MY PURPLE OBSESSION │ CZ&SK

Vůbec se netajím tím, že se mi letošní móda líbí víc než kdykoliv před tím a to zejména proto,že se do módy vrátila délka šatů a sukní, která neodhaluje polovinu mého pozadí. Nikdy jsem si nemohla dovolit nakupovat přes internet, protože jsem si nemohla být jistá, jestli ty vysněné mini budu moct nosit jako šaty nebo jako slušivý top. Je skvělé vědět, že letošní léto se polovina spoluobyvatel Aberdeenu nepokochá pohledem na mé spodní prádlo. 


Nicméně není to jen délka šatů, která mě na této módě zaujala. Jsem nadšená z nášivek květin, vintage doplňků a především z barev. Pamatuji si, jak bylo vždycky těžké najít věci s nášivkami růží, protože to nikdo až na mě nenosil(hipster:X). Co se týká barev, nikdy jsem to až tak neřešila, ale po skvělém víkendu v Severním Irsku mi došlo, že jsem až nějak moc vysazená na fialovo růžovou - když vám polovina přítelovo rodiny denně připomíná, že vám ladí vlasy s outfitem, donutí vás to k zamyšlení. 


Včera jsem tedy otevřela skříň a začala probírat všechny kusy oblečení, co v ní mám - a že jich je požehnaně. Vyšlo z toho, že více než polivina šatů má na sobě alespoň něco trochu fialovo-růžového a pokud ne, jedná se o kousky, které nosím nejraději s tekutou rtěnkou od NYX v odstínu Embellishement(mluvím o ní neustále), protože je celá do fialova. 


Aby toho nebylo málo, objednala jsem si brýle z aliexpressu, které momentálně vlastní tak 90% svobodného světa(Je to mimochodem můj pátý pár slunečních brýlí, což rozhodně ve Skotsku, kde je léto jeden den v roce, rozhodně plně využiji). V růžovém odstínu s nádechem fialové. Překvapivě.



Nicméně, jak jsem už zmínila, ráda nosím rtěnky s fialovým tónem, ale pokud jsem celá vyrůžovělá, co se oblečení a vlasů týká, ráda volím jen jemné nude odstíny. Myslím si, že to jde dobře dohromady - růžové vlasy a sukně jsou výrazné až až a ještě do toho fialová pusa v kombinaci s mým velkým tetováním by byla trochu moc a jak se říká, méně je více.

A jaká je vaše oblíbená barva? 











Garnier Naturals Rose Water Toner │ CZ&SK

Nejsem zrovna ten typ, co by se přetrhnul, jen aby šel s momentální módou. V posledních měsících se regály všech možných drogérií plní produkty z kolekcí botanical a mají být údajně plné přírodních produktů. Já sama jsem k tomu docela skeptická, protože je to jen otázka slovíčkaření. Spousta produktů, které jsou považovány za "chemii" mají úplně stejné složení jen v té době ještě nikdo nezačal ten hype kolem přírodní kosmetiky. 



Byla jsem tedy sama docela překvapená, když jsem se v nějakém divném hnutí mé mysli rozhodla, že si pořídím nový toner z růžové vody od Garnier. Asi bych po něm jen tak nesáhla, ale vzhledem k tomu, že byl v akci za dvě libry padesát, neodolala jsem. 

Toner je k dostání v lahvích o objemu 200ml a cena se pohybuje kolem 100kč, což docela jde. Podle obalu by až 96% ingrediencí mělo být přírodního původu, ale když se podíváte na složení, zjistíte, že spousta přírodních složek je v každém jiném "nepřírodním" produktu. Jedním takovým příkladem je alkohol. Ten je mimochodem z produktu cítit na míle daleko. Mně osobně to zle nedělá, ale vím, že spousta lidí na pleti alkohol nesnese. 

Podle obalu by se tento toner měl používat k odličování makeupu, ale na to tento produkt není dost silný. Kdybych měla používat jen tento toner k odstranění makeupu, asi bych chodila spát napůl nalíčená. 



