Silvestrovské pokušení aneb Nutellová vodka

Rok se s rokem sešel a my se pomalu ale jistě chystáme k oslavám přechodu starého roku do nového. Ať už jsou vaše Silvestrovské plány jakékoliv, o půlnoci si ťuknem asi úplně všichni. A pokud vám "šáňo" úplně nejede, mám pro vás tip na něco daleko lepšího - jedinečné Nutellové panáky s vodkou!


Připravíme si jednu malou flašku vodky(0,5L), kelímek smetany(200g), šlehačku ve spreji a skleničku Nutelly. Co se týká vodky, stačí Božkov. Grey goose bych asi schovala na jinou příležitost. Stalinovy slzy bych zase také nekupovala, chceme se ráno probudit a pořád vidět. Nutellu můžete použít i takovou tu "fejkovou", ale bude to mít trochu jinou chuť. Nicméně, ono to v tomto případě stačí. 


Skleničku Nutelly vyprázdníme do plastové misky.


Misku s Nutellou hodíme tak na minutku do mikrovlnky na střední výkon(napsala bych že na minutu na padesát, ale naše mikrovlnka je trochu prehistorická a tyto hodnoty se pravděpodobně již neužívají). Hlídejte, aby se Nutella nezačala vařit. Jde jen o to, aby se nutella trochu povolila a byla tekutější.


Po celé mikrovlnkové procedůře misku vyndáme a smícháme s kelímkem smetany. 


A na závěr přihodíme vodku. Původní recept káže celý půl litr vodky. To si myslím, že je trochu zabiják. Původní recept také tvrdí, že ke sklenici nutelly bychom měli přidat ještě další sklenici cukru, což je asi trochu pitomost, a tak jsem se rozhodla celý recept trochu ochudit o veškerý přidaný cukr a vodky přidávám jen zhruba čtvrt litru. To si ovšem můžete namíchat podle sebe. 


Směs naléváme do shotových skleniček, které ozdobíme šlehačkou ve spreji tak jako na obrázku. Dobrou chuť!

PS: Pijeme zodpovědně. Nezapomínejte, že konzumace alkoholu je mladším 18ti let zakázána. Pro ty starší mohu jen říci, že Nutella shoty jsou zrádné, protože se pijí snadno, ale jsou po čertech silné. Doporučuji konzumovat se sklenkou vody, abychom se vyhnuli ranní kocovině gigantických rozměrů. 











Povánoční Sephora

Dobré před silvestrovské poledne. Doufám, že si užíváte volna a díky tunám cukroví nemůžete už ani dopnout své staré kalhoty. Já se mám skvěle, to víte, doma je doma.
Mimo dojídání zbytků jsem v rámci povánočního období využila dary v obálkách a vyrazila na povánoční výprodeje do Sephory. Nebudu lhát, mým jasným cílem byl parfém Black Opium od YSL. No nakonec jsem odešla s ničím jiným, než parfémem od Estee Lauder - Modern Muse, který jsem sehnala v dárkové sadě společně s tělovým krémem a sprcháčem za příjemných 1470,-.


Základem parfému je pižmo, vanilka, jantar(??? není to kámen?) a dřevité tóny. Srdce tvoří tuberóza(proč já to sem vlastně píšu, když to zní jak TBC?), květ lilie, zimolez a jasmín. Hlavou je pak mandarinka. Překlad pro nás obyčejné smrtelníky, vůně je sladká a květinová. Pro maminky asi úplně nebude, ale pro šestnáctiletou ségru také ne. Řekla bych že je takovým zlatým přechodem mezi svěží teenagerovskou vůní a takovým tím těžkým a výrazným parfémem pro naše maminky. Prostě dvacetněco parfém! 



Co se týká flakónku, je jednoduchý a vcelku i praktický. Nemám moc ráda vůně se složitým obalem, který vám tak maximálně vyklouzne z ruky a rozbije se. Jediné co mi trochu vadí je rozprašovač, který se dle mého snadno odlomí, pokud se budu moc přehrabovat v kabelce. No uvidíme. 

Ke sprcháči a tělovému mléku asi nemám moc co říci, voní to velmi podobně, mléko hezky hydratuje a jak sprchový gel, tak krém zvýrazní samotný parfém jako takový. 
Vůni vřele doporučuji, je to zkrátka Estee a Estee Lauder je zkrátka a dobře má krevní skupina. Nicméně doufám, že můj příští parfém bude konečně to Black opium!

Jaký používáte parfém vy? A jak jste si užili povánoční výprodeje vy? 

Co nadělil kosmetický Ježíšek


Tak a je to zase za námi. Ježíšek již nadělil a má od nás na další rok zase pokoj. Doufám, že jste si svátky užili stejně jako já - je nádherné být zase doma, zvlášť když vezmu v potaz, že jsem od příletu z Glasgow nepřestala jíst. Ale proč že to vlastně nemůžu zhubnout? 

Nicméně, letos jsem byla asi skutečně moc hodná, protože jsem pod stromečkem našla letenky pro celou rodinu z Aberdeenu do Londýna a kde zamíříme do Warner Bros studia(Harry Potter muzeum, říkejte si tomu, jak chcete), kam chci jít už od doby, kdy jsem se začala pomalu smiřovat s tím, že mi dopis z Bradavic skutečně nepřijde. Dále se na mě usmíval zbrusu nový foťák, Paulieho mikina s jeho novým albem a kartou s podpisy(díky!) a tuna kosmetiky. 




Dobře, nyní si možná říkáte, že toho zas až tolik není, ale věřte mi, že s dva a dvaceti kilovým limitem na váhu kufru je to skutečně mnoho. Navíc si nejsem jistá, kam to všechno doma uložím, protože už tak mi byt praská ve švech!


Jako první tu mám šampón a kondicionér od Avonu s vůní máty a verbeny(??) pro normální až mastné vlasy. Na obalu je také nápis low pH, ale v tomto ohledu se moc neorientuji, protože ve finále všeho moc škodí tak jako tak. S šampóny od Avonu jsem nikdy neměla nejmenší problém, takže nečekám žádné nepříjemné překvapení. 

Další sada šampónu s kondicionerem. L'oreal je hned po Aussie mojí nejoblíbenější značkou, co se vlasových produktů týká, takže Elseve vyživující šampón a kondicioner s olejem ze šesti vzácných květů(zní to neskutečně posh :D) se bude hodit. 


A zase ty vlasy! Gliss Kur sprej byl vždycky správnou volbou pro obnovu poničených vlasů. Tento druh ještě nemám ozkoušený, a tak jsem na jeho účinek zvědavá. 
Druhý sprej je opět od Avonu a má chránit vlasy před tepelným stylingem. Podobných sprejů jsem vyzkoušela několik, některé fungovaly jen jako ochranný sprej, jiné i jako účinné tužidlo. Tak uvidíme. 


