jaké youtube channely sledujete vy? 

Jak se u nás slaví Valentýn

Ještě než znechuceně zavřete stránku s tímto článkem, chci uvést na pravou míru, že se moc o romantice bavit nebudeme, takže se mé nezadané přítelkyně nemusíte durdit. Já a Aaron si totiž na romantiku moc nepotrpíme. Občas tedy jó. Třeba naposledy Aaron přišel z práce, dal mi pusu a vytáhnul z batohu legíny velikosti 18. Kde je vzal, netuším. Nicméně každý z jsme se narval do jedné nohavice, abychom byli jako dva hrášky v lusku...respektive dva dementi v jedněch legínách. Poté, co jsme se málem přizabili při pokusu o nějaký ten pohyb, jsem tuhle naší pitomost vzdala. Aaron ovšem ne. Místo toho si oblékl legíny(tentokrát každá noha měla svou nohavici) a aby z nich nevypadl, vycpal si zadek polštářem a předváděl Kim Kardashian s její umělou kadidírou. To k té romantice.

Vlastně teď trochu kecám. Tvářím se, jako kdybych Valentýn vůbec nehrotila, ale opak je pravdou. Třeba jsem si konečně v rámci příprav oholila nohy, Poprvé v roce 2017(což je oproti loňsku, kdy jsme v tomto období byli teprve na začátku vztahu, docela rozdíl, protože to jsem si holila nohy denně).



Co se týká samotného Valentýna jako takového. Plán je prostý. Prostě uvařím večeři a hotovo - a to už je svátek sám o sobě, protože já zrovna velký kuchař tedy nejsem. A když se mi bude chtít, možná nahodím nějaké to negližé(samozřejmě z Primarku, protože Victoria's Secret je moc mainstream, že?). Aaron pravděpodobně dorazí z práce, asi s kytkou nebo přáním. A protože miluje knedlo vepřo zelo, asi bude spokojený. Očekávám, že poté povedeme konverzaci na téma "chceme jít do kina anebo zůstat doma u telky?". Samozřejmě vyhraje má bazarová telka, protože nikdo nemá potřebu mačkat se mezi těmi sofistikovanými páry, co se potřebují ukázat na veřejnosti aka "Look at me I am dating someone you single loser!". Aaron vybere nějakou tu romantiku, například Barbar Conan nebo Highlander. Anebo cokoliv s Tomem Cruisem, Protože není větší slaďárny než filmu z osmdesátek a zadku Topguna.
Takže samozřejmě v polovině filmu usnu, protože se samou tou romantikou unavím. Na konci se vzbudím, pochválím film, dojím zbytek sladkého popcornu, který zapiju svým lehce načatým ginem s tonicem načež hlasitě říhnu, abych dokázala, jaká jsem dáma.

Ke konci večera si vyčistím zuby, zalehnu do postele, kde nás čeká rychlovka a já pak usnu  jako nemluvně, protože středeční přednáška od devíti není žádný med.

Takže pokud jste nezadané a máte trochu smutné chvíle, vůbec se netrapte. Protože ono to halo kolem Valentýna není takové, jako se zdá. Je to sice na každém rohu, protože se obchodníci snaží prodat. Holky si naházejí fotečky na instagrámek a facebůček, aby ukázaly, že už nejsou tak smutné a zoufalé, což může nezadané uvrhnout do deprese. Ale nebojte se nic, realita je úplně jiná. Pokud se totiž dva mají rádi, nemusí si vyhradit jediný den v roce, aby si to dokázali. A jestliže ano, asi ten vztah nebude tak růžový a asi není co závidět.

Krásný Valentýn aka den tučných prémií pro obchodníky všem.




S láskou, vaše V.

Ahoj všichni!

Vím, že jsem poslední dobou byla velmi neaktivní a pesimistická a dokonce jsem uvažovala o tom, že s blogem seknu. Ono je to celé takové dost na pendrek, nicméně psaní mi chybělo - tedy psaní jen tak pro zábavu. Naopak psaní esejí, lab reportů a podobných záležitostí už mám až tak akorát dost. Nicméně po několika dlouhých dnech přemítání a zvažování, co vlastně bude se mnou a psaním a blogem a já nevím s čím vším, jsem se rozhodla, že na rušení blogu a zakládáního nečeho jinéhé jsem jsem poměrně líná a také technicky nezdatná, takže raději zůstanu u svého rozjetého blogu(dobře, rozjetého úplně ne). Chce to jen několik změn.

Dlouho jsem se snažila blog tlačit směrem, který mi až tak nesedne a ani moc neříká. Ačkoliv mám ráda kosmetiku a podobně, nemyslím si, že beauty blog je to, v čem se najdu. Jsem ten typ člověka, co se rád naloží do vany plné sarkazmu, což se u beauty recenzí a návodů moc nenosí. Takže jsem se rozhodla od tohoto směru trochu upustit. Tím netvrdím, že už nikdy o ničem ze světa kosmetiky nenapíšu. Ti, co mě znají už z dob Bronxy ví, že jsem občas nějakou tu recenzi napsala, buď na přání nebo když mě nějaký produkt vysloveně nadchnul - nebo úplně přesně naopak, protože to se pak píše jedna báseň. Není totiž nic horšího, než průměr. Je to jako se vším. Je snad lepší být výrazně špatný než nevýrazně průměrný - vybavte si nějakou reklamu(XXX Lutz je sice katastrofa, ale kolik z nás si vybaví reklamu na tablety do myčky nádobí z minulého roku?).

No abych se zas až tolik nevykecávala(protože toho vás teď čeká víc, než si myslíte), přejdu hned k tomu, co vás čeká a nemine. Budu psát o tom, jak to vidím já. Budu se snažit nezveřejňovat články, ve kterých se navážím do pokrytectví J.K.Rowling(i když se asi nějakých článků na téma světového dění dočkáte, ať se to někomu líbí nebo ne), ale raději budu psát o tom, co se děje kolem mě. Původně jsem zamýšlela zveřejnění velké rubriky s názvem Deník Shotgirl/The Life of Shotgirl, nicméně doufám, že shotgirl nebudu do konce života s promocí pro mě tato kariéra končí. Nicméně většina nápadů na články či inspirace ke psaní se mi v hlavě rodí v momentech, kdy v práci chodím od člověka k člověku a chci polovinu z nich zaškrtit. Takže teď trochu bádám nad názvem. Máte-li nějaké nápady, sem s nimi.
Nehodlám psát o přátelích, lidech z mého okolí. Nečekejte sex ve městě. Abych pravdu řekla, ani já sama nevím, kam přesně se tenhle blog bude vyvíjet, ale mám jistá pravidla o tom, co se smí a co ne.



Tak to je pro dnešek vše. Jestli něco z tohoto článku trochu postrádá logiku, mějte soucit, je půl páté ráno.

S láskou, vaše V.