Make Up Inspiration: Everyday Classics

Zdravím. Dnešní článek nebude moc povídací, a tak si dovolím napsat jej i v angličtině. Možná vás překvapí, že někdo s tak špatnou gramatikou vůbec může studovat na univerzitě v Británii, ale je tomu skutečně tak. 

Hello! I can say this article is really not about writing and talking so I decided to translate it to english as well. However you might be surprised that someone with english on this low level can be studying at the uni in the UK but yeah. So I hope my grammar will not make you cry and you won't be too judgemental.

Nejsem si jistá, zda-li jsem ta správná osoba, co by měla někomu radit, jak se líčit, takže nečekejte žádné návody. Články tohoto typu berte jako zdroj inspirace, uvidíte, jaké přípravky používám a tak podobně. 

I am really not so sure If I am the right person to give advises how you should put your make up on so don't be expecting anything like a tutorial. You can suppose this article as an inspiration, you will see what products I am using, what colours combinations etc.

Face:Estee Lauder Double Wear Stay-in Place foundation//Rimmel Stay Matte Powder//Contouring:L'oreal Infallible 24H foundation-B.Sculpted Contour Kit: Medium//Blush: Estee Lauder All Over Shimmer//Eyes: L'oreal SuperLiner 24H Gel Eyeliner/Estee Lauder Sumptuous Extreme Mascara in Extreme black//Lips: Estee Lauder Pure Color Lipstick Rose Tea

Zapomněla jsem vyfotit All Over Shimmer a vzhledem k tomu, že sedím v kavárně Nero, přefocovat to skutečně nebudu a raději vás nasměruji na předchozí článek, kde je shimmer v celé své kráse.

I forgot about All Over Shimmer so it is not in the picture. I am currently sitting in Caffe Nero so I am not about to take a picture again. However you can see picture of the Shimmer in the previous article about Estee Lauder Artist Make-up Collection. 

Jen linky.../ Just eyeline...

... A řasenka//...and mascara

Takhle vypadá můj obličej velmi asymetricky. Nicméně odstín rtěnky působí velmi ležérně.

My face looks really asymmetrical, doesn't it? Oh dear! However the colour of the lipstick is not crazy and it makes my lips look bery casual. 

Ignorujte kvalitu fotky, v Aberdeenu je tma už ve tři odpoledne a zatím mám v moci jen foťák z telefonu. A kruhů pod očima si také nevšímejte, kocovina se podepsala velmi zřetelně. 

Please, try to ignore the low quality of the picture, iphone camera just cannot handle the darkness what is covering Aberdeen 24/7. And let's just not talk about my black circles under my eyes. It looks the way worse without make up because I am slightly hangover. Oh well, you just don't say no to 1£ rum especially when you are celebrating the fact you are done with pretty difficult essay, ha!

Estee Lauder The Make Up Artist Collection

Dobré odpoledne. S jistým pocitem viny se konečně uchyluji ke psaní, a tentokrát se opět podíváme do světa kosmetiky.

Vánoce jsou zlo pro mou peněženku, protože zejména Boots má neuvěřitelně lákavé a výhodné akce a často je náročné uniknout. Takto jsem se lapila do jedné z brilatních akcí Estee Lauder a mrknutím oka utratila 90£. Ano, 90£. Za to můžu mít zpáteční letenku Londýn - Praha, čtvrtinu nájmu nebo třeba 40 párů bot z Primarku. 

Akce ke taková, že pokud si koupíte voňavku od Estee, můžete si koupit kufr plný kosmetiky té samé značky za 54£, ačkoliv celá kolekce se prodává za 290£. A tak jsem neodolala. Mamka dostane parfém k vánocům a já se mohu radovat z mého nového úlovku, protože Estee Lauder je značka mého srdce. 

V kufříku, který je mimochodem boží a teoreticly se mi do něj vejde alespoň polovina mé kosmetiky, najdete kosmetickou taštičku, tři rtěnky, paletu stínů a zdravíček, limitovanou edici shimmeru, dva lesky na rty, řasenku, odličovací vodu, repair serum, parfém a krém proti stárnutí(no už jsem v tom věku).