Osobně tento toner používám po odlíčení micelární vodou, protože mi micelárka zanechává takový zvláštní povlak na pleti(ale nechci se mcielárky vzdát, protože nic takhle dobře neodličuje). Od doby, co jsem nasadila tuhle micelárka-toner rutinu, má pleť je po rádnu daleko čistější a objevuje se mi daleko méně pupínků. 

Vůně je velmi příjemná, ale jak už jsem zmínila, ten alkoholový odér to trochu komplikuje. Jinak jsem ale s tímto tonerem spokojená a nejspíš si koupím další balení. 

Máte s tímto produktem zkušenosti?




DRESSING-ROOM MEMORIES #1 | CZ&EN

PHello, everyone! This is the first post of my new category. I just wanted to do a little bit of fashion but I do not feel like I should start looking for a photographer just yet because I know this fashion mania is gonna stop with the start of the next term at the university. If I am mistaken and you like those posts, I will try to move my fashion blogging to the next level. 

Ahoj všichni! Vítejte u prvního článku nejnovější kategorie. Už nějaký ten pátek jsem chtěla začít představovat něco z mého šatníku, nicméně ještě se necítím na to, abych si hledala fotografa. Zaprvé nevím, jestli se vám podobné články budou líbit, netuším, jestli vám bude sedět můj styl a navíc mám tak trochu pocit, že s příchodem semestru můj fashion sense odejde někam v dál, protože budu mít trochu jiné priority. Pokud se pletu, zkusím se posunout někam dál, co se outfitového blogování týká. 


I was wearing this outfit on Monday because the sun finally approached Aberdeen after maybe a month of non-stop raining - oh well, Scotland. Therefore I had the opportunity to change my winter jacket for a skirt and cropped shirt. 

V pondělí se na nás konečně usmálo sluníčko - což je ve Skotsku v létě poměrně neobvyklé. Využila jsem toho tedy se vším všudy a namísto zimní bundy vytáhla sukni s páskovými botami. 


I am not even ashamed to admit that whole outfit is from Primark. I wanted to throw this cropped shirt on many occasions because I had nothing to wear it with. I am glad I kept it for this long because I think it goes really well with my new skirt. 

Ani se nestydím přiznat, že celý outfit je z Primarku. Tričko jsem chtěla už několikrát vyhodit, protože jsem k němu nic neměla, ale s nákupem této sukně se všechno změnilo. 



For any reason, I really enjoy pink/violet colour lately so most of my newest clothes match my hair which is something I would never expect from myself. 

Z nějakého důvodu jsem poslední dobou vysazena na růžovou/fialovou, takže mé nejnovější outfity po většinu času ladí s mými vlasy - což bych sama od sebe nikdy nečekala. 


When it comes to the makeup, I use only mascara for my eyes - sometimes I also use black eyeliner but I do not think this outfit really needs it. In the other hand, I use loads of highlighter as I feel like it matches the skirt pretty well. For lips, I always prefer nude colours so there is no surprise that I went for one of the NYX Lingerie liquid lipsticks

S touto sukní volím jemnější líčení, co se očí týká. Kolikrát ani nesáhnu po linkách, ale nechám jen řasenku. Oproti tomu nešetřím rozjasňovačem, protože si myslím, že to hezky ladí s lesklou sukní. Rtěnky mám celkově raději v nude ostínech, takže i tentokrát jsem sáhla po jedné z tekutých rtěnek Lingerie od NYX. 




REVIEW: CAMOUFLAGE CONCEALER BY CATRICE │ CZ&EN

Hello everyone. Today I will introduce you to my recent discovery aka the best concealer ever - Camouflage Concealer by Catrice. To be honest, I have tried this concealer after it has been recommended to me by several bloggers as I was very desperate simply because of all concealers from boots were either too dark or cakey. I did not want to write about this concealer because many other bloggers review it before me but then I have realised, this brand is really not well known here in UK so this time I will mainly focus on my British audience.

