Studium v Čechách vs. Studium v UK

Dobré odpoledne. Jak jste si všimli, teď můj blog zeje prázdnotou. Je tomu tak, protože jsem se právě přestěhovala a wifi připojení je stále ještě na cestě. Navíc se mi blíží zkouškové, a tak se na Uni skutečně věnuji studiu a ne blogování. Nicméně, stejně jako Vánoce se blíží i uzávěrka přihlášek na školy v UK. Přesně proto přináším článek, ve kterém srovnávám univerzity v Británii a univerzity v čechách, protože mám zkušenosti s obojím. 
Pokud máte pocit, že jste něco takového už někdy četli, je to možné. Článek je starší zkopírovaný z mého starého blogu(zdravím Bronxy čtenáře) a vznikl téměř rok zpátky, kdy jsem byla ještě rozzývený prvák a nezkušené naivní kuře. Ale i tak doufám, že se vám bude hodit! 

1) Přijmací řízení - Začneme hezky od začátku. Je důlěžité se na školu vůbec dostat. V ČR jsou přijímačky různé. Každá škola to má trochuu jinak, záleží hodně na oboru. Ve většině případech můžeme počítat s náročným testem potažmo následujícím kolem v podobě ústního přezkoušení. V UK to funguje úplně jinak a osobně si myslím, že je to daleko lepší systém než funguje u nás. Přihlášky na školy se podávají cca do půlky ledna(pokud chcete na medicínu případně Oxford či Cambridge, uzávěrka je tuším že už kolem listopadu) přes stránku UCAS.com. Zaplatíte si buď 12 liber za jednu přihlášku, pokud jich chcete víc, suma je pokud si dobře vybavuji asi 25 liber s tím, že máte možnost odeslat 2-5 přihlášek. Už cena přihlášek se dost liší, vzhledem k tomu, že za pět přihlášek v UK zaplatíte stejně jako za jednu u nás. Navíc pro většínu britů je 25 liber jako pro nás padesátikoruna. Vaše přihláška musí obsahovat motivační dopis, kde vypíšete, proč chcete studovat zrovna tento obor a co pro to ve svém volném čase děláte. To považuji za velice výhodné, protože se na dané obory dostanou pouze ti, kteří o to mají skutečně zájem. To je bohužel nevýhoda českých škol - můžete se celý život zajímat o psychologii, pak se špatně vyspíte, pokazíte test a na vaše místo se dostaně někdo, kdo si to náhodou dobře natipoval a přihlášku si podal, jen aby by někde na škole.
Dalším bodem, který musíte splnit je reference od někoho z vašich učitelů. Zadáte kontakt a samotná škola už si vyučujícího zkontaktuje se žádostí o doporučení vaší osoby. Samozřejmě, že je asi nejlepší zažádat učitele dějepisu, pokud hodláte studovat historii, ale vy jako zahraniční studentni raději požádejte angličtináře, se kterým máte dobrý vztah. Reference je hodně důležitá v otázce přijímacího řízení.
V neposlední řadě po vás budou chtít zkoušky, v našem případě maturitu. Pokud ji ještě nemáte, musíte vyplnit známky, které očekáváte. A vzhledem k tomu, že většina škol po vás bude chtít průměr maximálně 1,2, máte povolenu jednu dvojku. Navíc si musíte ohlídat, co za předměty po vás chtějí. Pro zahraniční studenty je to obvykle jen jeden předmět z předepsaných - například na můj obor britové musí mít A-levels z chemie, biologie a psychologie, ale mně stačil jen jeden z těchto předmětů. Pokud se na školu dostane, ale nemáte ještě splněnou maturitu, budete přijati podmínečně s tím, že musíte známky dodat později. Co se týká zkoušek z angličtiny jako jsou Cambridgské zkoušky a tak, většina škol je má v požadavcích, ale po mně nikdo nic nechtěl - pokud chápu dobře, bylo to asi díky jedničce z maturity z angličtiny(což je docela sranda, protože CPE zkouška se rozhodně nedá s primitivní maturitou srovnávat).

