Meet some lovely creatures!

Za pár týdnů to bude již rok, co jsem se vydala do Skotska začít s velkou nadsázkou svůj nový život a s tím přichází další neméně důležité výročí, které souvisí s drahou životní zkušeností aneb jak jednat s idioty, a to je rok od mé první šichty za barem.

It is gonna be a year in a few weeks since I moved to Scotland to start my ‚brand new life‘. Needless to say there is another equally important anniversary what is strongly connected to valuable experience – how to deal with idiots. It is gonna be year since my very forst shift behind the bar as well.

Musím říct, že po roce práce v tomto odvětví mě máloco překvapí, ale včera se opět našel případ, který mě doslova vyvedl z míry. Asi nemusím nikomu vyvsětlovat, že někteří zákazníci by udělali lépe, kdyby se raději stranili společnosti, ale za svou krátkou kariéru jsem narazila na několik prvotřídních kousků, a po včerejšku jsem si řekla, že vytvořím jakousi hitparádu na základě vlastních zkušeností.

After one year of working in bar industry there are just few things what can even surprise me but I was led aback last night once again. I bet there is no need to explain that some customers are better home but in my short bartender career I met few really hilarious pieces so I decided to make little top list based on my own experiences.

1) Za barem je občas pěkné horko. Moc lidí, méně kyslíku a klimatizace nestíhá. Chápu to. Opravdu ano, ale nikdy jsem nezažila takové horko, abych si musela sedět u stolu jen v podprsence. Vím, že pro paní středního věku může být sledování basketbalového zápasu docela fyzicky náročné ale nemyslím si, že ukazování podprsenky celému baru jejímu týmu nějak pomůže. A navíc, máme televizi takže nikdo nemusí sledovat zápasy v odraze okna proboha!!

It can be pretty warm on the bar. Too many people, not too much oxygen, aircon is slow. I get it. I really get it but I‘ve never thought It could be this bad that one middle aged lady need to sit on the table shirtless. I know it is really physically difficult to be watching basketball match and cheer your guys up but showing your bra to whole bar is not gonna help them. And we actually do have television so you do not have to be watching its reflection in the window. 

2) Dalším povedeným zákazníkem se stal chlap středního věku, co neuřídil míru alkoholu. S takovými případy se v UK asi moc nesetkáte, protože jako barman musíte odmítnout podávat alkohol člověku, co už má zkrátka dost – trochu rozdíl ve srovnání s ČR. V tomto případě šlo asi o náhlou nevolnost, ale zkrátka a dobře, zákazník nám pozvracel celou podlahu a ani se to neobtěžoval nahlásit. Nebýt jiné zákaznice, která nám to řekla, asi bychom si toho všimli až když by se zápach rozprostřel po celém baru, protože jsme měli docela frmol a nikdo nestihl postřehnout, že někde na konci baru někdo neumí pít. Samozřejmě bylo na nás abychom to uklidili a řeknu vám, že v momentě, kdy stojíte u záchodu a snažíte se spláchnout tunu papírových utěrek nasákých zvratky tak, abyste neucpali záchod, skutečně nenávidíte svůj život. 

Next brilliant piece of heaven appeared to be middle aged guy who simply cannot drink. He threw up on the floor and he did not even told anyone. It was busy so we had no idea what is going on at the end of the bar. If there was not a girl who politely said, any unpleasant accident just happened there, we would realise later when smell would hit our noses. Of course, bar staff had to clean that and the moment you are standing next to the toilet bowl trying to flush tune of blue roll full of vomit, you simply hate your life.

3) Skutečnou parodií na život je jeden z našich stálých zákazníků. Dobře už ne, má zákaz chodit k nám do baru. Jeho přezdívkou je automatový hobbit. Vždycky se zjeví kolem jedné hodiny ráno aby si dal pár pint piva a zahrál si na automatu. To by bylo naprosto v pořádku ale! Jako první, krade nám dýška. Občas zákazník nechá dýško položené na baru, což nemám moc ráda, protože když je frmol, ani to nepostřehnete a pak nevíte koho z barmanů to dýško je a tak to tam leží, protože jsou všichni příliš zdvořilí než aby si to vzali, když to nemusí být jejich. A v tomto momentě se zjeví náš hobit a vezme si to. Nikdy, opakuji nikdy tohle nedělejte sebevětší nouzi o peníze máte. Je to strašně nevychované a v podstatě krádež, protože dýška nám dělají část výplaty. Píšu to proto, že není zdaleka jediný, kdo to dělá. A když už jsme u toho, hobit pokaždé skídí a hledá peníze po zemi.
Další věcí je, když chce drobné. Pokaždé mává desetilibrovkou na konci baru v nejvétším frmolu a když še mu ihned nevěnujem, je protivný. Promiň, nejsi jediný na baru. Když na něj konečně dojde řada, chce devět librových mincí a dvě padesátí pencové. Proč to mě nezajímá, ale v momentě, kdy si začne stěžovat, že chce staré mince a ne ty nové, mam chuť ho praštit drticím válečkem na led. Určitě budu zkoumat roky na mincích. 
Zakončím to povídáním o slevách a zaokrouhłování. Každý stálý zákazník má 20% slevu, takže místo 3.20 za Tennense je to 2.56. Samozřejmě, že to dělá neplechu s malými penny a tak zaokrouhlujeme nahoru. Takže místo 2.56 je to 2.60. Všichni to chápou. Až na něj. Takže znovu, pokud si začne stěžovat, že jsem ho obrala o 4p, nenávidím svůj život.