Jako první tu mám rtěnky. Zatím jsem vyzkoušela jen jednu v kombinaci s leskem, a mohu říci, že jsem spokojena. O žádných rtěnkách nemám valné mínění, protože to prostě nedrží, ale v tomto případě jak rtěnka, tak lesk držely po celou dobu mé pracovní doby. 

Jediné, co mě trochu mrzí, je, že ani jedna z rtěnek není rudá. Ale i tak se mi odstíny líbí. 

Další v pořadí jsou lesky. Už jsem je zmínila. Ačkoliv nejsem velký fanda lesků, jsem s nimi spokojená. Nevím jakým zázrakem jsem mohla fungovat ve větru s leskem na rtech bez slepených vlasů. Lesk skutečně moc nelepí a zajímalo by mě, jak toho výrobci dosáhli. 

Dostáváme se k mému oblíbenému kousku. Paleta. Na palety já mám slabost, ačkoliv stíny téměř nenosím. Jsem na to moc líná. Dneska jsem však udělala vyjímku a nalíčila se podle přiloženého návodu a paletu si zamilovala hned dvakrát tolik. Jsem si jistá, že tato paleta vydrží dokud neodgraduuji, možná déle. Stíny vůbec ale vůbec neubyly. Navíc odstíny jsou v nositelných a uplatnitelných barvách, takže výhra! 

Pořád hledám a nenacházím. Voňavka, která mi skutečně sedí, je Burberry Londom. Bohužel byla stažena z Britského trhu a ačkoliv hledám a hledám, nic co by ji nahradilo. Spousta příjemných vůní, ale můžu na sebe vylít celou flašku a za hodinu to není poznat. Modern Muse od Estee není můj favorit co se týká vůně, ale neurazí. Je sladká s lehkým odérem svěžesti(krkolomný výraz, nevím, jak jinak vyjádřit vůni). Hlavní je to, že drží! A drží celý den. 

Dalším kouskem je cosi, co přesně nevím, co je. Bronzer, stín nebo co? Používám to jako zdravíčka a vše je v pořádku.

Další tři přípravky jsem ještě nezkoušela. Revitalizační krém a sérum jsou proti vráskám a dovolím si ten luxus říci, že na to jsem ještě trochu mladá. Třetí je odličovací voda, kterou nechci otevírat, dokud nespotřebuji svou Niveu. 

Poslední tu mám řasenku. Jak říkám pořád, Rimmel stačí. Na druhou stranu, pokud je ta možnost sáhnout po něčem kvalitnějším, rozhodně neodmítám. Řasenka zviditelní řasy po prvním nanesení a po několika hodinách nošení se nezačne rozmazávat a dělat nevzhledné kruhy pod očima. 

(Foto dodám daleko lepší) 

A na závěr fotka kosmetické taštičk stejné barvy jako celý kufřík. Milé.

Details: Shine Bright Like a Diamond

(UK Vogue, November 2015)

(Primark, 2£)

(Primark, 1,5£)

(Glasses, New Look, 6.99£/Travel Mug, B&M, 2.99£/ Model of the human brain, Amazon, 9.99£)

(Double wear foundation by Estee Lauder, Boots 30£/ Bold Red Lipstick by Elizabeth Arden, Boots, 21£)

Blogerský výtah

Top 5 songů: 

Ben Howard - Promise

Calvin Harris - How Deep Is Your Love

Fall Out Boy - Irresistible

Justin Bieber - What Do You Mean

Ed Sheeran - Be My Husband

Seriál s palcem hore:

Reign

Film, který mě zaujal: 

Crimson Peak

Událost posledních týdnů: 

Napsala bych, že mě objal můj crush, ale to by bylo moc zoufalé, takže mou zlomovou událostí byl koncert Fall Out Boy. Za zmínku také stojí fakt, že jsem vyhrála soutěž zaměstnance měsíce. 

Kniha: 

Philip K. Dick - The Man in the High Castle

Poznámka pro sebe:

Už nikdy si neobjednávej Flat White coffee ve Starbucks 😖

Kosmetický přípravek týdne:

Zdravíčka Color Intrigue od Elizabeth Arden

My a svět

Zdravím. Jak jsteasi už sami správně vydedukovali, mé příspěvky během školního roku nebudou zrovna v frekventovaném množství. Není čas a když je čas, není nálada nebo síla. Uni, práce, uni, práce, spáková deprivace, uni, red bull, práce, hektolitry kafe a zase práce a uni. Nemiluj studentský život(pozn. Každý říká, že studentská léta jsou nejlepším obdobím života. Tak pořád čekám, kdy to přijde).