2) Co vlastně studuji? V tomto odstavci bych ráda shrnula všechno o průběhu výuky a tak podobně. Na rozdíl od českých univerzit se nemusíte lopotit s osmi předměty za semestr, kdy sedíte ve škole od nevidim do nevidim. Moje škola funguje na kreditový systém s tím, že za školní rok musím nasbírat 120 kreditů. Každý předmět má 15-30 kreditů, takže to vychází přibližně 4 předměty na semestr. Super ne? Předepsané mám tři na každý semestr s tím, že další si volím. Skvelé je, že ačkoliv studuji pod School of medical sciences, můžu si zvolit doslova a do písmene cokoliv. Od literatury přes fyziku po právo.
Systém výuky se liší v závislosti na tom, co vlastně studujete. Většina humanitních předmětů má dvě hodinové přednášky a jeden hodinový tutoriál(řekněme cvičení) týdně. Pokud studujete humanitní obor na britské univerzitě, ve škole skutečně moc nepobudete. Oproti tomu v knihovně strávíte víc jak půlku studentského života. Zkrátka a dobře, oproti českým univerzitám, v UK nedostanete titul z humanitního odvětví zadarmo. Řekněme, že humanitní obor nevyyyžaduje žádné logické chápání, respektive se to zkrátka stačí nadrtit. Jenže v UK si můžete být skutečně jistí, že si to rozhodně vydřete stylem, že po promoci z vás bude kapat krev. Vím to i z vlastní zkušenosti, protože jsem si v prvním pololetí dala jako volitelný předmět Historii dvacátého století a moh zodpovědně říct, že humanitní předmět už si nikdy nezvolím, protože i v prváku toho bylo až nad hlavu.
Oproti tomu obory jako studuji já, kde potřebujete trochu logické myšlení a tak podobně, fungují trochu jinak. Většina těchto oborů má tři hodinové přednášky týdně a jednou za dva týdny dvou až tří hodinové laborky(opět můžeme přirovnat ke cvičení). Strávíte sice ve škole víc času, ale pokud danou látku pochopíte, doma se už tolik šprtat nemusíte. Je to vlastně za odměnu, že jste se narodili obdařeni nějakou tou logikou.
Co se týká rozvrhu, samozřejmě se to liší podle univerzit, ale chci říct, že se nemusíte obávat první přednášky v sedm ráno a poslední v osm večer každý všední den jako tomu mnohdy bývá v Čechách. Navíc drtivá většina univerzit sestavuje rozvrh tak, aby student měl kromě víkendu ještě jeden den volna. Na Aberdeen uni je to konkrétně středa.
Britské univerzity si zakládají na stoprocentní docházce na praktikách, laborkách, tutoriálech, zkrátka na obdobách našich cvičeních. Samozřejmě že existují omluvenky, ale Rodinné důvody vám nikdo neuzná zvlášť pokud jimi omlouváme kocovinu, která nám brání vůbec vstát z postele.
Co se přednášek týká, ty stejně jako v ČR povinné nejsou, ale docházka se doporučuje. Na druhou stranu, všechny materiály z přednášek a mnohdy i celé záznamy najdeme na internetovém portálu školy, což se na českých univerzitách moc často nestává.

3) Zkoušky. Už jen z toho slova máte osypky? Já také.
Na univerzitách v UK nefungují zápočty jako takové. Stačí splnit docházku na tutoriálech, vypnit testy na internetu, napsat esej, cokoliv vám zadají. Většina z toho se také započítává do výsledné známky.
Samotné zkoušky jsou také trochu jiné než u nás. Opět je tu rozdíl mezi humanitními předměty a předměty technického či přírodovědného rázu. Humanitní předměty jako historie nebo filozofie jsou psané ve smyslu dostanete zadaných šest otázek, tři si vyberete a odpovíte na ně v krátké řekněme eseji. Počet slov se různí podle předmětů a ročníků. Já z historie měla napsat 600 slov ke každé otázce. Co setýká ostatních předmětů(v mém případě Introduction to medical sciences, psychology a chemistry for life sciences), jednalo se o testy 'abc'.Dejme tomu, že je to skutečně snadnější než psané zkoušky, i když to je asi dost možná věc názoru, protože i u testů abc jsem se dost zapotila. Nutno dodat, že některé předměty mají zkoušku kombinovanou, v mém případě to byla chemie, ale tam šlo vpsaných odpovědích spíš o postup při výpočtech než o nějaké dlouhé recitování toho, co jsem kde načetli.
Na konec odstavce o zkouškách dodám asi to nejlepší. Neexistje nic jako ústní zkouška. Proč? Protože u ústních zkoušek je dost problém s objektivitou.Ústní zkoušky jsou pro někoho výhodné, pro někoho nikoliv. Záleží na vašem vztahu s profesorem. Tomu se chtějí britské univerzity vyhnout.