The real parody of human being is one of our regulars. Well he is banned now, thanks Jesus. His nickname is Poggy hobbit. He always came in around 1am to have few pints of tennens and to play poggy. It would be completely alright BUT! At the first he was steáing our tips which is not alright. Sometimes you serve someone and they leave a tip on the bar. I really do not like that because sometimes it is too busy so you do not even realise that and then there is that moment when we do not know whos tip is that. So it is just there because everyone is too polite to take it becauuse there is a chance it belongs to someone else. And that moment our Poggy hobbit comes and just takes these money. NEVER EVER do it. He is not the only one who is doing that. It is so so rude. Basically you are stealing from our salary because tips are part of it. And I am not talking about that he is looking for a money on the floor, do whatever you want but this case with tips is really rude.
Another thing is he always wantet to get some change for poggy. Again it is alright but… He always came to the bar in the worst moment ever. Sorry man but I am just making three cocktails so you have to wait. There is no need to be rude. He always gave us tenner asking for nine one pound coins and two fifty p coins. Why not. But if he is complaining that he want old coins and not new ones, you are trying to not to be crying. Honestly, when it's busy I am not going to check how old these coins are. 
And this is definitely not everything. Every regular customer gets 20% discount. Pint of Tennens is for 3.20£ but with the discount it is 2.56£. To get the rid of small p coins we have to always ask for 2.60 which is obvious. Everyone understands. Not him so if he is complaining about 4p, again you hate your life. 
I could spend hours with describing this guy, but I am not gonna write a book about him so lets move.

4) Myslím, že tento článek je už dost dlouhý a tak to zakončím čtvrtým případem z mé předchozí práce v jiném baru. Nevím nakołik znáte Guiness, ale čepuje se nadvakrát s tím, že se musí kvůli pěně nechat trochu odstát. Jeden ze stálých přišel vźdycky pro Guiness a řeknu vám půlka bar staffu předstírala, že ho nevidí. Proč? Jednou jsem nechala Guiness odstát moc krátkou dobu. Pak zase příliš dlouho. Pak jsem si od něj vzala peníze přiliš prudce. Pak jsem zase použila divnou skleničku(stejnou guiness skleničku jako jindy). Zkrátka, vždycky nyl nějaký problém. A vždycky s námi jednal jako s totálními nulami. Kámo, já v té době měla dvě práce a zvládala do toho studovat neurovědy na prestižní univerzitě. Ty se zmůžeš na zakomplexované buzerování barmanů a denním vysedáváním osamoceně na baru. Zamysli se.

I think this article is getting the way too long so I am going to finnish this with fourth case from my previous job in different bar. Regular customer always  asking for Guiness, ignored by whole staff. Why? Well, once I did not let his pint settle down for long enough. Then it was for too long. Then I took the money from him in the bad way. Then I used weird glass(the same Guiness pint glass as usual). Why?! Don't you have a life?! And he always treated us as total idiots. Sorry man but half of us is studying at the great uni, you are the one with no life sitting alone at the bar every single night. Leave us alone! 

Tak tím se pro dnešek loučím. Rozhodně napíšu další části, těchto kousků máme dnes a denně dost.

So it's everything from me at this moment. I am pretty sure I am going to write another parts of this article later. Have a nice day xx





'Levná' versus 'drahá' aneb je tomu skutečně tak?



Hned na úvod si musíme ujasnit, co myslím drahou a levnou kosmetikou. Levnou kosmetikou(což je mnohdy dost spekulativní) myslím cokoliv, co je k dostání například u Rosmanna. Rimmel, Essence, Maxfactor nebo třeba Loreal. Drahá kosmetika je kosmetika, která se dost často na české poměry cenou dere až k astronomickým výšinám. Nalezneme ji například v Sephoře. Dior, Estee Lauder, Lancome a tak podobně. 