Ačkoliv nápadů by bylo, dneska jsem se po přednášce ze sociální psychologie rozhodla zabrousit trochu jinam, než do světa kosmetiky nebo hudebních koncertů. 

Je pravda, že poslední dobou prskám, že mě psychologie až tak nebere, a že je to zbytečná zátěž při mé komplikované cestě za titulem, ale tentokrát mi to zkrátka nedá. Nevykládejte si to špatně, psychologie mi přijde zajímavá, ale ne až tak moc, a raději bych místo psychologie využila kredity na přednášky z genové evoluce. Nu což. 

Pokud máte nějaký ten přehled v psychologii lidské mysli, časem si uvědomíte, že absolutně všechno, co se naučíte v tomto oboru, se dá aplikovat v praxi a to ve vašem vlastním životě. 

(Blair-Serena jsou ukázkovým příkladem SEM teorie)

Jak je to s kritikou na facebooku

Dva roky zpátky, má profesorka provedla studii ohledně aplikace Self-evaluation maintenance(SEM) theory na facebooku. Ti se znalostí angličtiny asi pochopili, že celá teorie se týká "samohodnocení". Nebudu vás zatěžovat detaily, takže přejděme k hlavní myšlence. 

Určitě se vám někdy stalo, že jste na facebooku obdrželi ne přímo lichotivý komentář plný sarkazmu. Jestli vás to trochu trápilo, mohu jen říci, STOP! 

Lidé mají tendece na facebooku a ostatních sociálních sítích vystavovat své "ideální já", což asi všichni víme. Když něco postnete, bude to spíš o tom, co se vám povedlo, jak jste si koupili nové auto, našli lépe placenou práci, zasnoubili se a tak dále, než napsat jak sotva uplatíte nájem, jak trpíte spánkovou deprivací, jak jste se zase pohádali s přítelem, protože jste neuvěřitelně žárliví. Na druhou stranu, sami jsme obklopeni těmito idealistickými posty. Nevíme, jak je to celé doopravdy, máme informace jen z daného postu. Zatímco o vlastním životě máme přesnou představu a víme, že ideální to rozhodně není. A i když víme, že u ostatních to určitě takový ráj nebude, stejně máme pocit, že nás dotyčný překonal, že je jakýmsi způsobem lepší. 

A vyrovnáváme se s tím třemi různými způsoby. Za prvné, omezíme naši náklonost k dané osobě. Zní to extrémně, ale skutečně to čas pd času podvědomě děláme. Za druhé, odkloníme se od našeho cíle. Takže v praxi to vypadá tak, že řekněme zrovna jste se s něký rozešli a na facebooku vidíte příspěvek, jak se někdo z vašeho okolí zasnoubil. Ve finále nad tím ale mávnete rukou a řeknete si, že je vám stejně lépe samotné, a že se chcete stejně víc soustředit na kariéru, než na mezilidské vztahy. Anebo třetí možnost - pokusíte se trochu podkopat úspěch známého. A na facebooku jsou to právě ony negativní komentáře.  

Takže az se příště neco takového stane, už budete vědět, že to daná osoba nemyslí zle, jen se snaží vyrovnat s tímto negativním odrazem sama sebe. 

Samozřejmě všechno souvisí s tím, jak moc nám je daná osoba blízká, v čem uspěla a tak podobně. Čímž se dostáváme k faktu, že jsem právě uvedla tři cesty, jak se vyrovnat s naším negativním pocitem ohledně sama sebe zapříčiněné okolím, ale ve skutečnosti můžete mít i pozivní ohlas. Váš kamarád v něčem uspěje(většinou v něčem úplně jiném, než se snažíte uspět vy) a vy se cítíte líp. Za něj a hlavně za sebe. Tak nějak vám zvedne sebevědomí fakt, že je to zrovna váš kamarád. 

Ze života V.

Omlouvám se, ale skutečně nevím, jak tento odstavec popsat. 