4) Studentský život. V tomto ohledu vnímám rozdíl mezi Británií a Českou Republikou asi úplně nejvíc. Jak už vyplývá z rozvrhu, je patrné, že briské univerzity podporují soukromý život. Nabízejí spoustu aktivit v rámci různých sportovních klubů, society a tak podobně. Máte čas na brigádu - dokonce se od vás tak nějak očekává, že budete pracovat, i když žijete s rodiči nebo jste na studentské půjčce(případ místních studentů) a peníze na střechu nad hlavou nepotřebujete. Alespoň to mi řekl můj osobní poradce - další věc, univerzita se vám snaží pomoct jak jen to jde. To je jedna z věcí, kterou jsem zapomněla zmínit v předchozím odstavci. Na rozdíl od většiny českých univerzit, britské univerzity se vás nesnaží potopit a nepustit vás do dalšího ročníku.
Zpět k otázce práce. Jak jsem zmínila, tak nějak se to od vás očekává, a upřímně se tomu nedivím. Naučíte se nějaké zodpovědnosti a je to rozhodně zkušenost, která vám pomůže do budoucna, až budete hledat práci v oboru. Je tedy pravda, že ne každý kdo nemusí, tak pracuje. To už je hodně individuální otázka a záleží na studentovi.

5) Národnostní rozdíly. Abych pravdu řekla, skutečně nevím, jak tento bod pojmenovat. Možná by bylo trefnější, jak čech přežívá v zahraničí, to posuďte sami.
Jedním z obrovitánských rozdílů, který vnímám asi nejvíc, je, že jsem najednou jedna z nejstarších v ročníku, ačkoliv jsem vždycky patřila k těm úplně nejmladším. Není to však tím, že jsem měla rok po maturitě pauzu. V Čechách jde většina lidí na univerzitu ve dvaceti. V Británii, tedy tentokrát konkrétně ve Skotsku(Anglie to má jinak) můžou lidé na školu už v sedmnácti letech(upřímně lituji těchto mláďat o freshers weeku). Je tedy pravda, že těch sedmnáctiletých na uni moc nepotkáte, ale čerstvých osmnáctek je tu požehnaně. A musím se přiznat, že jen ty dva roky mmohou být propastným rozdílem. Máme dost kamarádů, kterým je osmnáct a mám je opravdu ráda, ale v mnoha ohledech jsou to ještě puberťáci. Vím, že já samotná nejsem žádný moudroň, ale jak jsem již řekla, dva roky jsou v tomto věku skutečně rozdíl. Stačí si jen vzpomenout, jaká jsem byla dva roky zpátky. Proto čas od času mají studenti jako já pocit, že trochu vyčnívají a nezapadají, nebo spíš ani nechtějí v některých případech zapadat.
Ohledně náročnosti výuky v prváku.. Pro studenty ze střední Evropy je prvák poměrně snadný. Je to tím, že ačkoliv se to nezdá, máme skutečně kvalitní systém středního a základního vzdělání. Nebudu tu rozepisovat jak funguje systém v UK, to je na další sáhodlouhý článek, ale zkrátka oproti Britům máme mnohem širší okruh přehledu a víme víc do hloubky. Takže prvákem, který slouží jako ročník, který všechny dostane na stejnou úroveň, propluje student z ČR i doela snadno. Oproti tomu, slyšela jse, že drhák je docela makačka. Tak uvidíme.
Navážu na předchozí podpod ohldně náročnosti výuky. Problém, na který můžeme často narazit, je, že spousta znaostí je pro nás automatická a tak nějak naprosto jasná. A tak často nedostaneme dobrou známku jen proto, že nerozepíšeme postup nebo nevysvětlíme odbornym termín, který užijeme, protože dannou pro nás základní znalost pokládáme za samozřejmou.