Ahoj všichni. Konečně se zase pro jednou vracím ke kosmetice. Už mi to chybělo. Dneska se společně podíváme na mezi blogery poměrně profláklou věc, a tou je Camouflage korektor od Catrice. Vím, že o něm napsal už každý druhý bloger, ale ke mně se dostal až teď a to díky doporučení po mém zoufalém článku o tom, jak nemohu najít žádný pořádný cenově dostupný korektor. Na druhou stranu v UK tato značka není úplně známá, a tak jsem se rozhodla článek sepsat tak jako tak.



I have bought this concealer when I was back home in the Czech Republic because this brand is very popular over there. There are only three shades and they all are for pretty much light skin so it is a choice for pale friends such as myself. The price is 99czk which is something around 3£. I also found this concealer on the Notino website for 3.5£ which is a pretty awesome price.

Koupila jsem si jej na dovolené v Čechách, protože na rozdíl od UK je Catrice i v kamenných obchodech, a tak jsem si mohla vyzkoušet, který odstín je ten pravý. Naneštěstí pro některé, tento korektor je v prodeji jen ve třech odstínech a všechny jsou spíš pro hodně světlé typy jako jsem já. Korektor stojí příjemných 99kč, což je nádherná cena.


I bought this concealer in the shade 005 Light Natural and it is actually few shades lighter than my foundation which is amazing. The coverage is absolutely amazing and it lasts for a whole day(with setting powder and setting spray). Also, this concealer is marked as water proof.

Zvolila jsem odstín 005 Light Natural, protože věřte tomu nebo ne, tento odstín je skutečně dva odstíny světlejší než můj makeup. Korektor skvěle kryje a vydrží klidně celý den(tedy po použití pudru a setting spreje). A jako bonus, korektor by měl být vodě-odolný.

Thinking about past few months, I could not find concealer light enough what would not be cakey - maybe you remember what I wrote about the concealer by LA Girl. I was not really sure about this one as the texture was pretty much the same as the LA Girl one so I was ready for a disappointment.

Když tak přemýšlím o posledních měsících, nemohla jsem najít korektor, který by mi nědělal pod očima takové zvláštní hrudky - možná si vzpomenete na článek, kde jsem psala o různých korektorech - zvlášť o korektorech od LA girl. Měla jsem strach, že korektor od Catrice dopadne stejně jako LA girl, protože strukturou jsou téměř stejné.


Fortunatelly, this time I was very happy with the outcome. This concealer survived the whole day traveling, flying and I do not know what possibly else. No patches on my skin and I can also use it for contouring(finally something is light enough for me).


Naštěstí se tentokrát zadařilo a zklamání nepřišlo. Tento korektor zvládnul celý den plný cest, letů a já nevím čeho všeho. Na pleti se během tohoto dne neobjevily žádné fleky a konečně jsem narazila na něco, co je dost světlé, abych to mohla použít i na konturování.

My only question is how long is it going to last but it seems like I could have one tube for a while as you do not need much product to cover pretty much whole face.

Jedinou otázkou zůstává, jak dlouho tato tubička vydrží, ale zdá se, že docela dlouho, protože není třeba velké množství na pokrytí skoro celého obličeje.

(Coverage tested on my tattoo)

As I already said - I was desperate and I started thinking about buying something little bit more expensive such as NARS or Tarte but I still wanted to try all my options because considering that I use high coverage foundation for 32£, I really was not keen on spending another 25£ on concealer. In the other hand, I am pretty harsh on all products and I am refusing using something that does not do the best job. In this case, concealer has everything I would expect from a high-end brand. It covers well, It lasts for hours, it doesn't leave patches on my skin, it is very light, the shades are perfect for me... Only thing is that they have only three shades and all of them are for pale people so the selection is not the best.

