Abyste věděli, tento článek píšu rozhorčeně podruhé, protože se celý smazal:(((((((

Leonardova cesta za Oskarem. Asi tak bych nazvala sérií filmů Leonarda DiCapria, která bohužel ne a ne přinést sladkou odměnu v podobě zlaté prestižní sošky. Nicméně Oskaří jsou za rohem a třeba se to konečně povede - a to díky snímku The Revenant.

Asi tak jako většina z nás, i já si do svých plánů vepsala, že prostě Revenanta musím shlédnout. A jak jsem si řekla, tak se také stalo. 
Jako první musím podotknout, že tento film není úplně nejlepší volbou pro rande. 

Asi bych měla poskytnout nějaký ten popis příběhu, ale nerada spoileruji, a tak jsen vychválím až do nebes bravurní výkon Leonarda Dicapria, pohrozím, že pokud za to Leo nedostane Oskara, napíšu akademii email plný bulgarismů, ocením Toma Hardyho a ostatní herce(mimochodem je ten zrzek Levin z Anny Kareniny?) a pokloním se režisérovi, který jak jsem slyšela, nerad používá počítačové efekty, takže při natáčení Revenanta došlo k řadě úrazů, vyhazovů a také výpovědí z řad štábu. A upřímně se tomu ani nedivím. 
Film rozhodně stojí za to, záběry na přírodu jsou skutečně dechberoucí. Nicméně pokud jste fanoušci takového toho amerického schématu, kdy romantiku najdete i v největších krvácích okořeněnou nějakým tím primitivním humorem společně s nadějí načež následuje šťastně až do smrti, tak budete zklamaní. Leo ve filmu téměř nemluví(vážně, jeho scénář musel zabrat celou knihovnu, ale mluvené fráze by se vešly na list papíru). Zabijí mu syna a pak ho po útoku medvědicí nechají umřít někde na kraji lesa. Indiáni mají do Vinetoua dost daleko, ale bilé tváře jsou úplně stejní hrdlořezové, takže si není co vyčítat.
 Takže žadní jednorožcí, duhy a obláčky. A pokud jste zastánci zvířat, co neunesou, ani když někdo šlápne na mravence, asi bych být vámi zavřela oči až se Leo zřítí ze skály společně se svým dalmatinovým koněm. 


A jak se film líbil vám? 


Jak jste už asi poznali, jsem zpátky v Aberdeenu, zpátky v práci, a tak se má aktivita trošku omezila. Nicméně jsem si slíbila, že to dotáhnu alespoň na dva články týdně. A protože už dlouho nebyla kosmetika, rozhodla jsem se pro dnešek zrecenzovat lednový glossybox, který dorazil včera ráno. 

Box je v typické růžové barvičce, v lendu nic nepřekvapilo. 


Madara: Cellular repair serum
Podle všeho se jedná o klinicky prokázané sérum, které obnovuje poškozenou pleť a zároveň ji udržuje stále hydratovanou, což se v zimě hodí. 
Přípravek dorazil v plné velikosti, kterou běžně naleznete v obchodech za 38 liber. Slušná práce!


UNANI: Dermo defence face mask
Jak už název napovídá,jedná se o pleťovou masku. Skládá se převážně z výtažků z bylinek a jejím úkolem je udržovat pleť zdravou a zároveň ji chránit. Ideální pro zimní měsíce. 
Produkt opět v plné velikosti jejíž hodnota je 11 liber. 


ANGELE Paris: Červený lak na nehty
Červený lak na nehty je klasika. Já osobně mám velmi špatné nehty, tak laky tolik neocením, protože mi žádný nevydrží ať už je za libru nebo za třicet. 
Cena v obchodech je 6 liber.


GLOSSYBOX Eyeshadows
Stíny jsou inspirovány současným trendem u Diora - výrazné tmavě fialové stíny. Stíny se skvěle nanáší a barva je ve finále docela hezounká, vhodná na večerní vycházky do barů. 
K dostání za 7 liber.

Teeez Cosmetics: Oasis Gem Lipstick
Barva korálová. Asi to nebude moje top rtěnka, ale pro zimu je docela dobrá, protože dobře hydratuje rty. Nicméně barva mi moc nesedí. 
Opět v plné velikosti, v obchodech za 12 liber. 