Znáte takové ty konverzace s přáteli - o budoucnosti, ideálech a přáních. A protože jsem poslední dobou skutečne jak jeptiška v klášteře, s kamarádem děláme z mé situace docela neúměrné množstní nevhodných vtipů. Nedavno tak došlo na konverzaci typu o tom, že vlastně nikoho nepotřebuju. Alespoň ne teď, protože stejně na nic než školu a práci nemám čas. Což je pravda, ale toto téma nás posunulo k otázce pro či proti - Vztahy se spolužáky respektive coursemates. 

Zákeřná otázka. Pokud pomineme fakt, že není nic horšího než atmosféra po rozchodu třídního páru, jsem i tak proti. Alespoň v mém případě a nyní to mám i psychologicky podložené. Jsem chorobně souteživá a SEM se v mém případě aplikuje až moc snadno, proto si nedokážu představit být s někým, kdo by se věnoval stejnému nebo velmi blízkému oboru tomu mému. Jsem si totiž jistá, že bych z úspěchu mého partnera sice měla radost, ale stejně by má reakce byla negativní, protože nemám ráda, když je někdo mně blízký lepší než já v něčem, na čem mi záleží. Takže bych přítelovo nobelovku asi špatně nesla, pokud bych nedostala sama aspoň dvě. 

A jak jste na tom vy? Poznáváte tento modul i ve vlastním životě? 

PS: Máte rádi příspěvky ze světa psychologie a tak podobně, nebo je psát vůbec nemám? 

Fall Out Boy rozehřáli celý Aberdeen!

Je mi zima. Velká zima. Už víc jak půl hodiny stojím před Aberdeenskou arenou a společně s naší skromnou partou čekáme na více než opožděnou kamarádku, co se zasekla kdesi v MHD. A že je půlhodina dost dlouhá, pokud jste vystaveni skotskému přímořskému větru.

Bylo to na poslední chvíli, ale nakonec jsem se nějak dostala k lístkům na koncert americké skupiny Fall Out Boy. A protože v den koncertu měl kamarád narozeniny, samozřejmě jsme této události využili, zvlášť když jsme se nemuseli táhnout až někam do Glasgow, ale stačilo sednout na autobus směr univerzita a přejet tři zastávky.

Několik dní před samotným koncertem mi na email přišel podrobný rozpis toho, co se vlastně bude dít. Začátek v šest s tím, že samotní Fall Out Boy nastoupí v devět večer. A tak se krom desetiminutového zpoždení také stalo, což jsem snad ješte nezažila. Většinou bylo zpoždění kolem hodiny. Bod pro Fall Out Boy!

Po nekonečně dlouhém čekání na kamarádku jsme se konečně probojovali dovnitř. Už v první chvíli mě zaráží, jak prázdně hala působila na to, že jsme vešli jako jedni z posledních a lístky byly beznadějněZ  vyprodány. Ale lépe pro nás, v hale se dá dýchat!

Chvíli nervózně postáváme za davem a po prvních pěti minutách prvního předskokana soudíme, že tohle bez pinty skutečně nedáme. Support číslo jedna, jehož jméno mi bohužel(anebo bohudík) vypadlo a nemohu se jej nikde dopátrat, mě skutečne neoslovil. 

Přicházíme na bar. Ačkoliv jsem ráda, že jsem se nemusela táhnout až do Glasgow, odfrkuji, že ceny na nedělní večer skutčne neodpovídají a že v Glasgow jsou ceny i v pátek večer při koncertě o polovinu nižší. Ale i tak s nelibostí každý investujeme 4£ za ani ne půl litr Tennense, což je vskutku nelidské a tyranské. 

Zmínila jsem, že první support nebyl zrovna nic moc a že to chce špetku alkoholu? Support číslo dvě, Matt a Kim, dva... Umělci.... z New Yorku mě nutí přehodnotit veškerou existenci. Po prvních deseti minutách mám silné tendence vyrvat si střeva a oběsit se na nich. Anebo možná jen nerozumím umění. Každopádně tem materiál na kterém ujíždí bych ráda ozkoušela. 