No to je asi vše, pokud máte otázky, rozhodně to do mě valte, ve volném čase ráda odpovím. Doufám, že tento článek někomu pomůže :)

Legalizace marihuany? Aneb hulím, hulíš, hulíme!

Jak už název napovídá, dneska se společně podíváme na téma, které je poslední dobou poměrně dost rozebírané ačkoliv se stále potýká s jistou vlnou kontroverze, a tím je všem asi dobře známá tráva.

Pokud se vrátíte z dovolené z Amsterodamu, vaše okolí vás pravdépodobně zahrne otázkami typu "A dobrý?" S potutelným výrazem ve tváři, protože se vás pravděpodobně nikdo neptá na ohromnou architekturu a historii města. Totéž asi nastává i ve Spojených státech, pokud si někdo udělá výlet do Colorada. 

Už řada let se vede diskuze, jestli je tráva skutečně tak škodlivá, jak nás na základkách učitelé varovali. A čím více se do toho šťourá, tím více se ukazuje, že to takový zátah pro tělo nebude, a že naopak ǔcinky mohou být i příznivé, co se lékařského pohledu týka. A to už vůbec nemluvím o individuálním prožitku(:D). Ale nechme téma léčba konopím stranou. 

Po legalizaci marihuany v Coloradu, průzkumy ukázaly, že kriminalita klesla a ekonomika naopak povyrostla. Otázkou je, jak moc to souvisí se samotnou legalizací, ale výsledky jsou zkrátka takové. 




Asi jste už někdy narazili na facebookový obrázek, co nedavno koloval facebookem o tom, že selfie zabilo víc lidí než samotné hulení. Ačkoliv to asi nebude tak jednoduché, něco na tom je. Minulý rok jsme dokonce měli přednášku z předmětu Medical Sciences o marihuaně a světe div se, i náš profesor nás tak trochu nabádal, abychom to aspoň zkusili(pokud jsme již tak neučinili). A tak mi to nedalo a začala jsem o tom trochu bádat a to v porovnání s alkoholem, který je téměř po celém světě legální. A k čemu jsem dospěla? Jak je možné, že alkohol je legální a tráva ne?! Stačí se na to podívat se selským rozumem. Závislot na alkoholu vás pravděpodobně zabije, pokud budete mít štěstí "jen" vám to oddělá játra a vy budete čekat na transplantaci. S trávou to taky není jednoduché, ale vzhledem k tomu, že závislost je víceméně psychická, s nejvetší pravděpodobností se z toho vyhrabete "snadněji". Nebo například předávkování. Otrava alkoholem může mít fatální následky. Když se "přehulíte" vlastně se mic moc nestane. Budete chvíli mimo, kolem vás budou létat papouškové a stěny budou tančit sambu. Po pár hodinách jste zase fit a to i bez pomoci ostatních. Při intoxikaci alkoholem odpadnete. Doslova. Můžete začít zvracet a udusit se, můžete upadnout až do komatu a to není skutečně žádná legrace. Takže to k našemu menšímu porovnání. 



Co se týká takového toho osobního nadhledu. Bydlím ve Skotsku, polovina mých přátel a znamých jsou skotové a vím, jak to tu chodí. S alkoholem to tu je skutečně jinak než v čechách. Pravidla jsou přísnější, na druhou stranu, asi pro to je důvod vzhledem k tomu, že v čechách si jdeš sednout a pokecat a k to u máš pár drinků. Ve Skotsku je to piješ dokud nepadnež na podlahu. To je první věc, proč mě tolik udivuje, že alkohol je s takovým přístupem tolerován a legalizován a tráva, která je poměrně mírumilovná, ne. Co se týká hulení jako takového, nebudu lhát. Až na pár vyjjímek asi neznám nikoho, kdo by si tu občas nedal. Abych trochu oponovala všem těm plusům, mimo jiné také vidím, co to s lidmi dělá. Pár kamarádů si dá občar, pro rekreaci. Pár kamarádů dá jointa ráno, v poledne i večer a je to znát. Na druhou stranu v těchto případech bohužel nekončí jen u trávy, ale jde to dál. 