Přeji hezký zbytek dne. 
V. xx


Zdravím. Z Edinburghu. Mám příjemné dvě hodiny čekání před sebou, takže proč ten čas nevyužít. Jak jste si asi všimli, už je to skoro dva roky, co nebydlím v České Republice ale ve Skotsku.
Všichni jsme asi někdy toužili po těch dálkách a životě třeba v New Yorku nebo Londýně. Mým snem byl odjakživa Londýn. Pravda, když mi bylo tak devět, měla jsem naivní ambice na Oxford, ale to hahahaha hahaha I wish. Každopádně vzďycky jsem chtěla studovat v UK, ale nějak jsem to neprosazovala, protože dokud jsem byla neinformovaná, zdálo se to jako nemožný cíl. Nicméně povedlo se. 
Každopádně o tom, život za hranicemi zvažoval nejspíš každý z nás. A ono vlastně proč ne. Je to naprosto jiný svět, všechno se zdá být senzační, nové a jiné. Navíc pokud jste danou destinaci navštívili, zakoření se vám v hlavě, že tak, jak jste si užívali celou dovču, si budete užívat i živobytí na onom místě. 
Pokud vidíte někoho, kdo ten velký krok učinil, trochu mu zazávidíte - ale víte co? Ono ten život není takové peříčko, jak se vám zdá. Nikdo vám totiž neodpoví na otázku, tak jak se vám v cizině daří, naprosto upřímně. Má to tam totiž být super a všichni ví, že to má být super, a tak má dotyčný pocit, že nesmí tazatele zklamat  a stejně tak nechce vyčnívat z davu. 

Já nicméně chci jít s pravdou ven a ukázat vám, čím si projde každý, kdo vylétne z hnízda dále než většina ostatních. 

1) Počáteční deprese
První dva týdny budou boží. Čeká vás kulturní šok. Budete všude noví, neokoukaní. V prvních týdnech si najdete více známých a přátel než pak v následujícím roce. Ovšem pak toto nadšení opadne - a přijde to plus mínus do měsíce. Začne se vám stýskat, protože pomalu zjišťujete, že to není takový med, jako na dovolené. Začnou se objevovat první šrámy na onom pozlátku a vy si budete snažit namluvit, že si tyhle nedokonalosti jen namlouváte. Budete z toho zmatení a budete mít tendence upadat do depresí. 

2) Malý heartbreak kdykoliv přijedete domů na návštěvu
Respektive, když z ní budete odjíždět. To, jak vám bylo, když jste se sťehovali, ty slzičky a tak, to bude pokaždé, kdy se budete na letišti loučit. A bude to hrozné, to mi můžete věřit.

3) Nikdy úplně nezapadnete
Ačkoliv na vás lidé budou milí, vždycky budete cizinec. Na všem akcentu se pozná vždycky, že nejste místní. A prostě to tak vždycky bude. A když přijde na lámání chleba, to, že jste cizinec, nebude úplně klad.

4) Když se vás někdo zeptá, jak se vám tam líbí, vždycky budete lhát
Protože jak jsem už řekla. všichni mají onu cestu za hranice zaškatulkovanou jako velkou párty, ale vy jste zjistili, že nic není černobílé a že takový med to není. Ale něco ve vás vám říká, že to má být takové, jaké jste si to vysnili a tak začnete pochybovat sami o sobě.

5) Bude se vám neustále stýskat
Budete mít momenty, kdy budete brečet mačkajíc plyšáka na posteli. Pak budou momenty, kdy se budete bavit s přáteli a tak dále, ale kdyby se vás někdo v onen zeptal, jestli se vám stýská, vzpomenete si, a zase budete mít v krku ten nepříjemný knedlík.

6) Ztratíte spoustu přátel
Do prvních dvou let je to zhruba padesát procent napříč všemi kategoriemi Kategorií myslím blízcí přátelé, známí, dokonce i nejlepší přátelé. Proto vám tak trochu ublíží, když to přijde. Paradoxně někteří, se kterými se neznáte tak dlouho, nebo jste se nevídali tak často, si na vás najdou čas skutečně pokaždé, aspoň na kafe  a ve finále je budete vídat i častěji, než tomu bylo dokud jste byli doma.