Tyto tři výrobky jsou všechny od značky Avon. Černá krabička skrývá obnovující gel s výtažky z černého kaviáru. Opět to bude má první zkušenost s tímto produktem, takže uvidíme. Nicméně, mamka z této řady používá krém na obličej a nemůže si jej vynachválit. 
Růžový sprej je hydratační tělové mléko s vůní Romantic Garden of Eden, které jsem na sebe při prvním použití nastříkala s vědomím, že se jedná o vonný osvěžující sprej. Mé černé tílko jsem tedy hodila do koše na prádlo, jak jinak. Nicméně, díky spreji se mléko snadno nanáší, ačkoliv jej spotřebujete docela dost, protože je hodně tekuté. 
A jako třetí přípravek tu mám mýdlo Incandessence. Pravda, tuhá mýdla moc nepoužívám, ale na ruce to stačí. A nádherně voní. 


Playboy sada Play it wild! Playboy vždycky hezky voněl a sada Play it wild není vyjjímkou. Ačkoliv jsem fanoušek parfémů od YSL nebo Burberry, playboy tělovou vůní skutečně nepohrdnu. 
Asi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že tato playboy vůně je sladká, tak jako všechny produkty od Playboy, takže pro milovníky svěžích odérů bych tyto výrobky asi moc nedoporučovala. 

A jako poslední zastávku tu máme B.U. Hippy soul. A musím říct, že vůně vystihuje název. Skutečně netuším, co do toho dávají, ale sprcháč mi svou vůní připomíná dovolenou v Chorvatsku. Celá sada je nasládlá, ale pořád hodně svěží a veselá. Pokud si chcete zavzpomínat na léto, doporučuji. 


A co vy a Vánoce? Co jste našli pod stromečkem vy? 

Přeji krásný zbytek roku 2015! 
V.x



Vánoční atmosféra v UK

Vánoce jsou tady, vánoce jsou tady....

Nevím jak je to u vás, ale Vánoce jsou mým nejoblíbenějším obdobím celého roku ačkoliv si je už tolik neužiju, protože Aberdeen uni má zkouškové v prosinci, takže místo poklidného srkání svařáku se stresuji obklopena tunou učebnic a modlím se i ke králi bramborových lidí. Do toho přichází Mad friday, což je nejšílenější den pro všechny barmany, servírky a zaměstnance podobného průmyslu, protože před vánoci je hodně zameštnaneckých večírků, a tak když se neučím, pracuji. 
Nicméně i tak si najdu čas na pečení cukroví za doprovodu vánočních koled, sledováni Grinche a celkovou Vánoční pohodu. Alespoň trochu. 



Jsou to již mé druhé Vánoce v UK(pravda, na samotné Vánoční svátky jezdím domů do Plzně), a nutno konstatovat, že místní atmosféra Vánoc je trochu jiná, než u nás. 
Ten hlavní rozdíl bude pořád ještě ovlivněn církví. Česko je jedna z mála zemí, kde převládá ateismus, ale pořád na nás má největší dopad katolická církev, zatímco v UK vládne protestantská církev. Pokud jste dávali pozor na hodinách dějepisu, pravděpodobně tušíte, že protestanti si nikdy moc nepotrpěli na přezdobování a i jejich kostely jsou spíše nevyzdobené než přezdobené. Totéž se týká i Vánoc jako takových. Takové to, že se jdete projít na vánoční trhy tu není úplně bežné. Samozřejmě se to sem také dostalo, ale pokud se procházíte jak Londýnským Wonder Winterlandem nebo i malým Aberdeenským vánočním festivalem, ucítíte ten vliv, který přišel zejména z Německa. Místo sausages vidíte nápis Bratwurst, což je prvním vodítkem. I nabídka sortimentu je hodně podobná jako na trhách v Norimbergu. Zkrátka a dobře, není to britská tradice. Ale trhy dělají dle mého Vánoce, a tak jsem ráda, že se to sem dostalo. Mimo jiné se v těchto vánočních vesničkách můžete dočkat i atrakcí, na které jsme my zviklí pouze na poutích(v Aberdeenu máme napřiklad takovou tu rotující lavici nebo hrnečky). Chodíte rádi bruslit? Já ano, ale opět, Británie není hokejovým národem, a tak tu není moc ledních arén, takže veřejné bruslení se moc nekoná. Na druhou stranu, britské vánoční trhy doprovází dost často i otevřená lední plocha, která je sice neuvěřitelně předrazěná(5£ za 20 minut na pidi kluzišti? No to snad ne!) a to i v porovnáním s místními příjmy. 



Co se týká výzdoby domů a bytů, na to si britové potrpí. Možná to je tím, že je tu dekorace daleko cenově dostupnější než u nás, takže standartní britská rodina má v domě tak tři stromečky(kuchyně, obývák, chodba, atd.) a santa na vás mává z každého rohu. To samé v obchodech a barech. Všedny podniky se předhání v tom, kde bude víc přesantováno.

Celkově Vánoce v UK jsou takové víc pohádkové než u nás. Jak v Německu, tak u nás jsou Vánoce pořád hodně spjaté s narozením Krista a celé je to daleko vážnejší než v Británii. Britové so chtějí vánoce užít za každou cenu. 



Samotné svátky jsou taky jiné, ale to asi víte. Pro nás jsou Vánoce 24.prosince, pro anglofonní země to je 25.prosince(třeba Bulharsko to má na hraně. Buď a nebo. Zkrátka půlnoc, a tak si spousta rodin volí, jestli otevře dárky 24.večer nebo 25.ráno). 

Nicmémě samotné Vánoční období je daleko více komerční než u nás. Všechno je o dárcích. Nevím, jak to berete vy, ale pro mě a většinu mých přátel jsou Vánoce o takové té atmosféře a času s rodinou. Ne tak v UK. 



Dalším bodem je Vánoční večeře. Pro nás je to půst celý den(dobře cukroví celý den) a večer štědrovečerní večeře - rybí polévka, ryba a bramborový salát(s kuŕecími řízky na mě vůbec nechoďte). Britové mají polévku, jako hlavní chod krocana se zeleninou, pečenými brambory a takovým zvláštním párkem obaleným ve slanine(na můj vkus moc slané) a jako dezert buchta politá horkým toffee krémem(oni té buchtě říkají pudding, ale to záměrně nepoužívám, protože pro nás slovo puding označuje něco trochu jiného). 
Cukroví tu existuje, ale trochu jinak než u nás. Není to něco, co dělá vánoce vánocemi. Nepeče každý. Jen pokud je někdo extrasnaživý. A pečení se omezuje tak maximálně na perníčky, nějakou tu sušenku a jistou formu čokolády. Ne deset až patnáct druhů jako v našich domácnostech. 