Třetí support v podobě Professora Greena byl daleko lepší, ale i tak byl dost silným zklamáním. Nevím, jestli je to prapodivným anglickým akcentem nebo ozvučením, ale naživo drahý Professor Green nezní ani z poloviny tak dobře jako v nahrávkách. Ale i tak z plných plic zpívám respektive hulákám "I wanna scream, I wanna shout" a dostávám se do správného koncertovéhp varu. 

(Hlavně kvalitně, ale všichni mi zajisté věříte, že se Patrick koukal a smál právě na mě)

Jak jsem již zmínila, samotní Fall out boy měli jen ani ne desetiminutové zpoždění a v momentě, kdy se zazní první tóny, je mi jasné, že tohle bude jeden z nejlepších koncertů vůbec. 

Pravda, na koncert jsem původně šla s tím, že chci splnit přání mému dvanáctiletému já a poslechnout si naživo Beat it a Thnks fr th mmrs s tím, že znám asi další dva songy. OMYL! Z celého koncertu jsou mi cizí asi tři písničky a já si uvědomuji, že Fall Out Boy znám lépe, než jsem si myslela. 

Celoz dobu postáváme vzadu, ale výhled máme dobrý. Tedy já až v momentě, kdy jsem nasupeně změnila lokaci, protože kolega předemnou, kterého jsem pracovně nazvala "fat neck" má neuvěřitelný talent hnout se kdykoliv se hnu já tak, abych nic neviděla. 

A v momentě, kdy se kluci přesouvají do zadních řad pro svou akustickou část a jsou blíže než jsem kdy snila, uvědomuji si, že se kytarista Pete Wentz nerozhodl skupinu opustit, ale jen změnil image a já v něm momentálně mám ještě většího idola, než mé dvanáctileté já. 

(selfíčko musí být)

Koncert je u konce než bych řekla švec a my se urychleně přesouváme na bus, abychom stihli narozeninovou oslavu a Sunday session, což je akustická noc plná živé hudby v baru, kde mimochodem pracuji. A musím říct, že je to asi jediný bod, který mi brání v postkoncertové depresi.

Rozhodně to stálo za to a ani penny nepřišla na zmar. Vím, že to říkám po každém koncertě, ale v tomto případě to mohu říct s naprostou jistotou. Byl to nejlepší koncert na kterém jsem kdy byla. Už proto, že Patrick má neuvěřitelný hlas a na živo zní snad ještě lépe než na studiových nahrávkách. Pokud se mi ještě někdy naskytne možnost, rozhodně se na Fall Out Boy půjdu podívat znovu. Sakra, já měla docela dobrý hudební vkus, když jsem byla mladší. Další zastávka? Únoroví All Time Low! 

Pár typů ze života vysokoškoláka

Zdravím všechny, co ještě nezlomili nad mým blogem pomyslnou hůl. Stalo se, jak jsem očekávala. Začal semestr a já na psaní vůbec nemám čas. Myslela jsem si, že článek týdně zvládnu, ale bohužel. Ono se všeobecně ví, že v druháku přituhuje. A taky že přituhlo. 

Každopádně se dneska pokusím něco sepsat, protože jsem v dobré náladě, jelikož jsem včera vyhrála soutěž o zaměstnance měsíce a díky finanční odměně si monu dopřát "wee trip to London".

Třetí týden uni je úspěšně za mnou a já se musím pochválit, protože oproti prváku se má docházka výrazně zlepšila a i intenzita mého samostudia razantně stoupla. Dobře, můj pondělní zápek nebudeme počítat, protože má kocovina byla rozhodně neoprávněná a stále jsem dotčena, protože člověk by měl být schopen normálně fungovat po pěti ciderech. No nic, to jsem odbočila. Každopádně, prvák byl oproti druháku vysloveně sranda a já tedy až po roce objevuji způsoby, jak přežít v džungli univerzitního života. 

1) Kyslík!

Vzpomínáte, jak jste na střední 'děsně' potřebovali kafe a nemohli bez něj vůbec existovat? Tak vám řeknu tajemství. Mohli! Ale nebojte, já byla přesně taková a kafe pila po hoktolitrech. Ovšem teď jako student na plný úvazek a zaměstnanec baru se při spánkových sekvencích o pěti hodinách skutečně bez kafe neobejdu. Tentokrát skutečně mohu bez pardonu říci, že kafe je mým kyslíkem.