7) Výčitky svědomí
Ublížíte rodičům, ačkoliv vás plně podporují a přejí vám to. A vy to víte. Totéž s přáteli. Odjedete a zpřetrháte vazby. A až vám jednou bude ne úplně nejlépe, budete přemýšlet, jestli nebyla chyba odstěhovat se v momentě, kdy jste se začali bavit s oním protějškem. Například.

8) Doma bude vždycky v čechách(pokud to čtou i slováci, tak na slovensku)
Zkrátka víte, co myslím. Vaše domovina se jen tak nezmění.

9) Váš byt či dům nebude nikdy tak útulný
Rodiče váš společný domov budovali dlouho. Proto nemůžete čekat zázrak v bytě, který si pronajímáte ve dvaceti letech s minimální mzdou, která je sice asi vyšší než v čechách, ale to je i nájemné.

10) Bude těžké vidět přátele s jejich rodinami
Není nic horšího, než vidět někoho z vašeho okolí, jak tráví s rodiči a sourozenci příjemný čas. Přejete jim to, ale bude se vám stýskat víc než kdykoliv jindy. Je to zkrátka jiné. Vaši kamarádi mají rodinu v městě dvě hodiny daleko, takže se vídají každý měsíc. Vy se štěstím třikrát do roka. 

11) Nakonec si uvědomíte, že jste neutíkali zandobrodružstvím
Ale sami před sebou. Jenže vy se nezměníte. Tedy jasně, že projdete určitou změnou, ale váš život a osobnost se nezmění v něco perfektního jen proto, že žijete jinde.



Já vím, źe to asi nechcete slyšet, ale pokud chcete odjet pryč, chce to mít na to osobnost. Jestli vám někdo někdy řekl, že tyhle pocit časem odejdou, tak je. Jen se s tím naučíte žít. A je jen na vás, jestli se s tím chcete učit žít nebo ne. 
V láskou vaše V.xx



Ahoj všichni! Jako první bych vám všem moc chtěla poděkovat, protože návštěvnost mi jen a jen roste - dobře to může bý relativní a dočasné, ale i tak díky, a přibylo mi i několik pravidelných čtenářů. 

Dneska odlétám zpátky do Aberdeenu a chci říct, že jsem si tyto vánoční prázdniny vážně moc užila. Mimo času s rodinou a přáteli z Plzně a okolí jsem měla šanci vidět se zase po dlooooouuuhé se svými dříve internetovými teď už face-to-face přáteli - s některými jsem se viděla naposledy téměř rok před mým velkým stěhováním do Skotska, takže je to už třeba tři roky, co jsme se neviděli. 
Nicméně poslední dva roky jsem neměla téměř vůbec čas sledovat nějaké to dění, co je in, co teď frčí, takže krom Paulieho Garanda jsou pro mě veškerá aktuální jména naprosto mimo, takže něco jako pojem čeští youtubeři jsem málem hledala ve slovníku cizích slov, když na to přišla na pražském sedánku s Ivet a Terez řeč - bylo to tak zlé, že jsem do úterka netušila, kdo je to Teri Blitzen, což je tedy podle všeho nejznámnější česká youtuberka(Promiň Teri, vše jsem napravila, zkoukla jsem pár videí a dala ti odběr, haha). 
A už se zase vykecávám. Takže přejdu k věci. Pochopila jsem, že vlogování, youtuberování, videjkování je teď docela IN, a tak jsem se zamyslela nad tím, jestli bych také neměla jít s proudem. A po dlouhé úvaze a sepisování seznamu pro a proti jsem se zadívala na papír a zjistila, že bodů proti mám na celý list a oproti tomu kolonka pro zeje prázdnotou. Takže proč tedy nejsem youtuber ani nic podobného? 





1) Nemám na to nápady
Krom videí typu "Co jsem dostala k vánocům" a "Zkouším britské/americké sladkosti" bych nenatočila asi nic jiného, protože nejsem dost kreativní na to, abych přišla s něčím novým. A takových videí je na webu spousta. 