Doufám, že jsem vám alespoň trochu nastínila britské Vánoce. Pokud máte otázky, rozhodné ráda zodpovím. Tak šťastné a veselé! 


Paulie Garand se vrátil s novou deskou jako Boomerang

Není moc zvykem, že bych se vyjadřovala o tom, co se děje v čechách, především proto, že jsem od mé kolébky tak trochu izolovaná, a tak se v českém dění moc neorientuju. Proto můj dnešní článek bude tak trochu jiným šálkem kávy. 
Několik dní zpátky jsem se bavila s kamarádkou, co studuje žurnalistiku na RGU(druhá univerzita v Aberdeenu - mimochodem, po Aberdeenu putuje petice za to, aby RGU sebrala titul Donaldu Trumpovi, který mu udělila víceméně zadarmo. Jen tak dál). A protože jsem kdysi dávno o žurnalistice snila, máme dost témat k hovoru. Tentokrát jsme se zaměřily na to, o čem která z nás nejraději píše a ačkoliv mě to samotnou překvapilo, uvědomila jsem si, že se nejraději zaměřuji na hudbu a kulturní události - to, že miluju psaní reportáží mi bylo jasné, ale ten zbytek? Ale je tomu tak. 
Takže vlastně tak daleko od svého 'vyznání' nepůjdu. 

Není tomu tak dávno, kdy mi Paulieho styl hudby byl docela cizí. Asi to bylo tím, že jsem v té době znala pouze interprety, kteří se reprezentují stylem nabouchanej rádoby beat, dát najevo, jací jsou to borci, všechny 'údy' poslat do ženských pohlavních orgánů, hodně tězkých prachů a kurvy. Hlavně ty kurvy! Naštestí se ale i naše hudební scéna vymanila z dob, kdy se populárně notovalo o tom, že má někdo nové boty a že my bychom si je měli taky koupit a když pomineme zoufalé výplody mentalní retardace zapříčiněné poruchou fragilního chromozomu X, které přinutily Sharlotu nahrát 'song' o tom, jak jí cituji každý chce klátit, zostuzování tohoto hudebního stylu už vyšlo z módy. Dobře, pravdou je, že se užírám závistí, protože bych taky moc a moc chtěla být ve klipu Lea Beránka.
Do popředí se dostal Paulie, Majk Spirit, Lipo a další, kteří za to tak nějak stojí a v momentě, kdy jejich singl proudí z vašich repráků, nemáte potřebu vystřelit si mozek z hlavy, ale domonce se vám to i líbí. Možná proto, že myšlenky samotných textů nemusíte hledat v pralesech zcestných vulgarismů. 

Paulie Garand a Kenny Rough na nás vyvalili jejich poslední album Boomerang 21.listopadu 2015 společně s novým videoklipem se stejnojmeným názvem. Tato dvojka funguje už docela dlouho a co si budeme povídat, jejich spolupráce šlape jako hodinky. 
Na albu se mimo jiné objeví například Lenny hned ve dvou skladbách, Martin Svátek, Separ a nebo třeba Jakub Děkan, který s Pauliem nenotuje poprvé. 

 Často se stává, že interpret vydá nadupané album, ale pak jeho tvorba tak nějak umře a všechno, co vydá poté, už není ono. To díky bohu není Paulieho případ, který s každým albem hroste, takzě posunul hranice zase o kus výš. Mimo chytlavých beatů opět uhodil hřebíček na hlavičku a přinutil nás zamyslet se nad vlastním životem. Tak jako básník za mikrofonem. Zmíním třeba Padělaný sny. 



Paulieho hudba mi sedne především proto, že nemá strach vyjádřit svůj kladný vztah k rodině a vlastní domovině. Zvlášť v posledních dvou letech mi tím přirostl k srdci. La familia je krásným příkladem. Co se týká nejnovějšího alba, skladba L.B.C., ve které se znovu a opět zaměřuje na svůj Liberec, nádherně vyjadřuje můj vztah k Plzni, kde jsem vyrostla, kde mám rodinu a přátele. 

 Za zmínku rozhodně stojí píseň Kříž. Mimo textu, který je mimochodem opět top, instrumentální podklad je doslova balzámem pro uši. Bez pout, kde se objevila také zpěvačka Lenny společně s Idea, zase hezky propojuje češtinu s angličtinou aniž by celý song týral naše uši katastrofální českou angličtinou, což co si budeme povídat, je u nás docela normální. 

Stejně jako u Mola, každý song na albu Boomerang svým osobitým způsobem zaujme a pokud jste jedni z těch, co si potrpí na cédéčka, Boomerang jistě stojí za investici stejně tak jako všechna Paulieho předchozí alba. A tak jen můžeme doufat, že z Paulieho eshopu zmizí žlutá páska s nápisem Vyprodáno a my budeme moci potěšit náš přehrávač tímto vytuněným albem. 



Vánoce jsou tady!

Ahoj všem! Po několika dekádách se konečně hlásím o slovo z nového bytu připojena díky bohu k vlastní wifi. Aneb v UK vládne byrokracie.

Zkoušky, prokrastinace a zase zkoušky. Tak to momentálně vypadá, kam se na Aberdeen uni podíváš, a tak chápete, že tento článek je jen zoufalým pokusem o mentální únik od toho zkouškového stresu. Nicméně, čas jsem si našla, a tak vás zahltím informacemi o tom, co a jak.


Vánoce jsou tady! A to chce vánoční svetr!


Začnu tedy popořadě. Black friday&Cyber monday! O černém pátku jste asi někdy zaslechli všichni. Přišlo to z Ameriky, jak a proč, to netuším, ale to hlavní je, že jsou všude neskutečné slevy a akce na všechno. Jediné, co jsem o původu zaslechla, je, že se tomu říká černý pátek právě proto, že při první takové akci zemřelo hodně lidí, protože se v pobláznění z neskutečných cenových akcí, nechalo ušlapat. Co je na tom pravdy, také netuším, ale pokud chcete víc informací, strýček google napoví. O cyber monday jsem letos zaslechla poprvé, řekla bych že je to stejný princip jako s black friday, jedná se o první pondělí po černém pátku. Na stránkách drogerie Boots jsem se dočetla, že Cyber Monday funguje od roku 2002. 
Jak jsem již zmínila, celé toto bláznovství přišlo z USA, a tak v UK slevy skutečně nejsou až tak neuvěřitelné( pro představu, v USA můžete sehnat televizi zlevněnou z 1000$ na 100$. V UK z 1000£ za televizi nejdou pod 600£. Tedy může se stát, že se dostanete pod 50% z původní ceny, ale to je skutečně nárazově. V USA je to daleko typičtější). Ale i tak jsem si docela solidně nakoupila, převážně tedy dárky k vánocům, ale i pro sebe jsem něco sehnala. 