Jak už jsem řekla, byla jsem zoufalá a začala dokonce uvažovat o nákupu něčeho trochu dražšího například NARS nebo Tarte, ale jako první jsem chtěla vyzkošuet úplně všechny možnosti, co se levnější kosmetiky týká. Když vezmu v potaz, že používám poměrně drahý makeup za tisícovku, úplně se mi nechtělo utrácet dalších osmset za korektor. Na druhou stranu, jsem na všechny produkty poměrně přísná a tak odmítám používat něco, co neodvádí dobrou práci. V tomto případě, tento korektor splňuje všechno, co bych očekávala od luxusní kosmetiky. Skvěle kreje, drží hodiny i bez úprav, nevytváří fleky a má odstín jako stvořený pro mou pleť. Jedinou nevýhodou je, že tento korektor existuje ouze ve třech odstínech, takže pokud nejste úplně "vyblití" jako já, nebudete mít nic moc na výběr.







iDays Festival 2017: Martin Garrix, Justin Bieber & Bastille │ CZ&SK

Zdravím. Dneska se společně podíváme na druhou část mého výletu do italského Milána. Jak už jsem zmínila v posledním článku, hlavním důvodem této cesty byl festival iDays. Abych byla naprosto upřímná, do poslední chvíle jsem netušila, že se jednalo o festival, protože když jsem si kupovala lístky, celá show byla představována jako koncert Justina Biebera a hlavně Martina Garrixe. A pokud trochu sledujete dění v hudbě, asi tušíte, jak jsou na tom show Martina Garrixe, co se ceny týká - je to proto, že je skoro vždycky součástí nějakého velkého festivalu typu Tomorrowland. Takže když jsem viděla v nabídce lístky za šedesát euro, a to nejen na Garrixe ale i na Biebera, nemohla jsem odolat. Navíc Miláno mě vždy lákalo, takže to bylo několik much jednou ranou.



Všechno to začalo v neděli, osmnáctého června. Byl to den po přítelovo narozeninách, venku opět příjemných pětatřicet. Viděla jsem, že spousta lidí, co mířili na stejný festival jako já, se vydali na místo už brzy ráno. Tuhle myšlenku jsem ovšem zavrhla, protože bych také na přímém sluníčku mohla odpadnout už před začátkem festivalu, a to bych skutečně nerada. Navíc už jsem ve věku, kdy nepotřebuji být přímo u pódia, protože si všichni kolem mě mohou trhnout fuseklí a přestat se na mě lepit. Abych byla naprosto upřímná, lístky jsem si kupovala z čistě italské stránky, takže jsem nerozuměla ani slovo a tak nějak jsem usoudila, že levnější lístek bude na sezení. Omyl, bohužel. 





Do nedaleké Monzy jsme vyrazili až po polední. Já si chtěla s přítelem užít nějaké té romantiky kolem Milána a kamarádky se chtěly zase prospat, takže jsme se sešly v centru až kolem druhé hodiny. Dala jsem Aaronovi pusu a vyrazila za hudbou. Nebudu lhát, moc se mi nechtělo. Bylo mi nepříjemné nechávat přítele jen tak samotného, ale asi stokrát mě ujistil, že mu to nevadí a že je to pořád lepší alternativa, než aby se mnou šel na Bieberův koncert. 



Jak jste se dočetli v předchozím článku, já a italská doprava nejde moc dohromady, takže to byl téměř zázrak, že jsme se na vlakové nádraží dostali bez sebemenších obtíží. Ovšem tahle poklidná cesta měla menší zádrhel, když jsme kupovali lístek na vlak. Trochu jsme zmateně běhali kolem, když v tom se nám nabídl nějaký Ital, že nám pomůže. Děkovali jsme mu, když nás dovedl k automatu, ve kterém jsem si mohli koupit lístek na vlak. To by ovšem nebyla Itálie, kdyby si onen chlap neřekl o "peníze na kafe" za to, že ušel čtyři kroky a ukázal na automat. Poznatek dne - to co běžným lidem připadá jako slušné vychování se dá v Itálii snadno zpeněžit. 