2) Stydím se
Neumím mluvit sama pro sebe. Nahlas.

3) Neumím pracovat s videoeditory
A jsem moc pohodlná a netrpělivá na to, abych se to učila. 

4) Nesnáším svůj hlas v kameře
No comment. 

5) Nemám na to kameru
Je pravda, že jsem dostala dobrý foťák, ale videa jsem ještě nezkoušela, tak nevím jakou kvalitou tento stroj trpí. 

6) Neunesla bych hejtování
Co si budeme povídat. Pokud napíšu něco stupidního, je daleko menší šance, že se to provalí jako nadnárodní trapas, zatímco u videí to jde daleko snáze. 

7) Neumím mluvit
Říkejte si, že je to blbost, ale ne. Dva roky v zahraničí vám degradují rodný jazyk dostatečně. Ve Skotsku se s čechy a slováky moc nebavím, a tak češtinu používám převážně jen když volám domů. A tím nechci říct, že chytám akcent(hahahaha kéž by), ale angličtina mi kazí český slovosled. Když píšu, mám čas na opravu, ale když mluvím a jsem nervózní, je to docela katastrofa. Za dva roky mám poŕád dost daleko do perfektní angličtiny a ještě už ani neumím česky. No bomba! 

8) Nemám na to čas 
Však víte, jak (ne)aktivní umím být, když mám semestr v plném proudu. A to psaní nezabere tolik, co videa.

9) Nemyslím si, že jsem dost atraktivní a sympatická pro kamery
Na cizí lidi působím dost odměřeně a chladně - potvrzeno, nehádat se se mnou ze slušnosti :D 

Takže asi tak. Třeba jednoho dne změním názor a videa se dočkáte, ale zájem zatím nikdo neprojevil a tahle devítka je také dost proti. 
Díky za přečtení, vaše V.xx


Je tu leden, rok se s rokem dávno sešel a naše předsevzetí pomalu berou za své. 
Rok 2016 si pro nás připravil skvělé filmové a televizní novinky, které nesmíme propásnout.

Jako první tu mám největší pecku a tou jsou nové díly Akta X! Akta X patří k mým nejoblíbenějším seriálům, nicméně poslední dvě série stály za starou bačkoru. Tak budu doufat, že se tentokrát nebude místo Muldera a Scullyové spát nějaký nováček. 
Premiéra nás čeká už ke konci tohoto měsíce a já už od prosince odpočítávám každý den do prvního dílu zbrusu nové řady.  


Další lahůdkou bude animovaný film The Secret Life of Pets. Doufám jen, že nedali to nejlepší do traileru a zbytek filmu nebude nic moc. 



Pamatujete na Sněhurku s Kirsten Stewart? Pokud nemůžete tuhle upírskou bleduli vystát, ačkoliv film by vás lákal, mám pro vás další novinku. Volné pokračování této pohádkové senzace vypadá skutečně lákavě - zvlášť pro nás, co máme raději zlé královny než slabounké princezničky.



Další film je opět ze světa fantasy. Jsem fanynka hry Warcraft, takže jsem na film skutečně zvědavá!



Je libo horor?



A samozřejmě nemůžu opomenout Pretty Little Liars. Po zklamání při odhalení A skutečně doufám, že ten nesmysl nějak upraví. 



A konečně to nejlepší na konec. Svět kouzelníků z dílny J.K.Rowling je zpátky! 




A máte vy nějaký tip na film či seriál, co bude mít premiéru v roce 2016?


Když jsem byla ještě na střední, má učitelka češtiny jednoho dne prohlásila, že život není o odškrtávání položek v našem diáři cílů. Je to nejspíš asi pravda, ale takový ten bucket list má asi úplně každý. Navíc já jsem hodně cílevědomá osobnost, takže si bez svého seznamu nedokážu představit smysl života - uch, to zní fakt hrozně. 


1) Studovat v zahraničí - nejlépe ve Velké Británii.  