Vím, že to nevypadá na velký nákup, ale nechci sem dávat fotky dárků pro své bližní. Jako první jsem zabrousila do HMV a konečně si koupila album Fall Out Boy, protože na ně mám slabost, zvlášť od jejich koncertu. Dále jsem věnovala 99p songu Take Me Home. Jde to na charitu a písnička je skutečně nádherná.
Co se kosmetiky týká, v Boots jsem zakoupila renovující sprej na vlasy a sadu od L'orealu - řasenka, linky, rtěnka a stíny(ty jsem však s Tishou vyměnila za kafe, protože stíny od Estee a Diora L'oreal skutečně netrumfne, a tak by se válely jen v rohu zapomenuté a zaváté prachem. Dále jsem zamířila do TK Maxx, což je outletový obchod s oblečením, kosmetikou, obuví a vlastně téměř se vším, na co si vzpomenete. Rozhodla jsem se dát šanci make-upu Stilla, který je podle visačky k dostání za 25£, ačkoliv TK Maxx jej vyprodával za 5£. S TK Maxx a kosmetikou jsou obvykle problémy v odstínech. Většinou je vše moc tmavé, a tak mohu bareMinerals pudru dát sbohem. Nicméně občas mají i hodně světlé odstíny, a protože jsem sýr, mohu si tyto porcelánové barvy dovolit. Ještě se k recenzi dostanu v příštích článcích, takže tu kvalitu a tak podobně nebudu rozpatlávat. Jen zmíním, že jsem udělala menší faux-pas, když jsem utratila 15£ za Burberry parfém. Tedy alespoň jsem si myslela, źe je to parfém. Doma se ukázalo, že se jedná o tělové mléko, a tak někdo najde pod stromečkem nejdražší tělové mléko v dějinách lidstva, protože já ma tělová mléka až tak nejsem.

Vánoční vesnice v Aberdeenu






K tomu asi není co dodat. Stánky, světla, kluziště, německé buřtoviny a tak podobně. Až jsem v šoku, že se na to Abrdeen zmohl.

Nakonec sem jen hodím takové menší video, které všem doporučuji zkouknout, poslechnout, nasdílet a tak dále. 















Studium v Čechách vs. Studium v UK

Dobré odpoledne. Jak jste si všimli, teď můj blog zeje prázdnotou. Je tomu tak, protože jsem se právě přestěhovala a wifi připojení je stále ještě na cestě. Navíc se mi blíží zkouškové, a tak se na Uni skutečně věnuji studiu a ne blogování. Nicméně, stejně jako Vánoce se blíží i uzávěrka přihlášek na školy v UK. Přesně proto přináším článek, ve kterém srovnávám univerzity v Británii a univerzity v čechách, protože mám zkušenosti s obojím. 
Pokud máte pocit, že jste něco takového už někdy četli, je to možné. Článek je starší zkopírovaný z mého starého blogu(zdravím Bronxy čtenáře) a vznikl téměř rok zpátky, kdy jsem byla ještě rozzývený prvák a nezkušené naivní kuře. Ale i tak doufám, že se vám bude hodit! 

1) Přijmací řízení - Začneme hezky od začátku. Je důlěžité se na školu vůbec dostat. V ČR jsou přijímačky různé. Každá škola to má trochuu jinak, záleží hodně na oboru. Ve většině případech můžeme počítat s náročným testem potažmo následujícím kolem v podobě ústního přezkoušení. V UK to funguje úplně jinak a osobně si myslím, že je to daleko lepší systém než funguje u nás. Přihlášky na školy se podávají cca do půlky ledna(pokud chcete na medicínu případně Oxford či Cambridge, uzávěrka je tuším že už kolem listopadu) přes stránku UCAS.com. Zaplatíte si buď 12 liber za jednu přihlášku, pokud jich chcete víc, suma je pokud si dobře vybavuji asi 25 liber s tím, že máte možnost odeslat 2-5 přihlášek. Už cena přihlášek se dost liší, vzhledem k tomu, že za pět přihlášek v UK zaplatíte stejně jako za jednu u nás. Navíc pro většínu britů je 25 liber jako pro nás padesátikoruna. Vaše přihláška musí obsahovat motivační dopis, kde vypíšete, proč chcete studovat zrovna tento obor a co pro to ve svém volném čase děláte. To považuji za velice výhodné, protože se na dané obory dostanou pouze ti, kteří o to mají skutečně zájem. To je bohužel nevýhoda českých škol - můžete se celý život zajímat o psychologii, pak se špatně vyspíte, pokazíte test a na vaše místo se dostaně někdo, kdo si to náhodou dobře natipoval a přihlášku si podal, jen aby by někde na škole.
Dalším bodem, který musíte splnit je reference od někoho z vašich učitelů. Zadáte kontakt a samotná škola už si vyučujícího zkontaktuje se žádostí o doporučení vaší osoby. Samozřejmě, že je asi nejlepší zažádat učitele dějepisu, pokud hodláte studovat historii, ale vy jako zahraniční studentni raději požádejte angličtináře, se kterým máte dobrý vztah. Reference je hodně důležitá v otázce přijímacího řízení.
V neposlední řadě po vás budou chtít zkoušky, v našem případě maturitu. Pokud ji ještě nemáte, musíte vyplnit známky, které očekáváte. A vzhledem k tomu, že většina škol po vás bude chtít průměr maximálně 1,2, máte povolenu jednu dvojku. Navíc si musíte ohlídat, co za předměty po vás chtějí. Pro zahraniční studenty je to obvykle jen jeden předmět z předepsaných - například na můj obor britové musí mít A-levels z chemie, biologie a psychologie, ale mně stačil jen jeden z těchto předmětů. Pokud se na školu dostane, ale nemáte ještě splněnou maturitu, budete přijati podmínečně s tím, že musíte známky dodat později. Co se týká zkoušek z angličtiny jako jsou Cambridgské zkoušky a tak, většina škol je má v požadavcích, ale po mně nikdo nic nechtěl - pokud chápu dobře, bylo to asi díky jedničce z maturity z angličtiny(což je docela sranda, protože CPE zkouška se rozhodně nedá s primitivní maturitou srovnávat).