Po poměrně náročné cestě vlakem, kdy se má kamarádka Nikoleta sedíc uprostřed vlaku s náloží z McDonaldu, nechtěně stala modelem nějaké pochybné existence, co si jí "nenápadně" celou cestu fotografoval, jsme dorazili do Monzy, kde nás čekal přeplněný autobus, který nás měl dovést k okruhu formule 1, kde se celá akce odehrávala. Cesta byla opět poměrně náročná, protože skromný autobus pro padesát lidí nabral asi sto pasažérů a já trochu litovala, že jsem nekývla na taxíka, který mi nabízel odvoz k okruhu za pouhých dvacet euro. Namísto toho jsem se mu vysmála s tím, že za dvacet euro bych mě odvezl tam a zpátky tak desetkrát a že ne všichni turitsté jsou idioti. 



Když jsme konečně vystoupili z autobusu, čekala nás úmorná cesta pěšky až k areálu. A že byla vyšťavující. Já navíc byla ve stresu, protože jsem si pořád ještě musela vyzvednout lístek kdo ví kde, a tak chápete, jak moc jsem si tu cestu v tom nesnesitelném horku užívala. 
U chatičky, kde jsem si měla vyzvednout lístek, jsme se rozdělili, protože holky měly stejně lístek dopředu a já jen na stání, takže jsem je nechala jít. Já sama jsem zamířila k okýnku, kde se mě začali vyptávat na bydliště, což se docela zkomplikovalo vzhledem k mé české adrese na občance a trvalému bydlišti ve Skotsku. Nakonec se lístek našel, ale já měla za úkol najít původní email, což by asi nebyl problém, ale tak padesát tisíc návštěvníků festivalu tak trochu přetížilo síť a já se nemohla napojit na net, a tak nezbývalo jít na to jinak. Trochu jsem hodila očko, usmála se a kluk mi dal lítek bez ověřování emailu. Tak se na ty Italy musí. 




Čekala mě ohromná štreka, takže když jsem viděla první bar, málem se mi štěstím prolomila kolena. Nakoupila jsem si zásobu vody a vyrazila ke kontrole tašek - při pohledu na frontu jsem se málem rozbrečela. Nakonec jsem se ale stejně odhodlala a šla naproti svému upečenému osudu. 
Po dvaceti minutách ve frontě jsem měla všechny zásoby vody v sobě. Takhle rychle jsem nikdy litr vody nevypila - tímto bych také ráda poděkovala pořadatelům, co na nás neustále lili vodu, abychom předešli úpalům. 
Prošla jsem kontrolou tašek, která byla po útoku v Manchesteru na můj vkus docela fádní a vyrazila k turniketům. Za nimi byla ulice přeplněná bary a já se opět málem rozbrečela štěstím. V celé té euforii jsem dokonce objednala pivo, což je pro mě velký krok, protože já pivo moc, respektive vůbec, v lásce nemám. Na druhou stranu nic jiného k dispozici nebylo a já věděla, že tohle sama za střízliva nedám. 



Chvíli jsem se plahočila kolem když v tom jsem narazila na Nikoletu, která mě očividně hledala. Nemohla najít cestu k podiu, kam měla své lístky a tak jsme se vydali hledat vstup. V mezičase začali hrát Bastille, které sice až tak neposlouchám, ale vzhledem k našim červeným spáleninám od sluníčka po celé kůži jsme byli na stejné britské vlně. Navíc jejich narážky na současnou politickou scénu mě vysloveně bavili.



Vstup jsme našli a celé to dopadlo tak, že jsem šla dopředu společně s Nikoletou a její kamarádkou. Oddychla jsem si. Nešlo mi až tak o výhled jako tak o fakt, že jsem věděla, že bude šílené se po koncertě hledat. Narvali jsme se řádně dopředu, což bylo fajn... Dokud se na pódiu neobjevil Martin Garrix a všichni se nezačali cpát dopředu. Takže z mých třiceti centimetrů čtverečních prostoru se najednou stalo jen deset, což je v pětatřiceti stupních dost o zdraví. Zvlášť pokud si skupinky kolem vás začnou sedat, což znamená, že váš pidiprostor je ještě menší než původně. Navíc v momentě, kdy si slečny zapálili a jejich rozžhavené cigarety se pohybovaly asi tak milimetr a půl od mých nohou, měla jsem chuť je všechny pošlapat.  
Bylo šílené vedro. Naštěstí pořadatelé neustále rozdávali vodu - mimochodem děkuji mému silnému imunitnímu systému, protože jsem pila z flašek asi po sto lidech, takže jsem jen zázrakem nic nechytla. 