2) Žít v New Yorku - Londýně
3) Dostudovat a najít si pořádnou práci v neurogenetice
4) Cestování: 
Londýn  

Glasgow  
Omlouvám se, dokumentaci momentálně nemám po ruce :(
Paříž  
Omlouvám se, dokumentaci momentálně nemám po ruce :(
Vídeň  
Omlouvám se, dokumentaci momentálně nemám po ruce :(
Barcelona
Řím
Oslo
Amsterdam
Osvětim
Athény
USA
Indie
Čína
Egypt
5) Projít se po červeném koberci
6) Mít pohádkovou svatbu - a když pohádkovou, tak myslím s šaty od Elie Saab, boty od Loubotina a na hradě. S pravými diamanty. A se šťastně až do smrti!
7) Postarat se o to, aby se naši a brácha vždycky měli dobře
8) Pozitivně přispět ve věděckém bádání
9) Napsat a vydat knížku
10) Obejmout J.K.Rowling
11) Vyfotit se s JBím   - Dobře, z životních snů spojených s potkáváním celebrit jsem už asi i vyrostla, takže už by to na mém listu asi nebylo, ale bylo nebylo a bylo to pro mě docela prioritní. Dávám to sem proto, abyste viděli, jak moc jsi umím jít za svými cíli. 

(tisíc filtrů, pro jistotu)


A co vy a váš list before I die...?
V. xx
Zdravím. Rozhodla jsem se zavést novou věc na tomto blogu. Jedná se o rubriku, ve které to bude jen o mých názorech a o ničem jiném, ale o tom asi blogování trochu je, nebo ne? Jmenuje se Proč mám ráda...
Začnu s postavou, kterou všichni známe, její jméno je v dnešní době tak profláklé, že i naši vědí, o koho se jedná(bez mého vlivu). Taylor Swift. 

Já a Taylor jsme začali ještě za jejího alba Fearless, kdy jsem se tak nějak poprvé zamilovala(dobře, asi to nebylo úplně tak horké, ale tehdy mi to tak připadalo). Ona zkrátka zpívala to, co já jsem chtěla vykřičet do světa. Navíc tehdy jsem byla hodně nejistá ohledně svojí výšky. To víte, když je vám 13, 14, vši vrstevníci umí být dost omezení, co se odlišností týká. A pokud máte ve třinácti letech metr osmdesát pro všechny jste kobyla, bez nároku na dýchání stejného vzduchu jako všichni ostatní. A Taylor náhodou má stejně jako já a tehdy mi to neuvěřitelně pomohlo, protože ona si vyrazila na předávání cen s podpatky a nikomu se za to rozhodně neomlouvala. 
Později přišlo období, kdy jsem Taylor moc nemusela, to víte, bulvár a já byla ke svému okolí dost striktní(totéž celebrity a tak). 


Pak jsem se ovšem přestěhovala do Skotska a pokud máte kolegu, který je v šestadvaceti posedlý Taylor Swift, tak nějak si k ní najdete cestu ať se děje, co se děje. Nicméně až teď si uvědomuji, že Taylor je i přes všechno popichování na twitteru, přes bulvární kecy a podobný kraviny jeden z nejlepších vzorů, jaké moderní mladá cílevědomá dívka může mít. Taylor možná není nejlepší zpěvačka pod sluncem, ale koukněte, kam až to dotáhla! Obyčejná holka s kytarou, která začínala stejně jako kdokoliv z nás. Měla a má pořád stejné trable s klukama, čas od času o sobě pochybuje a nevěří si. Prostě holka z davu, co si šla za svým. 



A co se týká těch všech kluků a vztahů, kterýma si prošla a nebylo jí to dost dobré. A co jako? Randila s Joe Jonasem a nezdálo se jí to? Možná proto, že asi nebude takový ideál z plakátů, jak si ho fanynky představují. Však víte, jak to bývá s těmi perfektními kluky, které vám každá holka závidí, ale po pár rande zjistíte, že to tak horké zase nebude. V tom se mi Taylor líbí. Jí je jedno, kdo ti kluci jsou. Nefunguje to? Fajn, necháme toho, nebudu se do něčeho tlačit, jen abych s někým byla. Spousta lidí říká lepší něco, než nic. Já říkám lepší nic, než polevit z nároků. A Taylor nám všem ukazuje, že je v pořádku nespokojit se s průměrem, ale jít si za tím, co opravdu chceme. 