2) Co vlastně studuji? V tomto odstavci bych ráda shrnula všechno o průběhu výuky a tak podobně. Na rozdíl od českých univerzit se nemusíte lopotit s osmi předměty za semestr, kdy sedíte ve škole od nevidim do nevidim. Moje škola funguje na kreditový systém s tím, že za školní rok musím nasbírat 120 kreditů. Každý předmět má 15-30 kreditů, takže to vychází přibližně 4 předměty na semestr. Super ne? Předepsané mám tři na každý semestr s tím, že další si volím. Skvelé je, že ačkoliv studuji pod School of medical sciences, můžu si zvolit doslova a do písmene cokoliv. Od literatury přes fyziku po právo.
Systém výuky se liší v závislosti na tom, co vlastně studujete. Většina humanitních předmětů má dvě hodinové přednášky a jeden hodinový tutoriál(řekněme cvičení) týdně. Pokud studujete humanitní obor na britské univerzitě, ve škole skutečně moc nepobudete. Oproti tomu v knihovně strávíte víc jak půlku studentského života. Zkrátka a dobře, oproti českým univerzitám, v UK nedostanete titul z humanitního odvětví zadarmo. Řekněme, že humanitní obor nevyyyžaduje žádné logické chápání, respektive se to zkrátka stačí nadrtit. Jenže v UK si můžete být skutečně jistí, že si to rozhodně vydřete stylem, že po promoci z vás bude kapat krev. Vím to i z vlastní zkušenosti, protože jsem si v prvním pololetí dala jako volitelný předmět Historii dvacátého století a moh zodpovědně říct, že humanitní předmět už si nikdy nezvolím, protože i v prváku toho bylo až nad hlavu.
Oproti tomu obory jako studuji já, kde potřebujete trochu logické myšlení a tak podobně, fungují trochu jinak. Většina těchto oborů má tři hodinové přednášky týdně a jednou za dva týdny dvou až tří hodinové laborky(opět můžeme přirovnat ke cvičení). Strávíte sice ve škole víc času, ale pokud danou látku pochopíte, doma se už tolik šprtat nemusíte. Je to vlastně za odměnu, že jste se narodili obdařeni nějakou tou logikou.
Co se týká rozvrhu, samozřejmě se to liší podle univerzit, ale chci říct, že se nemusíte obávat první přednášky v sedm ráno a poslední v osm večer každý všední den jako tomu mnohdy bývá v Čechách. Navíc drtivá většina univerzit sestavuje rozvrh tak, aby student měl kromě víkendu ještě jeden den volna. Na Aberdeen uni je to konkrétně středa.
Britské univerzity si zakládají na stoprocentní docházce na praktikách, laborkách, tutoriálech, zkrátka na obdobách našich cvičeních. Samozřejmě že existují omluvenky, ale Rodinné důvody vám nikdo neuzná zvlášť pokud jimi omlouváme kocovinu, která nám brání vůbec vstát z postele.
Co se přednášek týká, ty stejně jako v ČR povinné nejsou, ale docházka se doporučuje. Na druhou stranu, všechny materiály z přednášek a mnohdy i celé záznamy najdeme na internetovém portálu školy, což se na českých univerzitách moc často nestává.

3) Zkoušky. Už jen z toho slova máte osypky? Já také.
Na univerzitách v UK nefungují zápočty jako takové. Stačí splnit docházku na tutoriálech, vypnit testy na internetu, napsat esej, cokoliv vám zadají. Většina z toho se také započítává do výsledné známky.
Samotné zkoušky jsou také trochu jiné než u nás. Opět je tu rozdíl mezi humanitními předměty a předměty technického či přírodovědného rázu. Humanitní předměty jako historie nebo filozofie jsou psané ve smyslu dostanete zadaných šest otázek, tři si vyberete a odpovíte na ně v krátké řekněme eseji. Počet slov se různí podle předmětů a ročníků. Já z historie měla napsat 600 slov ke každé otázce. Co setýká ostatních předmětů(v mém případě Introduction to medical sciences, psychology a chemistry for life sciences), jednalo se o testy 'abc'.Dejme tomu, že je to skutečně snadnější než psané zkoušky, i když to je asi dost možná věc názoru, protože i u testů abc jsem se dost zapotila. Nutno dodat, že některé předměty mají zkoušku kombinovanou, v mém případě to byla chemie, ale tam šlo vpsaných odpovědích spíš o postup při výpočtech než o nějaké dlouhé recitování toho, co jsem kde načetli.
Na konec odstavce o zkouškách dodám asi to nejlepší. Neexistje nic jako ústní zkouška. Proč? Protože u ústních zkoušek je dost problém s objektivitou.Ústní zkoušky jsou pro někoho výhodné, pro někoho nikoliv. Záleží na vašem vztahu s profesorem. Tomu se chtějí britské univerzity vyhnout.

4) Studentský život. V tomto ohledu vnímám rozdíl mezi Británií a Českou Republikou asi úplně nejvíc. Jak už vyplývá z rozvrhu, je patrné, že briské univerzity podporují soukromý život. Nabízejí spoustu aktivit v rámci různých sportovních klubů, society a tak podobně. Máte čas na brigádu - dokonce se od vás tak nějak očekává, že budete pracovat, i když žijete s rodiči nebo jste na studentské půjčce(případ místních studentů) a peníze na střechu nad hlavou nepotřebujete. Alespoň to mi řekl můj osobní poradce - další věc, univerzita se vám snaží pomoct jak jen to jde. To je jedna z věcí, kterou jsem zapomněla zmínit v předchozím odstavci. Na rozdíl od většiny českých univerzit, britské univerzity se vás nesnaží potopit a nepustit vás do dalšího ročníku.
Zpět k otázce práce. Jak jsem zmínila, tak nějak se to od vás očekává, a upřímně se tomu nedivím. Naučíte se nějaké zodpovědnosti a je to rozhodně zkušenost, která vám pomůže do budoucna, až budete hledat práci v oboru. Je tedy pravda, že ne každý kdo nemusí, tak pracuje. To už je hodně individuální otázka a záleží na studentovi.