Dokud jsem žila v čechách, kupovala jsem si zásadně jen make-up od Rimmelu, protože můj rozpočet mi nákupy v Douglasu moc neumožňoval. Kosmetiku jsem rozlišovala na levnou(Essence), Dejme tomu(Rimmel), Drahou(Loreal, Maxfactor) a Luxusni(Chanel, Smashbox). Nad drahou jsem se svým přičiněním skutečně nedostala. Ovšem teď si mohu dovolit i značky jako Bobbi Brown, což není tím, že bych měla ve Skotsku na místní poměry nějak velký plat, to skutečně nemám, ale je to tím, že tady jsou i takové ‚luxusnější‘ značky dostupné i pro normální smrtelníky. Začala jsem používat kosmetiku od MAC a Estee Lauder a zpětně se sama sebe ptám, jestli se ve finále nevyplatilo i v čechách investovat do této dražší kosmetiky. Po čtyrech měsících jsem vypotřebovala svůj make-up od Estee Lauder, který jsem díky práci používala skutečně denně. Líčení mi bez úprav vydrží celý den a na kvalitu pleti si i přes takto časté používání nemůžu stěžovat. 
Když to srovnám s make-upem od Rimmelu, který skvěle kryl a byl vcelku levný, vydržel mi tak měsíc se štěstím, protože když jsem potřebovala fungovat celý den, musela jsem každých pět hodin upravovat a upravovat. O kvałitě pleti vůbec nemluvím, byla to bída. 

Teď když to tak počítám, říkám si, že co se týká peněz, zas až o tolik levnější ta levná kosmetika není. Nyní jsem za Estee platila na čtyři měsíce v přepočtu 1000 korun s tím, že make-up skutečně drží celý den a pudr používám jen vyjjímečně takže ten kupuji tak jednou za půl roku a to ještě možná ani ne. 
Za Rimmel to bylo tuším 250 korun na měsíc(dobře at´ nekřivdíme, za měsíc a půl). K tomu jsem musela používat pudr, řekněme 100 kč na dva měsíce a navíc hromadu čistících přípravků na pleť a různých mask, abych nevypadala jak po napadení neštovicemi. Za čtyři měsíce je to teddy cca 625 za make up plus 200 za pudr abych vzdáleně docílila stejného výsledku jako s Estee. To jsme na 825 korunách, hafo času s přeličováním a hromadě problémech s pletí. Rozdíl je tedy řekněme 200 korun a možná źe ve výsledku ani to ne. Tak si tak říkám, jestli jsem nebyla jen hloupá, když jsem si spíš svou každoměsíční investici nedávala stranou a nekupovala si jednou za čas něco kvalitnějšího. 

Co myslíte vy? Máte podobnou zkušenost? Co používáte a jak jste spokojeni?


Insurgent aneb velký průlom se podle očekávání nekoná



Poprvé na tomto blogu přicházím s recenzí nebo alespoň pokusem o zhodnocení jednoho z mnoha filmů, které se momentálně přiřítily do kin. 
V pondělí jsem navštívila neskutečně předražené kino v nákupním komplexu Union square. Idea návštěvy kina vznikla při popracovní návštěvě kasína(to asi běžný čech nebo slovák prostě nepochopí, takže jednoho krásného dne vysvětlím, proč ve Skotsku chodí lidé tak často do kasína a to i bez závislosti na automatech). Já jsem upřímně byla už od začátku docela znechucená výběrem snímku, protože ačkoliv jsem neviděla první díl, četla jsem knihu a naprosto souhlasím s kamarádky výrokem – ‚its like screwed up Hunger games‘. Nicméně jsem si řekla, že nebudu kazit zábavu, a tak jsem se ve tři hodiny odpolední vydala do centra. 

Teď k samotnému snímku. Ne. Ne. Prostě ne. Myslím, že jsem nikdy tolik nelitovala peněz utracených za kino. Ani když jsem šla čtyřikrát na High School Musical 3. Samotný film asi ani nebyl tak špatný. Hlavní představitelka je docela obstojná herečka a na její mužské kolegy je radost pohledět(ačkoliv čtyřka je podle mě trochu slabší co se herectví týká. Na druhou stranu kouká se na něj opravdu dobře). Hudba je prvotřídní, o tom žádná a efekty se mi líbily tak, že jsem ani nelitovala, že jsme namonec šli na 3D promítání, které obvykle moc nemusím. To co film potopilo, je celý příběh. Už kniha mi přišla nedomyšlená a tak nějak nedotažená a u filmů se to vždy jen znásobí, což je očividné vzhledem k tomu, že se musí XY popsaných stran zpracovat do hodiny a půl dlouhého videa.
To, co mi ale skutečně na celém filmu vadí, je fakt, že celý snímek naznačuje, že násilí a vraždy jsou správné a to i přes Trisiny noční můry, které vyvolaly výčitky svědomí za zabití kamaráda. Můžeme to vidět v momentě, kdy se z Trisina bráchy(mimochodem, Gus a Hazel jsou teď sourozenci? To je divný), který na násilí a tyhle divočiny nemá náturu, rozhodne své společníky opustit a později se z něj tak nějak vyklube záporák. I ve mně to podvědomě vyvolávalo odpor k rozhodnutí vzdát se násilí. Teď nevím, jestli jsem správně vyjádřila svou myšlenku. 

Celému filmu davám čtyři hvězdičky z deseti a to za hudbu a efekty. Jinak bych dala jen jednu a to bych musela mít ještě přivřené obě oči.