A až opět někdy narazíte na titulek s tím, jak Taylor válčí s nějakou kolegyní z hudební branže, vzpomeňte si na to, co se stalo s Nicki Minaj. Nicki jí bez pardonu napadla a proč? Protože Taylor má perfektní postavu a Nicki se zmohla tak maximálně na implantáty do zadku a to podle ní byl důvod, proč nedostala nominaci na video roku? Ne Nicki, ono to o postavě nebude, ono to bude spíš o tom, že tvá hudba stojí za starou bačkoru, o videích nemluvě. Nicméně, Taylor se ještě ve finále omluvila jí a nabídla jí, aby s ní šla na podium pro cenu? A kdo z toho ve finále vyšel v médiích jako ta špatná? Ano Taylor. A teď si vzpomeňte, kolikrát na vás vaši spolužáci začali házet špínu, pomlouvat vás a vy jste se sami sebe zastali? Jak to dopadlo? Byli jste ti špatní vy. 


Chci tím říci, že Taylor nám pomáhá uvědomit si, že pokud jste něco dokázali nebo pokud máte něco, co ostatní ne, vždycky vy budete ti, kdo ponese vinu na neúspěchu ostatních. Ale nesmíte se zastavit, musíte jít dál. Tak jako Taylor.

A co vy a Taylor? Máte někoho, kdo vás inspiruje podobně jako mě Taylor? 
V.xx


Kdysi dávno jsme si v několika bodech shrnuli, jak to chodí u maturity. Dneska, už více jak tři roky po mém vlastním maturitním plese ráda zavzpomínám na divoká léta na střední škole. 

1) Ráno vstanete o tři hodiny dříve, než jste plánovali. Super, zrovna dneska musíte mít ještě větší kruhy pod očima než obvykle. 
2) V koupelně zjistíte, že vaše vlasy jsou ale úplně nemožné. To je však fuk, kadeřnice to napraví. 
3) Nenapraví. Vaše první zastávka je u kadeřnice, která prská už od první minuty vaší ne příliš levné návštěvy. Jste pomalu ale jistě zralá na panáka tequily. 
4) Kdyby někdo vedle vás škrtnul zápalkou, jste docela určitě v háji. Ve vlasech máte tři tuby laku na vlasy, ale účes je díky bohu na světě, ačkoliv vás kadeřnice stála pomalu více než samotný maturák. 
5) Jdete na nehty. Tentokrát zamíříte do asijského salonu, který je pověstný užíváním nezdravých produktů, ale kadeřnice vás finančně vyšťavila natolik, že si nevybíráte. 




6) Sedíte v křesílku s rukami v troubičkách a litujete, že si nevybíráte. 
7) Prsty vás pořád pálí, ale jste na cestě ke kosmetičce, protože si s líčením tolik nevěříte a make up od Rimmelu tentokrát vskutku moc neposlouží - nemíníte se chodit upravovat každé tři minuty.
8) Už teď jste vyčerpaná, ale musíte vydržet. Vyžahnete tedy galon kafe a zamíříte pro šaty a následně do sálu.
9) V šatně se všichni scházíte. Nebyla jste tak nervózní, ale ostatní očividně nervózní jsou a to vás znervózňuje. 
10) V šatně zjišťujete, že vám šaty padají, protože jste v rámci předmaturákového stresu shodila pět kilo. 
11)  Potlačujete panický záchvat pláče. 
12) Nebrečíte, jelikož byste si rozmazala dost drahé líčení. 



13) A tak raději do sebe kopnete panáka. Nebo pět. 
14) Snažíte se prodat nějakou tu tombolu zatímco všichni nervózně běhají kolem. 
15) Ta otravná kráva, kterou nemůžete obvykle vůbec vystát, si nyní vysloužila vaši čirou nenávist, protože všechny stresuje ještě více, než doposud. 
16) Všichni se řadí na předtančení. Napětí by se dalo krájet. Vy a spolusedící do sebe pro jistotu kopnete dalšího panáka, protože ta půlka flašky, co jste do teď vyžahli, nějak vůbec nezabírá. 
17) První tóny se musí rozeznít každou chvílí. Ovšem vám se právě teď začalo chtít strašně ale strašně moc čůrat a představa desetiminutového předtančení vás nutí k hysterii. 
18) Tak a začalo to! 