Takže můj názor je asi takový. Myslím si, že marihuana je daleko snesitelnější než alkohol, takže Ano legalizaci, ale jako se vším. Všeho moc škodí.

A co vy a toto téma? Jste pro nebo proti legalizaci? Zkusili jste někdy marihuanu v jakékoliv posobě(hašiš, joint...)

Podzimní favorit: Eight Hour Cream od Elizabeth Arden

Dobrý podvečer. Podzim je už dávno v plném proudu a v upršeném Aberdeenu je celá podzimní atmostféra ještě mrzutější než kdekoliv jinde v Británii. Nicméně s ranními mrazíky se už asi potýkáme všichni stejně tak se suchou kůží a popraskanými rty. A přesně proto přicházím s recenzí na tento zázrak ze světa kosmetiky. Jsem si jistá, že jsem už tento produkt někde zmínila, ale dneska to pořádně rozepíšu, protože jsem tento skvost řádně docenila až teď. 

Tento krém se dá použít viceméně kdekoliv a jakkoliv(tedy nejezte to, ale víte, jak to myslím). Není parfémovaný, takže by neměl dělat neplechu ani v případě, že trpíte na ekzémy a tak podobně. Je hodně mastný, a tak je vhodný především na suchá místa na vaší pokožce, například lokty a tak dále. Já osobně občas přetřu i rty, protože mi v tomto počasí často praskají. Jako prevence naprosto úžasný! A opět další plus, které můžeme připsat víceméně většině těch lepších značek, není ho třeba moc, právě naopak, a tak dlouho vydrží. 



Krém bych přirovnala k zázračnému kelímku od Oriflame. Výhodou je samozřejmě množství a hlavně obal. Jestli jste někdy měli zázračný kelímek, víte, jak blbě se to z toho doluje. Elizabeth Arden zvolila tubičku a je to daleko pohodlnější a jednodušší. 

Cena se pohybuje kolem 25£ v kamenných obchodech jako je boots, ale jsem si jistá, že na i ternetu můžete jít s cenou daleko níže. Na druhou stranu pořád je to docela dost a pokud nemáte po ruce zrovna 700kč na vyhození, zázračný kelímek od Oriflame se pohybuje tuším kolem 149kč a to už je lidová cena za obdobný výsledek. Jen bacha, kelímky jsou parfémované, tudíž můžou podráždit vaši pokožku. 




Kam po škole aneb chci řádný titul s uplatněním

Dobrý večer, tentokrát zdravím především letošní maturitní ročník. Co si tak vybavuji, v tomto období jsem již měla po maturáku a trápila se s tím, kam vlastně po škole. Se zdravotnickým lyceem možná tak na medicínu, pokud jsem nechtěla dělat zdravotní sestru, ale můj sem nikdy nebyla nemocnice jako taková, a tak jsem docela okatě laškovala s humanitními obory. Zaplať pánbůh, že jsem se na první pokus na Karlovu Univerzitu nedostala, protože jsem přesvědčena, že studium nějakých mezinárodních vztahů by mi asi nesedlo. 

Nicméně dnešní článek zaměřím obory z okruhů lěkařských věd, protože hnát se do kvantové fyziky není ideální, když jste v životě neslyšeli slovo Boson(teď mluvím samozřejmě o sobě). Chci krátce představit nějaké obory, do kterých se můžete pustit a ani nevíte, že existují, protože u nás se věda evidentněaž tak neřeší. Ale hlavně, že máme půl republiky promovaných magistrů v oboru teatrální historie umění Lucemburska. No nic, pojďme na to. 