Na Martina Garrixe jsem se těšila z celého festivalu asi úplně nejvíc. Biebera jsem už viděla, takže to pro mě nebylo až tak zásadní. A Martin skutečně nezklamal. Měla jsem trochu obavy, že  bude jen hrát hudbu z rádia, což můžu udělat doma. Naštěstí měl momenty, kdy tvořil i na místě, takže jsem byla spokojená. Jen mě mrzelo, že v momentech, kdy nás vyzval "JUMP JUMP JUMP" všichni skočili tak pětkrát a pak se zbytek songu potýkali se závratí z dehydratace. Doufám, že to Martin nebral jako nezájem z naší strany. My se snažili, ale prostě bylo horko.



Když Martin dohrál, Biebz měl začít až za necelou hodinu a to jsem věděla, že už nedám. Omluvila jsem se a odebrala se o pár řad dozadu, kde jsem měla stále fajn výhled a tolik se nemačkala. Nicméně, asi to nebylo nutné, protože JB začal hrát už za deset minut - což je po mých zkušenostech s jeho show ve Vídni poměrně zvláštní, vzhledem k tomu, že tam měl hodinu a půl zpoždění. Ale alespoň jsem měla prostor a mohla konečně dýchat. 
Myslela jsem si, že mám s místem vyhráno. Našla jsem místo, kde jsem dobře viděla a za mnou nikdo moc nestál, takže jsem nemohla mým malým spoluobčanům zaclánět ve výhledu. Jenže! V momentě, kdy se Justin objevil na scéně, hoch se svou přítelkyní, kteří seděli na zemi přímo přede mnou, se akorát zvedli. A víte co? Hoch měl tak dva a půl metru - a to nepřeháním, protože mám sama metr osmdesát a kluk byl vyšší než já tak o hlavu a půl. Takže já našla nejvyšší osobu na celém festivalu a ještě si za ní stoupla. No paráda. Co se dalo dělat, nastavila jsem se tak, abych stála přímo mezi tímto párem a dobře tak viděla. Problém nastal v momentě, kdy si ti dva začali povídat, ale kdo si povídá při tak hlasitém koncertě? Kdo? Já vám to hned řeknu. Tihle dva! V životě jsem nezažila, aby si někdo při koncertu v prvních řadách tolik povídal! Takže v momentě, kdy Justin mluvil o tom, jak každý máme svůj "Purpose", jediné, na co jsem myslela, jestli "purpose" tohoto páru, je zničit mi zážitek z celého koncertu. UGH!!! Já sama jsem vysoká a tak vím, že ostatní štve, když stojím před nimi. Snažím se tomu trochu pomoci a stojím na jednom místě a pokud možno se moc nehýbu ze strany na stranu, protože vím, že se za mnou lidi rozestavěli tak, aby viděli - pochopitelně, když se pohnu, musí se hnout i oni, protože jim kazím výhled. Člověk by očekával, že tohle bude člověku s dvěma metry tak nějak známo. Bohužel. 



K samotnému koncertu Justina Biebera. Bylo to podruhé, co jsem ho viděla na živo - ne tentrokrát s ním nemám fotku lol.  Poslední album už mi tolik neříká až na těch několik superhitů jako Love Yourself, ale i tak jsem si to užila. Justin, ve srovnání s Vídní, kdy působil dojmem, že ho to vysloveně sere(odpusťte ten slovník), vypadal, že ho to dokonce i baví. Byl uvolněný, hodně komunikoval a vypadal, že je na správném místě. Zahrál i pár původních hitů typu Baby, což byl pro mé šestnáctileté já naprosto skvělý zážitek. Skutečně nemám nic, co bych vytkla. Možná až na to, kdy se Biebz záměrně převlékal před očima publika - to bylo trochu cheesy, ale na druhou stranu, stejně tam byly jen holky a kluci, stejně jen létali kolem jako hejno nadržených vos, co hledali, kam by jen píchli. Takže proč vlastně ne.