19) Zkazila jste první tři kroky, ale pomalu se do toho dostáváte, ačkoliv znervózníte pokaždé, kdy tancujete poblíž učitelským stolům. 
20) Všechno se povedlo, všichni tleskají. 
21) Zjišťujete, že se to tedy ale až tak nepovedlo, protože se vám rozeply šaty/rozpadl účes/ztratila jste naušnici. 
22) Je vám to fuk, vše napravíte a řadíte se na promenádu. Kopnete do sebe dalšího panáka. 
23) Kráčíte prostředkem sálu a doufáte, že se nevysekáte. Že na vás nevyšla vaše píseň je vám upřímně fuk!
24) Nevysekáte, ale zasáhne vás desetikoruna a na rameni se vám modrá docela hezká modřina. 
25) Přebíráte šerpu a skleničku se šáněm. 




26) Nervózně čekáte v půlkruhu se sklenkou v ruce modlíc se, aby to skončilo co nejdřív a vy mohli vyžahnout onu šampusku. 
27) Šáňo bylo předražené ačkoliv chuťově připomíná splašky. Nu co, alkohol je alkohol. 
28) Tanec s rodiči - tanec s učiteli jste taktně vynechala. 
29) Už víte, po kom neumíte tancovat. Táta vám pošlapal nohy, ale samotný tanec si užívá víc než vy pití alkoholu tento večer. 
30) Konečně jste volná. Přátelé si vás stahují ke stolu, kde vás decentně do-opijí.
31) Komunikace s vámi je nemožná. Panáky, co jste si dala v průběhu večera se projevily a alkohol od přátel pomáhá. 



32) Je čas půlnočního překvapení. Děsí vás to, sotva stojíte na nohou. 
33) V šatně zjišťujete, že spolusedící drží krok a tak se vzájemně podpíráte. 
34) Z půlnočka si toho moc nepamatujete, ale asi jste neupadli a pořád žijete. Fuška! 
35) Ani nevíte jak, ale už je konec a čas odchodu na mazec. 
36) Po cestě bavíte celé okolí, protože sotva formulujete slova, ale cítíte se až podezřele čilí. 
37) V pochybném putiku, kde máte maturákovou afterparty zjišťujete, že největší partymeni vaší třídě spí na stole zatímco nenápadné oddělení študáků řádí kolem tyče. 
38) Přehodnocujete své priority. 
39) Pít či nepít? To je oč tu běží!
40) Pít! Kocovina vás docela určitě ráno zabije, ale rozhodně pít! 



Rok 2016 je tedy již v plném proudu a většina z nás má hromadu plánů pro tento rok. Pokud jedním z nich je i výlet do Velké Británie, je tento článek právě pro vás.
Než jsem se přestěhovala do Skotska, v Británii jsem byla hned několikrát, ale i tak jsem spoustu věcí objevila až teď, když tady bydlím. Ono jako turista toho zas až tolik neturistického neobjevíte. Takže nečekejte rady jako jít do Primarku nebo koupit si Tobleronku v Poundlandu. 

Takže co tedy? 

1) Iron Bru!
Co to vlastně je? Skotská limča populární překvapivě právě ve Skotsku(Nevím, co je na tom pravda, ale Skotsko je jako jediná země na světě, kde nevede v prodeji Coca Cola, ale Iron Bru). Mně osobně to moc nešmakuje, ale za zkoušku to stojí. Pokud hodujete alkoholu, hodně se to pije s Vodkou. 


2) Charity Shop
Britský ekvivalent k našim bazarům a second-handům. Nicméně u nás jsou sekáče vnímány dost negativně a pod úroveň(vlastně ani nevím proč, když vezmu v potaz, že průměrný čech si nemůže dovolit nakupovat v běžných obchodech s oblečením tak, jako cizinci v zahraničí), ale v Británii je tomu jinak. Navíc u nás se v bazarech musíte prodírat pralesem nevkusu, ale britské charity shopy mají obvykle pouze nositelné oblečení, které je skoro vždy téměř nenošené. Mimo jiné zde najdete spoustu DVD, knih a CD - o dost levnější alternativa než HMV. Já osobně nakupuji DVDčka jen v charity shopech(Například série chirurgů... HMV 30 liber, Charity shop 3 libry. A hraje to úplně stejně). 


