Je mi jasné, že většině z vás prolétne hlavou, že já nemám co mluvit, a že blogování nerozumím, což je asi pravda. Nicméně, kdo je tu expert a ve finále já jsem čtenář, tudíž audience a myslím, že nebudu jediná, kdo se nechá těmito detaily snadno odradit.
(Tak nějak nevím, co k tomu za obrázky, tak přidávám několik Harry Potter vtípků, na které jsem nedávno narazila.)
1) Gramatika
Opakuji to stále dokola. Vadí mi, když někdo píše aniž by se mohl reprezentovat alespoň náznakem znalosti gramatiky. A nemluvím o překlepech nebo o náhodných chybách popřípadě o takových těch chytácích českého jazyka typu malá velká písmena. Překlep udělá každý, jednou za čas se splete každý, ale pokud máte v každé větě tři do očí bijící chyby, konec.
Všimla jsem si, že především mladší blogerky(samozřejmě to není pravidlem) namítají, že nejde o gramatiku, že nejsou ve škole u slohového cvičení a diktátu, ale že jde o obsah. O obsah sice jde především, ale musíte jej umět prezentovat. Ona škola není tak úplně k ničemu.
2) Cizí jazyky
Já jsem ta poslední, kdo kritizuje snahu o procvičování cizích jazyků, ale co se týká blogu, jsou tu pravidla. Pokud neumíte anglicky, neobtežujte se psát na blog anglicky. Všichni víme, že pokud vycestujeme za hranice, o nějakou gramatiku v mluveném projevu nejde, zvlášť co se angličtiny týká. Nicméně je rozdíl mezi psaným a mluveným projevem. Jen si představte, jak na vás působí český článek se špatnou gramatiku, přeházeným slovosledem a tak podobně... Buď ho ani nedočtete a v lepším případě blog zavřete anebo jej ještě před tím zkritizujete. Přesně takhle se cítí rodilý mluvčí. A věřte, že to cizinci ani nečtou, pokud vidí neohrabaná slovní spojení nebo věty jako vystřižené z knížek pro čtyřletá děcka.
3) 'Co je v mém iPhonu'
A články podobného typu. Neberte si to zle, ale nikoho nezajímá, že máte v telefonu Candy crush, instagram a snapchat, protože každý má tyhle aplikace v telefonu. Pokud se rozhodnete sepsat podobný článek, ujistěte se, že máte v zásobě něco originálnějšího než facebook, protože kdo chce číst o facebooku, když všichni víme, jak to funguje a k čemu to slouží? Dokonce mi ani nevadí sponzorované články, protože většinou jde o malé neznáme společnosti, které snaží prorazit, což znamená, že je nikdo nezná. Pořád lepší, než dělat článek o tom, jak boží jsou filtery na snapchatu.
4) Kosmetické recenze
Opět kapitola sama pro sebe, Osobně mám kosmetické recenze ráda, ale opět není kosmetická recenze jako kosmetická recenze. Seznam recenzí, které ze zásady nečtu:
a) Cokoliv od Essence, Miss Sporty a podobných značek. Proč? Protože odpad zkrátka nepoužívám a nemyslím si, že by mě mohlo na těchto značkách cokoliv příjemně překvapit. Cena vůbec neodpovídá kvalitě, protože za to, co vám tyhle pseudoznačky provedou s pletí, by měli platit oni nám. Navíc tyto recenze jsou pořád stejné. Dobrá cena, ale přípravek nedrží, nebarví a tak dále. A všichni to ví.
b) Recenze na známé produkty. Kdybych měla dostat libru za každou recenzi o suchém šamponu Batiste, byla bych dost za vodou. Samozřejmě, že kdysi dávno to také byla novinka, takže recenze byly na místě, ale drtivá většina vám článek s recenzí na Batiste otevře a okomentuje jen proto, že chce zpětnou reakci a váš článek si ani nepřečte. Ani nemusí, protože přesně ví, co v článku asi tak bude. Mimochodem Batiste není zdaleka jediný známý produkt, zmíním navíc třeba balzám na rty Eos, laky na nehty od Rimmelu a podobných značek, které jsou v prodeji už asi 10 let, sprcháče od Rexony a tak dále. Otřepané produkty jsou super pro články typu New in nebo porovnávání jednoho produktu od několika značek, ale pro samostatný článek je to zbytečené, protože to nikdo číst nebude. Recenze si nechte pro novinky a zajímavé kousky.
c) Zaplacené recenze. Nebo chcete-li recenze ve spolupráci. Vím, že jsou blogeři, kteří se nenechají ovlivnit a skutečně napíšou, co si o produktu myslí, ale spousta blogerek vychválí produkt do nebes jen aby neztratila další potencionální zájemce o spolupráci a tím pádem produkty zdarma. Jenže čtenáři to poznají a pak je vaše důvěryhodnost naprosto v háji a věřte, že není nic horšího, než při psaní ztratit důvěryhodnost.
5) Kecy v kleci
'Don't judge', ''YOLO', 'Fuck everything'. Když to tedy bereme anglicky, já vám na to anglicky odpovím. SHUT THE FUCK UP! Nic mi nepije krev víc, než články s podobnými názvy. V drtivé většině mají anglicky psaný titulek a jsou plné hlubokých pubertálních filozofických mouder o životě - obvykle jako následek hádky s rodiči, protože ti odmítli zacálovat nový iPhone. Každý bloger čas od času sepíše nějaký ten článek plný filozofování, ale všichni cítíme ten rozdíl v takové té mentální vyspělosti - a tím rozhodně neříkám, že se řadím do té vyspělejší kategorie. Jen podotýkám, že s úvahami o životě by člověk měl počkat až bude mít alespoň nějakou tu zkušenost s běžným životem - kam se život s rodiči na jejich finanční podpoře s jedinou povinností, kterou je chození do školy, úplně neřadí.
6) Kam se chci podívat
Londýn, New York, Paříž, Los Angeles. Mám hrozně ráda články o cestování, ale v momentě, kdy otevřu článek s touto tématikou a vidím top 5 míst, kam se bloger chce podívat, jako jsou již výše zmíněná města, okamžítě vypínám. Jasně, že všichni bychom se tam rádi podívali, ale psát o tom na blog? Na světě je spousta míst, která jsou ještě hezčí, než nějaká Paříž, ale bohužel neplní každý druhý účet na tumblr a we heart it, takže hned ztrácí kouzlo. Teď to asi vyznělo špatně, rozhodně piště na blog co hrdlo ráčí, jen podotýkám, že s New Yorkem nikomu dech nevyrazíte a ve finále to ani moc lidí číst nebude.
7) Vulgarismy
Řekla bych, že mě nic neodrazuje víc, než článek plný sprostých slov a nadávek. Naštěstí jich tolik není, a tak se nemusím tolik rozčilovat. Nicméně, pár blogerů si stále myslí, že je to cool. Není. Samozřejmě, že občas takové to 'prdel' sedí jako nota na buben a jsem ochotna to tolerovat, pokud kontext opravdu sedí. Nicméně je to opět vyjjímka potvrzující pravidlo.
Doufám, že jsem nikoho neurazila. Mým cílem je pomoci ostatním blogerům, takže doufám, že článek splní účel. V. xx