2) Je třeba mít nabito. 

Nebo alespoň nabíječku po ruce. Není nic horšího, když máte na dvouhodinovou pauzu vybitý telefon/tablet/notebook. Totéž na přednáškách. V angličtině je studium prostě složitější, pokud nejste rodilý mluvčí, a tak jsem vděčná za powerpointové slidy, které máme na internetu. Bez nich jsem na nyní dost složitých přednáškách ztracena. A proto není nic horšího než vybitý tablet. 

3) Rivalita je nezbytná, ale přátele si udělat musíš.

Pokud vám na vzdělání a budoucnosti záleží, dojde vám, že vaši spolužáci jsou konkurence. A podle toho se spousta lidí také chová. Dává to smysl, ale na chvilku je třeba zapomenout na rivalitu a zkrátka se družit. Kontakty jsou ve finále důležitější než vaše studijní výsledky a tak se příště rozdělte o tabulku čokolády se svými spolužáky, půjčte propisku a nebo poraďte pokud látce rozumíte a někdo jiný v tom plave. Nikdy nevíte, kdy vy budete mít chuť na čokoládu nebo se v něčem začnete topit. 

4) Zaujměte

Buďte výrazní, ať si vás přednášející zapamatuje. Všichni mí profesoři pracují ve výzkumu a pokud se jim někdo ze studentů zalíbí, snáz mu pomohou s hledáním práce v oboru. 

Pokud vás je na přednáškách mnoho(nás je třeba tak 200, protože je nás asi 12 oborů dohromady. Zatím, časem se rozdělíme), je dobré nějak vyčnívat. A tím nemyslím, že si ubalíte na záchodcích kvalitního jointa a necháte se chytit. Pravda, jsem si jistá, že půlka mých přednášejíicích by přisedla a potáhla se mnou, ale víte, co chci vyjádřit. Pokud něčemu nerozumíte, zeptejte se po přednášce nebo v emailu. Mějte dotazy, i když to je třeba pitomost. Oni alespoň uvidí, že krom šlofíka uprostřed výkladu o látce také trochu přemýšlíte a to se cenní. 

5) Pište si deník

Možná se ptáte proč, ale deník je skutečně výborný pomocník. Přijde moment, kdy toho bduete mít až nad hlavu, ale nebudete zrovna v pozici, kdy vyžahnete půl flašky tequily. Deník je kreativní způsob, jak udržet mozek v kondici, ale zároveň si odpočinete. Navíc si lehce urovnáte myšlenky. 

(Student selfie!)

6) Najděte si letní program nebo se zapojte do souteže

Pokud tak učiníte, CV vám jednoho krásného dne velmi poděkuje. Získáte zkušenosti, reference a skvělé zážitky. 

7) Zapomeňte na tuny make-upu

Vysoká se od střední liší tal, jak to jen jde. A to i oblékáním nebo líčením. Nevím, jak na školách v čechách, ale v UK se většina studentů obléká na styl bezdomovce, protože na víc nám nezbývají síly. A hlavně je to vˇsem, jak se říká buřt. Hezká můžu být, až vyrazím do společnosti mezi obyčejné pozemšťany.

8) Naučte se chodit v cizích botách

Ano, já vím. Stejně jako všichni studentni vědeckých oborů a tak podobně si dělá legraci z humaniťáků.  V opačném případě, humaniťáci se zas brání, že nás nikdo nenutil studovat to složité. Ať už jste na jakékoliv straně, doporučuji navštívit přednášku nebo dvě od druhého tábora. Loni jsem si vzala jako volitelný oředmět historii 20.století a musím říct, že humanitní obory nepotřebují logické myšlení, ale titul rozhodně nemají zadarmo. Tedy alespoň ne v británii. Nejvíc času jsem strávila u studia ne chemie nebo buňky, ale právě historie. Takže ono to neni tak jednoduché. Oproti tomu, nedavno jsem četla článek studenta filozofie, který se šel pro zajímavost podívat na přednášku z chemie, tuším pro třetí ročník a podle jeho slov předpokládám, že studenty chemie bude navěky uctívat jako panybohy. 

Je to dobré vědět, co zažívá druhá strana, protože soudit je lehké, dokud si sami neprojdete danou situací.