5) Národnostní rozdíly. Abych pravdu řekla, skutečně nevím, jak tento bod pojmenovat. Možná by bylo trefnější, jak čech přežívá v zahraničí, to posuďte sami.
Jedním z obrovitánských rozdílů, který vnímám asi nejvíc, je, že jsem najednou jedna z nejstarších v ročníku, ačkoliv jsem vždycky patřila k těm úplně nejmladším. Není to však tím, že jsem měla rok po maturitě pauzu. V Čechách jde většina lidí na univerzitu ve dvaceti. V Británii, tedy tentokrát konkrétně ve Skotsku(Anglie to má jinak) můžou lidé na školu už v sedmnácti letech(upřímně lituji těchto mláďat o freshers weeku). Je tedy pravda, že těch sedmnáctiletých na uni moc nepotkáte, ale čerstvých osmnáctek je tu požehnaně. A musím se přiznat, že jen ty dva roky mmohou být propastným rozdílem. Máme dost kamarádů, kterým je osmnáct a mám je opravdu ráda, ale v mnoha ohledech jsou to ještě puberťáci. Vím, že já samotná nejsem žádný moudroň, ale jak jsem již řekla, dva roky jsou v tomto věku skutečně rozdíl. Stačí si jen vzpomenout, jaká jsem byla dva roky zpátky. Proto čas od času mají studenti jako já pocit, že trochu vyčnívají a nezapadají, nebo spíš ani nechtějí v některých případech zapadat.
Ohledně náročnosti výuky v prváku.. Pro studenty ze střední Evropy je prvák poměrně snadný. Je to tím, že ačkoliv se to nezdá, máme skutečně kvalitní systém středního a základního vzdělání. Nebudu tu rozepisovat jak funguje systém v UK, to je na další sáhodlouhý článek, ale zkrátka oproti Britům máme mnohem širší okruh přehledu a víme víc do hloubky. Takže prvákem, který slouží jako ročník, který všechny dostane na stejnou úroveň, propluje student z ČR i doela snadno. Oproti tomu, slyšela jse, že drhák je docela makačka. Tak uvidíme.
Navážu na předchozí podpod ohldně náročnosti výuky. Problém, na který můžeme často narazit, je, že spousta znaostí je pro nás automatická a tak nějak naprosto jasná. A tak často nedostaneme dobrou známku jen proto, že nerozepíšeme postup nebo nevysvětlíme odbornym termín, který užijeme, protože dannou pro nás základní znalost pokládáme za samozřejmou.



No to je asi vše, pokud máte otázky, rozhodně to do mě valte, ve volném čase ráda odpovím. Doufám, že tento článek někomu pomůže :)

Legalizace marihuany? Aneb hulím, hulíš, hulíme!

Jak už název napovídá, dneska se společně podíváme na téma, které je poslední dobou poměrně dost rozebírané ačkoliv se stále potýká s jistou vlnou kontroverze, a tím je všem asi dobře známá tráva.

Pokud se vrátíte z dovolené z Amsterodamu, vaše okolí vás pravdépodobně zahrne otázkami typu "A dobrý?" S potutelným výrazem ve tváři, protože se vás pravděpodobně nikdo neptá na ohromnou architekturu a historii města. Totéž asi nastává i ve Spojených státech, pokud si někdo udělá výlet do Colorada. 

Už řada let se vede diskuze, jestli je tráva skutečně tak škodlivá, jak nás na základkách učitelé varovali. A čím více se do toho šťourá, tím více se ukazuje, že to takový zátah pro tělo nebude, a že naopak ǔcinky mohou být i příznivé, co se lékařského pohledu týka. A to už vůbec nemluvím o individuálním prožitku(:D). Ale nechme téma léčba konopím stranou. 

Po legalizaci marihuany v Coloradu, průzkumy ukázaly, že kriminalita klesla a ekonomika naopak povyrostla. Otázkou je, jak moc to souvisí se samotnou legalizací, ale výsledky jsou zkrátka takové. 




Asi jste už někdy narazili na facebookový obrázek, co nedavno koloval facebookem o tom, že selfie zabilo víc lidí než samotné hulení. Ačkoliv to asi nebude tak jednoduché, něco na tom je. Minulý rok jsme dokonce měli přednášku z předmětu Medical Sciences o marihuaně a světe div se, i náš profesor nás tak trochu nabádal, abychom to aspoň zkusili(pokud jsme již tak neučinili). A tak mi to nedalo a začala jsem o tom trochu bádat a to v porovnání s alkoholem, který je téměř po celém světě legální. A k čemu jsem dospěla? Jak je možné, že alkohol je legální a tráva ne?! Stačí se na to podívat se selským rozumem. Závislot na alkoholu vás pravděpodobně zabije, pokud budete mít štěstí "jen" vám to oddělá játra a vy budete čekat na transplantaci. S trávou to taky není jednoduché, ale vzhledem k tomu, že závislost je víceméně psychická, s nejvetší pravděpodobností se z toho vyhrabete "snadněji". Nebo například předávkování. Otrava alkoholem může mít fatální následky. Když se "přehulíte" vlastně se mic moc nestane. Budete chvíli mimo, kolem vás budou létat papouškové a stěny budou tančit sambu. Po pár hodinách jste zase fit a to i bez pomoci ostatních. Při intoxikaci alkoholem odpadnete. Doslova. Můžete začít zvracet a udusit se, můžete upadnout až do komatu a to není skutečně žádná legrace. Takže to k našemu menšímu porovnání. 



Co se týká takového toho osobního nadhledu. Bydlím ve Skotsku, polovina mých přátel a znamých jsou skotové a vím, jak to tu chodí. S alkoholem to tu je skutečně jinak než v čechách. Pravidla jsou přísnější, na druhou stranu, asi pro to je důvod vzhledem k tomu, že v čechách si jdeš sednout a pokecat a k to u máš pár drinků. Ve Skotsku je to piješ dokud nepadnež na podlahu. To je první věc, proč mě tolik udivuje, že alkohol je s takovým přístupem tolerován a legalizován a tráva, která je poměrně mírumilovná, ne. Co se týká hulení jako takového, nebudu lhát. Až na pár vyjjímek asi neznám nikoho, kdo by si tu občas nedal. Abych trochu oponovala všem těm plusům, mimo jiné také vidím, co to s lidmi dělá. Pár kamarádů si dá občar, pro rekreaci. Pár kamarádů dá jointa ráno, v poledne i večer a je to znát. Na druhou stranu v těchto případech bohužel nekončí jen u trávy, ale jde to dál. 

Takže můj názor je asi takový. Myslím si, že marihuana je daleko snesitelnější než alkohol, takže Ano legalizaci, ale jako se vším. Všeho moc škodí.

A co vy a toto téma? Jste pro nebo proti legalizaci? Zkusili jste někdy marihuanu v jakékoliv posobě(hašiš, joint...)

Podzimní favorit: Eight Hour Cream od Elizabeth Arden

Dobrý podvečer. Podzim je už dávno v plném proudu a v upršeném Aberdeenu je celá podzimní atmostféra ještě mrzutější než kdekoliv jinde v Británii. Nicméně s ranními mrazíky se už asi potýkáme všichni stejně tak se suchou kůží a popraskanými rty. A přesně proto přicházím s recenzí na tento zázrak ze světa kosmetiky. Jsem si jistá, že jsem už tento produkt někde zmínila, ale dneska to pořádně rozepíšu, protože jsem tento skvost řádně docenila až teď. 