Neurovědy: Začnu hezky sobecky s tím, co studuji. Wikipedia charakterizuje neurovědy jako vědecký obor o nervové soustavě, což je víceméně fakt. Je to ale daleko zajímavější. Od psychologie přes patologii klidně až po kvantovou fyziku a to bez legrace. Mozek je skutečně neprobádaná půda, takže je prostor pro objevy a uplatnění je v posledních letech vysoké, protože se teď o mozku a nervové soustavě mluví víc a víc. 



Genetika: Tak tady asi všichni tušíme, vzhledem k tomu, že genetika je součástí biologie na středních školách. Ještě letos jsem přemýšlela o výměně neurověd za genetiku, ale nakonec jsem se rozhodla zůstat u neurověd a jít na neurogenetiku na Mastera(řekněme nás inženýr, magistr). Opět genetika může obsahovat úplně všechno, jak už jsem zmínila neurogenetika, vývojová, evoluční, lékařská, prostě cokoliv vás napadne. Víceméně.

Embryologie: Obor zaměřující se na studium vývoje gamet, plodů, oplodnění jako takového a také onemocnění a poruch před narozením. 

Imunologie: Disciplína zabývající se všemi aspekty imunitního systému, ať už zdravého nebo nemocného. To samozřejmě vede i k výzkumu onemocnění imunitního systému.

Microbiologie: Studium microskopických tvorů jako jsou viry, bakterie, plísně a tak podobně. Zajímavý obor, hodně se dostanete do kontaktu s informacemi o nákazách a tak podobně. 

Molekulární biologie: Biologie na molekulární úrovni. Letos mám molekulární biologii genu a je to docela masakr z hlediska chemie, která je mou slabší stránkou. Na druhou stranu mě to baví.

Další obory, které rozhodně stojí za zmínku jsou Sportovní vědy, farmakologie, biotechnologie, biochemie, fyziologie, vývojová biologie a tak dále. Pokud vás něco podobného zajímá a nevíte na koho se obrátit, napište a já zjistím co můžu. 


Halloween 2015

Dobrý večer. Jak asi tušíte, včera se v angloamerických zemí slavil i v čechách a na slovensku dobře profláknutý Halloween. 

(Fiona? Avatar?! Ne!! Víla!)


Byl to už můj druhý Halloween, ale až letos jsem si uvědomila, jak moc populární tato tradice v Británii je. Stejně jako loni jsem Halloween strávila v práci a musím říct, že jsem skutečně o nic nepřišla, protože na celý týden se celý podnik proměnil v dům hrůzy. Například standartní výbava baru - rakev. 

(Standartní pracovní oděv)


A jak tomu tak bývá, kostýmy se to jen hemžilo. Bohužel letos byly kostýmy vskutku propracované, nic moc mě extra nezaujalo(snad až na týpka, co se převléknul za bláznivou cikánku s kytarou, co se na Union Street skřehotáním snaží vyžebrat peníze od opilých spoluobčanů). 

(Originalitou jsem moc nezářila. AHS se poslední dobou dost rozmohla)


Nicméně, krom chlubení se vlastní Halloweenskou uniformou chci zmínit, že poslední dobou pozoruji negativní vlnu ze strany Čechů, co jsou nespokojeni s převzatými zvyky(pravda, v polovině případů mi osobně připadá, že se dotyční snaží být cokoliv, jen né mainstream, ačkoliv u toho stejně zůstanou, protože v dané situaci papouškují názor většiny). Já osobně na celou situaci mám trochu jiný pohled a těžko budu svůj názor srovnávat s ostatními, když tady v Aberdeenu není na mé dušičky zvědavý. Pointa dnešního článku není moc o mém povidání, ale spíš o vašem. Pojďte rozjet menší diskuzi, docela bych ráda znala váš názor(protože píšu přeci jen hlavnro vás a né pro sebe). 



Slavíte Halloween nebo jen dušičky? Co říkáte na převzívání cizích tradic(docela zásadní otázka v souvislosti s uprchlíky, že?:D)? Pokud slavíte i Halloween, budu ráda, pokud se pochlubíte s vlastními maskami!