Cesta zpátky byla dlouhá a únavná. Nevěděli jsme, jestli něco vůbec jede zpátky a tak adrenalin docela pumpoval. Dokonce to dopadlo tak, že jsem po cestě čůrala vedle ulice plné lidí, přeskakovala plot a předběhla asi sto lidí čekající na autobus. Zkrátka zážitek na celý život - především proto, že jsem opravdu to koupené pivo vypila. 



Tohle byl zážitek, který jsem chtěla mít už kdysi dávno. Na tento koncert jsem jela v klidu jako člověk, co si užívá hudbu a ne jako šílená pubertální fanynka. Navíc se mi do toho všeho vybil telefon(ach to iphoni) a já tak nemohla fotit a natáčet(všechny fotky až na pár fotek Bastille a Martina Garrixe jsou od Nikolet), což na jednu stranu bylo docela otravné, na druhou stranu mě to donutilo užít si koncert několikrát více. Tancovala jsem, zpívala jsem, zkrátka si to pořádně užila. 



Jak už jsem zmínila, po všech těch skandálech a já nevím čem všem, Justin vypadal spokojeně, což ve mně vyvolalo tak nějak příjemný pocit. Od roku  2013, kdy jsem jej viděla ve Vídni utekly už čtyři roky a bylo strašně fajn si připomenout, odkud jsme se oba dostali. Já v roce 2013 vážila 58kg, jedla zhruba 400 kalorií denně a potýkala se s depresivními stavy spojenými s váhou. Nevěděla jsem kudy kam a tak nějak jsem se ztratila. Bieber toho v té době měl asi také dost, mediální tlak, soukromé vztahy a já nevím, co všechno. Já jsem dneska úspěšně na konci třetího ročníku vysoké školy v UK, což byl můj sen už od mala, spokojená, o deset kilo těžší(což sice asi není esteticky moc hezké, ale lepší než vychrtlá a nemocná), mám skvělý vztah s rodinou a po boku mám kluka, co se mnou jel až do Milána, abych mohla jít na koncert - ano našla jsem ho(a když jsem ho našla já, najdete ho i vy). Nevím, jak je to s Justinem, ale myslím, že je definitivně na správném místě a svědčí mu to. Bylo fajn vidět nás tak nějak oba tam, kde máme být, protože čtyři roky zpátky tomu tak nebylo. 



Už to tolik neprožívám, ale vím, že byly doby, kdy mi i on společně s dalšími umělci svou tvorbou a příběhem pomohl dostat se z nejhoršího ven a věřím tomu, že i lidi jako já, co se jednoho dne otočili a řekli "možná to trochu přeháníš" a ne jen fanaticky uctívali všechno, co vyvedl, mu trochu pomohli překonat to divoké období tím, že mu dali trochu jinou perspektivu a to i přes to, že nás nezná a my neznáme jej. Chci jen říct na konec, že i když se neznáme, myslím, že jsme si vzájemně trochu pomohli dostat se do té současné pohody, ve které se oba pohybujeme. 



Tímto článkem bych ráda poděkovala Nikolet, Andrejce, Aaronovi, který mě doprovodil do Milána a jako nejlepší přítel na světě toleroval tento fangirl úlet, všem co nám pomohli dostat se do Monzy a zpět na hotel, slečně, co mi půjčila nabíječku, slečně, co půjčila Nikolet nabíječku a také chlapci v autobusu, co nám poradil, kdy bezpečně vystoupit. Také doufám, že dvě slečny ze Švýcarska, kterým jsem poradila kudy kam, se dostaly domů v pořádku. 

Bylo to fajn a doufám, že se podívám na podobnou akci znovu. 

V.xx