Tento krém se dá použít viceméně kdekoliv a jakkoliv(tedy nejezte to, ale víte, jak to myslím). Není parfémovaný, takže by neměl dělat neplechu ani v případě, že trpíte na ekzémy a tak podobně. Je hodně mastný, a tak je vhodný především na suchá místa na vaší pokožce, například lokty a tak dále. Já osobně občas přetřu i rty, protože mi v tomto počasí často praskají. Jako prevence naprosto úžasný! A opět další plus, které můžeme připsat víceméně většině těch lepších značek, není ho třeba moc, právě naopak, a tak dlouho vydrží. 



Krém bych přirovnala k zázračnému kelímku od Oriflame. Výhodou je samozřejmě množství a hlavně obal. Jestli jste někdy měli zázračný kelímek, víte, jak blbě se to z toho doluje. Elizabeth Arden zvolila tubičku a je to daleko pohodlnější a jednodušší. 

Cena se pohybuje kolem 25£ v kamenných obchodech jako je boots, ale jsem si jistá, že na i ternetu můžete jít s cenou daleko níže. Na druhou stranu pořád je to docela dost a pokud nemáte po ruce zrovna 700kč na vyhození, zázračný kelímek od Oriflame se pohybuje tuším kolem 149kč a to už je lidová cena za obdobný výsledek. Jen bacha, kelímky jsou parfémované, tudíž můžou podráždit vaši pokožku. 




Kam po škole aneb chci řádný titul s uplatněním

Dobrý večer, tentokrát zdravím především letošní maturitní ročník. Co si tak vybavuji, v tomto období jsem již měla po maturáku a trápila se s tím, kam vlastně po škole. Se zdravotnickým lyceem možná tak na medicínu, pokud jsem nechtěla dělat zdravotní sestru, ale můj sem nikdy nebyla nemocnice jako taková, a tak jsem docela okatě laškovala s humanitními obory. Zaplať pánbůh, že jsem se na první pokus na Karlovu Univerzitu nedostala, protože jsem přesvědčena, že studium nějakých mezinárodních vztahů by mi asi nesedlo. 

Nicméně dnešní článek zaměřím obory z okruhů lěkařských věd, protože hnát se do kvantové fyziky není ideální, když jste v životě neslyšeli slovo Boson(teď mluvím samozřejmě o sobě). Chci krátce představit nějaké obory, do kterých se můžete pustit a ani nevíte, že existují, protože u nás se věda evidentněaž tak neřeší. Ale hlavně, že máme půl republiky promovaných magistrů v oboru teatrální historie umění Lucemburska. No nic, pojďme na to. 

Neurovědy: Začnu hezky sobecky s tím, co studuji. Wikipedia charakterizuje neurovědy jako vědecký obor o nervové soustavě, což je víceméně fakt. Je to ale daleko zajímavější. Od psychologie přes patologii klidně až po kvantovou fyziku a to bez legrace. Mozek je skutečně neprobádaná půda, takže je prostor pro objevy a uplatnění je v posledních letech vysoké, protože se teď o mozku a nervové soustavě mluví víc a víc. 



Genetika: Tak tady asi všichni tušíme, vzhledem k tomu, že genetika je součástí biologie na středních školách. Ještě letos jsem přemýšlela o výměně neurověd za genetiku, ale nakonec jsem se rozhodla zůstat u neurověd a jít na neurogenetiku na Mastera(řekněme nás inženýr, magistr). Opět genetika může obsahovat úplně všechno, jak už jsem zmínila neurogenetika, vývojová, evoluční, lékařská, prostě cokoliv vás napadne. Víceméně.

Embryologie: Obor zaměřující se na studium vývoje gamet, plodů, oplodnění jako takového a také onemocnění a poruch před narozením. 

Imunologie: Disciplína zabývající se všemi aspekty imunitního systému, ať už zdravého nebo nemocného. To samozřejmě vede i k výzkumu onemocnění imunitního systému.

Microbiologie: Studium microskopických tvorů jako jsou viry, bakterie, plísně a tak podobně. Zajímavý obor, hodně se dostanete do kontaktu s informacemi o nákazách a tak podobně. 

Molekulární biologie: Biologie na molekulární úrovni. Letos mám molekulární biologii genu a je to docela masakr z hlediska chemie, která je mou slabší stránkou. Na druhou stranu mě to baví.

Další obory, které rozhodně stojí za zmínku jsou Sportovní vědy, farmakologie, biotechnologie, biochemie, fyziologie, vývojová biologie a tak dále. Pokud vás něco podobného zajímá a nevíte na koho se obrátit, napište a já zjistím co můžu. 


Halloween 2015

Dobrý večer. Jak asi tušíte, včera se v angloamerických zemí slavil i v čechách a na slovensku dobře profláknutý Halloween. 

(Fiona? Avatar?! Ne!! Víla!)


Byl to už můj druhý Halloween, ale až letos jsem si uvědomila, jak moc populární tato tradice v Británii je. Stejně jako loni jsem Halloween strávila v práci a musím říct, že jsem skutečně o nic nepřišla, protože na celý týden se celý podnik proměnil v dům hrůzy. Například standartní výbava baru - rakev. 

(Standartní pracovní oděv)


A jak tomu tak bývá, kostýmy se to jen hemžilo. Bohužel letos byly kostýmy vskutku propracované, nic moc mě extra nezaujalo(snad až na týpka, co se převléknul za bláznivou cikánku s kytarou, co se na Union Street skřehotáním snaží vyžebrat peníze od opilých spoluobčanů). 

(Originalitou jsem moc nezářila. AHS se poslední dobou dost rozmohla)


Nicméně, krom chlubení se vlastní Halloweenskou uniformou chci zmínit, že poslední dobou pozoruji negativní vlnu ze strany Čechů, co jsou nespokojeni s převzatými zvyky(pravda, v polovině případů mi osobně připadá, že se dotyční snaží být cokoliv, jen né mainstream, ačkoliv u toho stejně zůstanou, protože v dané situaci papouškují názor většiny). Já osobně na celou situaci mám trochu jiný pohled a těžko budu svůj názor srovnávat s ostatními, když tady v Aberdeenu není na mé dušičky zvědavý. Pointa dnešního článku není moc o mém povidání, ale spíš o vašem. Pojďte rozjet menší diskuzi, docela bych ráda znala váš názor(protože píšu přeci jen hlavnro vás a né pro sebe). 



Slavíte Halloween nebo jen dušičky? Co říkáte na převzívání cizích tradic(docela zásadní otázka v souvislosti s uprchlíky, že?:D)? Pokud slavíte i Halloween, budu ráda, pokud se pochlubíte s vlastními maskami! 

Make Up Inspiration: Everyday Classics

Zdravím. Dnešní článek nebude moc povídací, a tak si dovolím napsat jej i v angličtině. Možná vás překvapí, že někdo s tak špatnou gramatikou vůbec může studovat na univerzitě v Británii, ale je tomu skutečně tak. 