3) Kasíno po zavíračce
Věc, která mě po hospodách a kasínech v kostelech zarazila asi nejvíce, je časté chození do kasína. Nevím, jak to chodí v Anglii, ale ve Skotsku jsou docela přísná pravidla ohledně hospod a hospodaření s alkoholem. Takže takové to naše leje se dokud je komu, skutečně nefunguje. Ve dvě nebo tři ráno je zavřeno a tůdle nůdle. Ovšem existuje alternativa, jak pokračovat v párty i v brzkých ranních hodinách, a tím jsou kasína. Pokud vycestujete po 18.narozeninách, doporučuji kasíno v těchto hodinách navštívit už jen proto, že je to skutečně jiný svět - mimochodem ono tam moc lidí hrát nechodí - my tam chodíme po práci na jedno nebo na jídlo :) 


4) Akustické večery
Nevím, jak jinde po ČR, ale v Plzni nic podobného v takové míře nevedeme. Nicméně Britové si zakládají na dobré hudbě, a tak ve všech městech fungují akustické večery, kdy obvykle místní zpěváci zpívají čas od času své songy nebo covery. Bohužel vám neřeknu kam v jakém městě jít krom Aberdeenu, ale existuje strýček google. Nebo zajděte do jakkéhokoliv baru a zeptejte se. Barmani se mezi sebou znají, a tak ví, kde se co děje. Určitě vás někam nasměrují. 


5) Cheddar
Asi se divíte, proč zmiňuji něco tak triviálního jako je sýr. Ale věřte mi. My Cheddar tolik nemáme, oni naopak nejedí skoro žádný jiný typ sýru. Pokud patříte mezi milovníky sýrů jako já, zamilujete si jej. Já osobně mám nejraději extra uzrálý(Extra Mature) a Vintage CHeddar. 

6) Sweet Potato Fries
Nejlepší věc na světě! Pokud jste sweet potato fries ještě nevyzkoušeli, vřele doporučuji. Asi si říkáte, fuj, sladké brambory - věřte, že má první reakce byla stejná. Ale jsou skutečně obstojné. Zvlášť se soured creamem(něco jako naše krémová zakysaná smetana). 













Tak a je to tady. Rok 2016. Za několik měsíců mi bude už 22(ale fuj!), budu mít za sebou půlku cesty k titulu BSc a tak nějak mám pocit, že to celé bude stát za pendrek, protože jsem už moc stará. 
Nicméně se připojím k většině bloggerů a zrekapituluji rok 2015. Oproti předchozímu roku se ten loňský zdá skutečně nudný, ale ne každý rok vás čeká splnění životního snu, takže se s tím budu muset smířit. 
Takže, kdy byl rok 2015 nezapomenutelný?  

Když se na internetu objevila záhada zlatomodrých šatů.


Když jsem jela na koncert Charlie XCX.


Když jsem našla svoji dvojnici(ne fakt, krást identitu není cool)


Když jsem se stala registrovaným dárcem orgánů.


Když jsem poprvé zvládla laborku aniž by se mi chtělo brečet.


Když jsme měli staff párty na pláži.


Když jsem si nechala vytetovat tuhle velkou kéru. 


Když jsme s našima a bráchou cestovali.


Když jsem poprvé viděla Karlštejn naživo


Když jsme jeli do Lidic. 


Když jsme se s kamarádkou Marion přestěhovaly. 


Když se mojí kamarádce, kterou znám doslova od porodnice, splnil životní sen!


Když jsem utratila 130 liber za kosmetiku v jedné transakci.



Když jsem trochu nezvládla svou oslavu 21.narozenin


Když jsem slavila Halloween v práci


Když jsme měli party v Bradavickém stylu


Když v květnu sněžilo


Když jsme vyrazili na Fall Out Boy



Když jsem oslavila Silvestra s mojí českou bandou

A jak se líbil rok 2015 vám?


Přeji vám všechno nejkrásnější v roce 2016!