Hello! I can say this article is really not about writing and talking so I decided to translate it to english as well. However you might be surprised that someone with english on this low level can be studying at the uni in the UK but yeah. So I hope my grammar will not make you cry and you won't be too judgemental.

Nejsem si jistá, zda-li jsem ta správná osoba, co by měla někomu radit, jak se líčit, takže nečekejte žádné návody. Články tohoto typu berte jako zdroj inspirace, uvidíte, jaké přípravky používám a tak podobně. 

I am really not so sure If I am the right person to give advises how you should put your make up on so don't be expecting anything like a tutorial. You can suppose this article as an inspiration, you will see what products I am using, what colours combinations etc.

Face:Estee Lauder Double Wear Stay-in Place foundation//Rimmel Stay Matte Powder//Contouring:L'oreal Infallible 24H foundation-B.Sculpted Contour Kit: Medium//Blush: Estee Lauder All Over Shimmer//Eyes: L'oreal SuperLiner 24H Gel Eyeliner/Estee Lauder Sumptuous Extreme Mascara in Extreme black//Lips: Estee Lauder Pure Color Lipstick Rose Tea

Zapomněla jsem vyfotit All Over Shimmer a vzhledem k tomu, že sedím v kavárně Nero, přefocovat to skutečně nebudu a raději vás nasměruji na předchozí článek, kde je shimmer v celé své kráse.

I forgot about All Over Shimmer so it is not in the picture. I am currently sitting in Caffe Nero so I am not about to take a picture again. However you can see picture of the Shimmer in the previous article about Estee Lauder Artist Make-up Collection. 


Jen linky.../ Just eyeline...


... A řasenka//...and mascara


Takhle vypadá můj obličej velmi asymetricky. Nicméně odstín rtěnky působí velmi ležérně.

My face looks really asymmetrical, doesn't it? Oh dear! However the colour of the lipstick is not crazy and it makes my lips look bery casual. 


Ignorujte kvalitu fotky, v Aberdeenu je tma už ve tři odpoledne a zatím mám v moci jen foťák z telefonu. A kruhů pod očima si také nevšímejte, kocovina se podepsala velmi zřetelně. 

Please, try to ignore the low quality of the picture, iphone camera just cannot handle the darkness what is covering Aberdeen 24/7. And let's just not talk about my black circles under my eyes. It looks the way worse without make up because I am slightly hangover. Oh well, you just don't say no to 1£ rum especially when you are celebrating the fact you are done with pretty difficult essay, ha!









Estee Lauder The Make Up Artist Collection

Dobré odpoledne. S jistým pocitem viny se konečně uchyluji ke psaní, a tentokrát se opět podíváme do světa kosmetiky.

Vánoce jsou zlo pro mou peněženku, protože zejména Boots má neuvěřitelně lákavé a výhodné akce a často je náročné uniknout. Takto jsem se lapila do jedné z brilatních akcí Estee Lauder a mrknutím oka utratila 90£. Ano, 90£. Za to můžu mít zpáteční letenku Londýn - Praha, čtvrtinu nájmu nebo třeba 40 párů bot z Primarku. 



Akce ke taková, že pokud si koupíte voňavku od Estee, můžete si koupit kufr plný kosmetiky té samé značky za 54£, ačkoliv celá kolekce se prodává za 290£. A tak jsem neodolala. Mamka dostane parfém k vánocům a já se mohu radovat z mého nového úlovku, protože Estee Lauder je značka mého srdce. 


V kufříku, který je mimochodem boží a teoreticly se mi do něj vejde alespoň polovina mé kosmetiky, najdete kosmetickou taštičku, tři rtěnky, paletu stínů a zdravíček, limitovanou edici shimmeru, dva lesky na rty, řasenku, odličovací vodu, repair serum, parfém a krém proti stárnutí(no už jsem v tom věku).


Jako první tu mám rtěnky. Zatím jsem vyzkoušela jen jednu v kombinaci s leskem, a mohu říci, že jsem spokojena. O žádných rtěnkách nemám valné mínění, protože to prostě nedrží, ale v tomto případě jak rtěnka, tak lesk držely po celou dobu mé pracovní doby. 
Jediné, co mě trochu mrzí, je, že ani jedna z rtěnek není rudá. Ale i tak se mi odstíny líbí. 


Další v pořadí jsou lesky. Už jsem je zmínila. Ačkoliv nejsem velký fanda lesků, jsem s nimi spokojená. Nevím jakým zázrakem jsem mohla fungovat ve větru s leskem na rtech bez slepených vlasů. Lesk skutečně moc nelepí a zajímalo by mě, jak toho výrobci dosáhli. 



Dostáváme se k mému oblíbenému kousku. Paleta. Na palety já mám slabost, ačkoliv stíny téměř nenosím. Jsem na to moc líná. Dneska jsem však udělala vyjímku a nalíčila se podle přiloženého návodu a paletu si zamilovala hned dvakrát tolik. Jsem si jistá, že tato paleta vydrží dokud neodgraduuji, možná déle. Stíny vůbec ale vůbec neubyly. Navíc odstíny jsou v nositelných a uplatnitelných barvách, takže výhra! 


Pořád hledám a nenacházím. Voňavka, která mi skutečně sedí, je Burberry Londom. Bohužel byla stažena z Britského trhu a ačkoliv hledám a hledám, nic co by ji nahradilo. Spousta příjemných vůní, ale můžu na sebe vylít celou flašku a za hodinu to není poznat. Modern Muse od Estee není můj favorit co se týká vůně, ale neurazí. Je sladká s lehkým odérem svěžesti(krkolomný výraz, nevím, jak jinak vyjádřit vůni). Hlavní je to, že drží! A drží celý den. 


Dalším kouskem je cosi, co přesně nevím, co je. Bronzer, stín nebo co? Používám to jako zdravíčka a vše je v pořádku.


Další tři přípravky jsem ještě nezkoušela. Revitalizační krém a sérum jsou proti vráskám a dovolím si ten luxus říci, že na to jsem ještě trochu mladá. Třetí je odličovací voda, kterou nechci otevírat, dokud nespotřebuji svou Niveu. 


Poslední tu mám řasenku. Jak říkám pořád, Rimmel stačí. Na druhou stranu, pokud je ta možnost sáhnout po něčem kvalitnějším, rozhodně neodmítám. Řasenka zviditelní řasy po prvním nanesení a po několika hodinách nošení se nezačne rozmazávat a dělat nevzhledné kruhy pod očima. 

(Foto dodám daleko lepší) 

A na závěr fotka kosmetické taštičk stejné barvy jako celý kufřík. Milé.